Dobrý den,

čerti jsou zmiňováni v mnoha knihách a příspěvcích, probíráni také na internetu; co je ale 'důvěryhodná'  informace, je těžké posoudit.

Posíláme několik zajímavých odkazů a příspěvků; jsou delší, ale zdály se nám zajímavé a nechtěli jsme je moc zkracovat.

 

"Mikuláš rozdává hodným dětem obrázky a růžence, čert vyplácí nezbedům holí. Také prý se však podobné výplaty dostává i gazdovi a gazděně, málo-li v roce pamatovali dary na špižírnu učitelovu. Z té příčiny sypou se čertu do koše různé dary, jako láhve vína, máslo, vejce, mouka, slanina a desetníčky ; neboť čert má dobrou paměť. Uskoupil-li se někdo, pak se mívá na přesrok při slavnosti Mikulášské popěti. Tak prý bývá i u sousedních Maďarů, kde prý bývá čert (erdög) postrachem i dospělých. Hroznějším zjevem bývá čert u Němců. Dávají mu tam různá jména. Říkají mu Krampus, Ruprecht, Pelzebub, Pelznikel, Pelzmarte, Butzebock, Rumprecken, Butzemann, Stuwpelz, Sparmundi, Schmutzli, Klaubauf, Hans Muff, (poněvadž prý béře děti do širokých rukávů u svého kožichu). Svatého nazývají Klaas, Sinter Klaas, Samiclaus, Kloos, Hel Niclos, Nekló, Nekloss, Niggel, Nekleeschen a p. U Němců v Čechách bývá Krampus v těsných černých šatech, má dlouhou bradu, ohnivé oči, zahnuté rohy na hlavě, dlouhé neforemné uši, koňská kopyta a dlouhý ohon. Z huby mu visí dlouhé

ohnivé jazyčisko, a v ruce má t. zv. žilu t. j. prut spletený s břízí, jímž okolo sebe zuřivě šlehá. Jest však úplně pod mocí Mikulášovou a nesmí se hnouti se země, kdež bývá schoulen, jakoby byl spoután, až mu sv. Mikuláš dovolí. Sv. Mikuláš vyptává se i dospělých, a poroučí čertu, aby je sbil, neumějí a nechtějí-li mu odpověděti, nebo požalovala-li na ně hospodyně. Z té příčiny hledí se děvečky skrýti. Ale Krampus je obyčejně najde a dovede к Mikuláši. Ve Štýrsku (v okolí Stallhofenu) bývá Mikuláš přistrojen za biskupa s dlouhou bílou bradou. Bílou řízu má podpásánu červeným pásem. Na ruce nese košíček s růženci pro hodné děti. Čím krásnějším zjevem jest sv. Mikuláš, tím strašnějším a ohyzdnějším jest tam průvodce jeho »Bartel«. Týž mívá tvář začerněnu sazemi, černou bradu, na hlavě roztrhaný špičatý klobouk, a na těle černý, chundelatý kožich na ruby. V rukou má dlouhý řetěz, jímž neustále řinčí, a na zádech nosí putnu, z níž vykukují metly. Bartel však nesmí do pokoje, leč zavolá-li ho Mikuláš, aby vyšlehal nezbedovi. Na odchodné nechává Bartel jako památku po sobě metlu. V bavorských horách (v okolí lázní Berchtesgadenských) bývá Mikuláš též pěkným, ctihodným zjevem, plným dobroty a laskavosti. Maličkým klade ruce na hlavy a žehná je, odrostlejší děti napomíná, aby byly hodny a pilně docházely do kostela a do školy.

Ale průvodcem jeho »Klaubauf« jest na výsost šeredným. Mívá černou škrabošku na tváři, dlouhé vousy, veliké, špičaté uši a na hlavě vysoký čepec do špice. Okolo těla visí mu řetěz, a v ruce drží prut. Vzadu má krátký, tlustý ocas. Na zádech nosí koš (Buckelkorb), z něhož trčí nohy vycpaného chlapce. Rozdává též dary: prázdné ořechy a skořápky ořechové. V Belgii jezdívá večer (v předední sv. Mikuláše) sedlák oblečen za Mikuláše na oslu ulicemi a rozdává ovoce a metly. Ve Švédsku a Norvéžsku obchází Mikuláš v podobě starce a poustevníka s prutem v ruce. Rozdává dětem oříšky a švestky. Někdy chodí s ním čert (,Paesk‘) v kožešině nebo sobí kůži. Hrozívá nezbedným dětem, že je odnese na fjeldy (t. j. do ledových hor) mezi vlky a medvědy. Tak a podobně bývá v Němcích čert ubrán, bývá-li průvodcem Mikulášovým. Než Krampus nebývá pouze průvodcem Mikulášovým, nýbrž jest na mnohých místech o vánocích poslem Ježíškovým. Přicházívá se poptat, jak se děti učí a chovají, a zasloužily-li si darôv. V Čechách na bavorských hranicích obchází po domech v kožiše a omotán slámou, s řetězem a prutem. Na tváři má škrabošku. Nosívá s sebou měch jablek, ořechův a jiných darů, jež rozdává hodným dětem. V Lužici chodívá o vánocích s Ježíškem (bože džjeco), jenž přináší dětem dárky.

Děti německé těšívají se na Ježíška (Bornkinl, Burnkinl), ale Ruprechta se bojí. Také v Bavořich (v Altötting a v kraji Allgavském) obchází — ale v předvečer sv. Mikuláše čert (»der böse Klas«, »Klaubauf«) sám. Přichází ve velkém kožiše, opásán řetězem a s dlouhým prutem v ruce ; nebo také nosí s sebou prázdný měch. Zlé děti káře, švihá prutem, vyzdvihuje je za uši a ukazuje jim cestu do školy. ! Také jim hrozívá, že je vezme do měchu. Ale rodiče jej obyčejně uprosí, když byly děti slíbily, že se polepší. V protestantských krajích říkají Krampusovi Mikuláš, a nazývají jej »ru ( rauhe) Clas«, »Gases«, »Cias Bur«, »Buller Clas«, »Aschenklas«, poněvadž nosí s sebou měch s popelem, jímž bije děti, neumějí-li se modliti. Tomuto »surovému« Mikuláši nezbylo po sv. Mikuláši leč prut a dlouhá brada. Ostatně bývá ve velikém kožichu a hrachovině. Též chodívá s ním ženská v cárech, načerněnou tváří a s rozcuchanými vlasy. Říká se jí Perchta nebo Buzebrecht. Tato nešťastná záměna Krampusova za sv. Mikuláše přešla však i do některých katolických krajin jako do Amorbachu u Odenwaldu v Bavořích, kde chodí Mikuláš v chundelaté čepici, a nazývá se Pelznikl, a do Böhmerwaldu v Čechách, kde mívá zase na hlavě peřinu, stlačenou v čepici, a nazývá se Klas. Klas vrazí náhle do světnice, zařve na děti:

Budete se modliti? — a háže jim na zem ovoce. — Na jiných místech u českých Němců přistrojují se tři chasníci za anděla, čerta a kozla. Anděl poděluje hodné děti; zlé děti však béře kozel na rohy, a čert jim vyplácí holí. Této exekuci jest se však mnohdy podrobiti i velké chase. Nejhlučněji dějí se obchůzky svatomikulášské ve Švýcařích. Na úpatí hory Pilátu práskají vý- rostci již celý týden před sv. Mikulášem velikánskými tatary, jež bývají tlustý jako ruka, a několik metrů dlouhé. Praskoty znějí prý jako rány z pistolí. To jest znamením, že se blíží sv. Mikuláš (Samichlaus). Několik dní před Mikulášem obchází po osadě nejprve Ruprecht (Schmutzli). Bývá v černém roztrhaném šatě, na zádech nosí prázdný, velký měch, a na tváři jest počerněn sazemi. Vstoupiv do jizby zarachotí řetězem, a ptá se na děti, jak se chovaly. Je-li na některého nezbedu žaloba, pohrozí mu, že jej vstrčí do měchu a vhodí do jámy, kde prý bude ohryzovati suché kosti. Samichlaus obchází po domech až 5. prosince v podobě biskupské. S ním jdou dva kostelníci, několik ministrantů, kteří zvoní ). Podobných tatarů užívají na Moravském Slovácku obecní pastýři. Říkají mu bejkovec. Ráno postaví se pastýř na návsi a praskotem svolává stádo. Říkávali jsme jako děti: Mamičko, požeňte krávy, strejček už bejkovcem hrochajou! Tímto bejkovcem »hmchá« pastýř také, když o štědrém ve- čeru obchází koledou...

Za Mikulášem cupe Schmutzli a dráždí i straší mládež. Konečně následuje houf chasy, jež výská, křičí, skáče a rejdí, práská biči, zvoní, střílí. A mezi touto vřavou pronikají táhlé zvuky hlásné trouby. Řádění tomuto říká se mikulášské hony (Semichlausens- jagens nebo Sträggelen-Jagd). Vstoupiv do jizby vyptává se Semichlaus matky, jak se děti chovaly, chválí je nebo káře, a rozdává dary (pečivo, ovoce> perník). Na konec mívá к dětem náučnou promluvu. Slavněji ještě slaví sv. Mikuláše v kantoně Unterwaldském (ve hl. městě Stanzi.) Asi dva dni před Mikulášem chodí po domech hansvuřt (Semichlausen- Geiggel) a .sbírá příspěvky na uhrazení útrat při obchůzce. Zatím druzí »Geiggelové« rejdí po ulicích a honí i škádlí děti. Vlastní průvod mikulášský začíná 6. prosince o 12. hodině v poledne a účastní se ho více než 100 osob. V předu nesou dva hansvuřti pochodně; za nimi jede na statném bělouši biskup Mikuláš v průvodu dvou levitů a mnoha biskupských sluhův. Za Mikulášem vedou sluhové jeho osla, jenž má na hřbetě naloženy dary. Za oslem kráčejí rozliční světští i duchovní »hodnostáři«. Druhá část průvodu představuje narození Páně. Z předu jede na koni anděl — hlasatel s velkými křídly a plamenným mečem, Za ním ubírá se sv. rodina s jesličkami ve chlévě, uprostřed mnoha pastýřů a andělů. V třetím oddělení jdou, ubráni v královských šatech sv. tři králové s osobní stráží a královskými dvory. Průvod prochází městem za zpěvu a hudby. Svatý Mikuláš posílá do domů svými hansvuřty dary (zvláště perníkové ryby). Obešed městem chodívá průvod i do sousedních osad. Slavnost končívá na večer společnou večeří účastníků.  Při tomto průvodě bývají tedy i živé obrazy, jež připomínají na hry Mikulášské, jež dříve bývaly velmi oblíbeny, a dosud se někde zachovaly. I v Čechách v okolí Rumburku bývá při obchůzce Mikulášské jakási zpěvohra. Chlapci (mezi 10.—12 rokem) oblékají se za Ducha sv., Mikuláše, Petra, anděla a Ruprechta. V předvečer sv. Mikuláše oznamují svůj příchod klepáním na okno, a táží se: »Smí sv. Kristus к vám?« Pozve-li je hospodář, vejde do pokoje nejprve anděl. Oznamuje, že přichází s nebe, a ohlašuje Krista Pána..."

Zdroj: MICHAL, Jan. O sv. Mikuláši v legendě a lidových pověstech i zvycích. Praha: [s.n.], 1901. S. 51 - 57. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:93df70b0-fd97-11e3-a680-5ef3fc9bb22f

 

Mikulášská nadílka, ke které patří neodmyslitelně čert, bude asi nejspíš v této podobě jen evropská záležitost a i tady se to podání různí. Většina zdrojů zmiňuje čerty jako slovanský zvyk, viz odkazy níže:

Jak vznikli čerti na zemi

Zdroj: VYKOUKAL, Vladimír. Z podání lidového: obrázky kulturní a zvykoslovné. V Praze: Tiskem a nákladem knihtiskárny Dr. Edv. Grégra, 1897. S. 141. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d77ccfe0-fa57-11e8-9984-005056825209

 

Několik odkazů na internet:

Jak vznikl čert?

Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit - a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval.

 

Kdo vymyslel čerta?

Čert a bůh Veles

Na představu čerta v lidovém křesťanství měl pravděpodobně největší vliv Veles, bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u blízce příbuzného baltského Velniase, jehož jméno se stalo obecným označením ďábla.

 

Doporučujeme  další zajímavé příspěvky k problematice, která vás zajímá; jsou uložené v archivu PSK, viz odkazy níže.

 

Tradice čertů jde ruku v ruce s tradičním Mikulášem, kterého čert doprovází a vyvažuje Mikulášovu laskavost 'metlou' na zlobivé děti.

Ne všichni čerti jsou však (dobrotiví) hlupáci. Velká světová náboženství (muslimské, křesťanské a židovské) často věří, že čerti - ďáblové - jsou bývalí andělé, kteří se odvrátili od Boha a jejichž snahou je svádět člověka ke špatnému chování. Samo slovo ďábel je z řečtiny a v původním slova smyslu znamená pomlouvač, pokušitel či žalobce. Slovo satan, které pochází ze staré hebrejštiny, má stejný význam.

 

Příspěvky k problematice v různých zemích:

 

Čert je ve slovanském folklóru ďábel či jemu podobná bytost. Na rozdíl od teologických ďáblů nesou čerti i jisté rysy vycházející pravděpodobně ze slovanského archaického náboženství a nemusejí mít vždy čistě negativní charakter.