Dobrý den,
určitě není ještě jiný důvod těch pohybů při modlitbách? Protože jsem někde nedávno četla, že jsou spojeny s existencí a konáním nějaké další božské bytosti, což mne u Židů překvapilo. Škoda, že jsem si nenechala odkaz.

Dobrý den,

podle informací, které jsme nalezli, může mít pohyb či kývání židů při modlitbě několik příčin. Jednou z nich bylo umožnit tělu se hýbat během dlouhých hodin studia a modliteb, pohyby také mohly vyjít ze starého zvyku, kdy se pro nedostatek modlitebních knih věřící museli při čtení pasáží střídavě naklánět nad jedinou knihou ležící na zemi. Jak již bylo zmíněno, věří se také, že kývání při modlitbě zvyšuje soustředění a intenzitu emočního prožitku. V chasidské tradici je tento pohyb vnímán jako vyjádření touhy duše opustit tělo a znovu se spojit s tím, z čeho vzešla, podobně jako se plamen svíčky komíhá sem a tam, jako by se chtěl osvobodit od knotu.
Informaci, kterou jste si přečetla Vy, se nám však najít nepodařilo.

Nicméně i u samotných židů panují na kývání či pohyb při modlitbě rozdílné názory, viz dále.

Tradičně založení židé se při modlitbě rytmicky kývají. V jidiš se této praktice říká šokeln. V minulosti se někteří učenci stavěli proti tomuto kývání, protože tvrdili, že to snižuje důstojnost modlitby. Jiní učenci jemné pohyby tam a zpět povolili jako pomůcku pro lepší koncentraci. Naproti tomu chasidé podporovali i velice dramatické pohyby a gesta. Zastánci kývání citují verš z knihy Žalmy 35:10: „Každá kost ve mně řekne: ‚Hospodine, kdo je tobě roven?‘“ Ten podle nich vyjadřuje, že celé tělo má být v pohybu jako výraz chvály Boha.

Zdroj: COHN-SHERBOK, Dan. Judaismus: ilustrovaný průvodce: ucelená historie židovského náboženství a filozofie, tradic a praktik, bohatě ilustrovaná s více než 500 fotografiemi a obrázky. Překlad Jana Zajícová. První vydání. V Brně: Jota, 2021. S. 216. ISBN 978-80-7565-779-4.

Důležitou modlitbou, která je těžištěm každodenních pobožností, je Amida, což doslova znamená „ta, která vyžaduje stání“. Amida je tichá modlitba, při níž musí člověk stát. Nohy by měly být u sebe, což je, jak říká Talmud, postoj andělů. Hlava může být mírně skloněna a ruce mohou spočívat na srdci. Kde je to možné, při odříkávání Amidy by člověk měl stát čelem k Jeruzalému. Je-li v Jeruzalémě, měl by být obrácen k místu, kde stojí Chrám. Když řekneme slovo „svatý“ (baruch) na začátku a na konci prvního odstavce, měli bychom pokleknout. Při vyslovení dalšího slova „jsi“ (atta) bychom se měli uklonit v pase. Tento úklon se opakuje opět na začátku a na konci Modimu, předposlední části Amidy. Úklon je nedílnou součástí snahy dostat se do meditativního stavu. Podle Talmudu má být úklon dosti rychlý, ale narovnání je pak velmi pomalé, „jako had“. Komentáře to vysvětlují tak, že nejdříve se zvedne hlava a až pak se narovná zbytek těla. Když se narovnáváme tímto způsobem, zpomalujeme tělesné tempo a mysl uvádíme do klidnějšího stavu. Důsledkem je tedy uklidnění mysli, která je pak vnímavější k meditaci.
S výjimkou uklánění se doporučuje zůstat během Amidy v absolutní nehybnosti. Někteří lidé mají ve zvyku se během modlitby třást a houpat, ale kodex židovského práva to pokládá spíše za projev nervozity než za prostředek k větší soustředěnosti. Jak kabalisté, tak mnozí významní zákoníci výslovně uvádějí, že při Amidě by se měl člověk veškerého pohybu vystříhat.

Zdroj: KAPLAN, Aryeh. Židovská meditace: praktický průvodce. Překlad Jiří Ogrocký. První vydání. Brno: Barrister & Principal, 2022. S. 105-110. ISBN 978-80-7364-141-2.

Další použité zdroje:
* https://en.wikipedia.org/wiki/Shuckling
* https://www.myjewishlearning.com/[…]/
* https://www.jewishencyclopedia.com/[…]/14146-swaying-the-body