ženská příjmení

Text dotazu

Dobrý den, při pátrání po svých předcích jsem narazil na tvar ženských příjmení končící -in. Co tento tvar označoval, v té době všechny osoby ženského pohlaví, nebo jenom ženy svobodné, či vdovy? děkuji.

Odpověď

Dobrý den, žádný ze zdrojů, které máme o příjmeních a jejich etymologii k dispozici, bohužel nezmiňuje koncovku -in, která by se vyskytovala u ženských příjmení.
Kdysi se v češtině odlišovalo příjmení neprovdaných a provdaných žen svým zakončením, nicméně používala se koncovka -ova pro neprovdané ženy, příjmení provdaných žen končilo dlouze, -ová. Toto lišení se dodnes udržuje v některých nářečích.
Ženská příjmení odlišná pro svobodné dívky a vdané ženy se vyskytují také např. v polštině (můžeme se setkat i s rozdílem mezi podobou příjmení matky a dcery) a lužické srbštině.
Přípona -in tvoří přídavné jméno přivlastňovací od podstatných jmen v ženském rodě: sestřin (v starším období se řídilo užité sufixu nikoli gramatickým rodem, nýbrž zakončením kmene). Vznikla tak např. jména Běščin, Košin, Puklin, Točin aj.

Zdroje informací:
KNAPPOVÁ, Miloslava. Naše a cizí příjmení v současné češtině. Liberec: TAX AZ KORT, 2002. 256 s. ISBN 80-238-8173-6.
SVOBODA, Jan. Staročeská osobní jména a naše příjmení. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 317 s.

Můžete požádat ještě Ústav pro jazyk český AV ČR (http://www.ujc.cas.cz), zda by Vám jeho pracovníci neposkytli podrobnější údaje.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

12.02.2009 15:16