ženská příjmení

Text dotazu

Dobrý den, při pátrání po svých předcích jsem narazil na tvar ženských příjmení končící -in. Co tento tvar označoval, v té době všechny osoby ženského pohlaví, nebo jenom ženy svobodné, či vdovy? děkuji.

Odpověď

Dobrý den, žádný ze zdrojů, které máme o příjmeních a jejich etymologii k dispozici, bohužel nezmiňuje koncovku -in, která by se vyskytovala u ženských příjmení.
Kdysi se v češtině odlišovalo příjmení neprovdaných a provdaných žen svým zakončením, nicméně používala se koncovka -ova pro neprovdané ženy, příjmení provdaných žen končilo dlouze, -ová. Toto lišení se dodnes udržuje v některých nářečích.
Ženská příjmení odlišná pro svobodné dívky a vdané ženy se vyskytují také např. v polštině (můžeme se setkat i s rozdílem mezi podobou příjmení matky a dcery) a lužické srbštině.
Přípona -in tvoří přídavné jméno přivlastňovací od podstatných jmen v ženském rodě: sestřin (v starším období se řídilo užité sufixu nikoli gramatickým rodem, nýbrž zakončením kmene). Vznikla tak např. jména Běščin, Košin, Puklin, Točin aj.

Zdroje informací:
KNAPPOVÁ, Miloslava. Naše a cizí příjmení v současné češtině. Liberec: TAX AZ KORT, 2002. 256 s. ISBN 80-238-8173-6.
SVOBODA, Jan. Staročeská osobní jména a naše příjmení. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 317 s.

Můžete požádat ještě Ústav pro jazyk český AV ČR (http://www.ujc.cas.cz), zda by Vám jeho pracovníci neposkytli podrobnější údaje.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

12.02.2009 15:16

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu