-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den.
Zajímalo by mě, proč se říká být vedle jak ta jedle. Jistou informaci jsem našla v knize Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter: Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4. Ovšem ona historka s dřevorubcem Tomešem se mi zdá velmi nepravděpodobná.
Předem děkuji za Vaši odpověď.
Dobrý den,
„Každé povolání má své fenomény a slavné reprezentanty. Mezi dřevorubci to kdysi býval jakýsi Tomeš, o jehož umění a šikovnosti se vyprávěly celé legendy. Prý dovedl i ten nejmohutnější strom položit na místo, které předem určil a nespletl se ani o centimetr. Zkrátka: byla radost ho pozorovat při práci a šumavští lesáci byli šťastni, že mají ve svém středu takového vyhlášeného borce. Leč i Tomeš zažil svůj černý den. Způsobila to statná jedle, která se vychýlila z předem určené dráhy a padla přesně na opačnou stranu. Tam stál právě v tu dobu hajný, který nestačil uskočit a zanechal po sobě vdovu. Byla to veliká událost, o které se hovořilo v celém kraji, a nešťastná náhoda notně pošramotila Tomešovu pověst. I když se nikdy neopakovala, lidé na ni nezapomínali a při jakékoliv blamáži, posměšně říkali: „Vedle jak ta jedle!"
Tomeše to velice rmoutilo a jednoho večera prý v sušické hospodě prohlásil: „To s tou jedlí bylo tenkrát v pořádku! Ten hajný mi chodil za ženou a já jsem ho musel odrovnat! Kdybych ovšem tušil tu ostudu, raději bych ho zapích!" Těžko říci, bylo-li Tomešovi uvěřeno. Jisté je, že případná vražda zůstala pro veřejnost nešťastnou náhodou a rčení „Vedle, jak ta jedle" se používá dodnes.“
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter: Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-
Tento příběh, vysvětlující původ rčení se opravdu jeví spíše jako smyšlený. Neprakta i Švandrlík byli humoristé a my nemůžeme ověřit věrohodnost tohoto příběhu.
„Je vedle jak ta jedle“ je specifický typ rčení, které nazýváme přirovnání. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice jako.
Vysvětlení původu tohoto rčení podává Slovník české frazeologie a idiomatiky. Dle něj se jedná o slovní hříčku, založenou na rýmu.
Dále je u hesla “je vedle jak ta jedle” uvedeno toto:
Synonyma: co tě napadá/vede/nemá, kam tě vede slepá vášeň, to se moc mýlíš, to se pleteš.
Antonyma: mít pravdu, tys na to káp, strefit se do černého, to ti Bůh řek, že váháš, trefit hřebík na hlavičku.
Širší synonyma: samá voda, chyba lávky, být na velkém omylu, vědět starou belu, pléct si to s Radeckým.
ČERMÁK, František a kol. Slovník české frazeologie a idiomatiky. [Sv. 1], Přirovnání. Vyd. 1. Praha: Academia, 1983. 492 s.
V publikaci Lidová rčení jsme toto rčení dohledali pod heslem OMYL, kde jsou mimo jiné uvedena rčení s podobným významem: strefil se do záchodové díry; odřel kozla; střelil místo srnce kozla; chybil se lávky; nepoznal frátera v kožiše; v druhém mlýně meleš; trefil, co by motovidlem trefil.
ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Vyd. 3., reprint 1. vyd. z r. 1947. Praha: Aurora, 1996. xxiv, 741 s. ISBN 80-85974-10-X.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2499
Článek Slovní hříčky v české mluvě lidové na stránkách Jazykové příručky Ústavu pro jazyk český uvádí, že ve všech jazycích lze „pozorovat zálibu v rýmu, již si vysvětlíme úsilím, vyjadřovati podobné představy podobnými hláskami“.
Např.: dej mně! — Počkej, až v zejmně; dej mi! — Dejmy jsou v komíně, až poletí, chyť si je!; co máme k obědu? — Hrneček od medu. — Cože? — Vidličky, nože. Karel do pekla zajel, nevěděl kudy, koupil si dudy, nevěděl eště, koupil si kleště, nevěděl nic, koupil si klíč atd.
Mezi podobná rčení se řadí například: „má peněz jako želez“, „pro pána Jána“.
„Je vedle jak ta jedle“ se tedy s největší pravděpodobností neváže ke konkrétnímu příběhu, zvyklosti, či podobnosti, ale jedná se o obyčejnou rýmovačku.
Dokumenty, které jsme také prostudovali:
ČERMÁK, František. Frazeologie a idiomatika česká a obecná = Czech and general phraseology. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2007. 718 s. ISBN 978-80-246-1371-0.
KOVÁŘOVÁ, Stanislava. Proč se říká?. Olomouc: Alda, 1994. 88 s. ISBN 80-85600-31-5.
BITTNEROVÁ, Dana a SCHINDLER, Franz. Česká přísloví: soudobý stav konce 20. století. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2003. 313 s. ISBN 80-246-0442-6.
STĚPANOVÁ, Ludmila. Historie a etymologie českých rčení: bibliografie pramenů. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 132 s. ISBN 80-7184-669-4.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
30.03.2016 15:38