Wenden

Text dotazu

Dobry den,

je mozne aby nemecky resp. latinsky pisana literatura (cca 16.- 17.st.)
rozlisovala medzi bömisch a wendisch/windisch v zmysle ceský a slovenský?
aky je historicky vyznam slova wendisch/windisch?

Odpověď

Dobrý den,

omlouváme se za opožděnou odpověď na Váš dotaz. Podle Ottova slovníku naučného používali Germáni a Gallové jména Vendi, Vendové, Veneti, Venetové či Vindi pro pojmenování svých slovanských sousedů. Z těchto výrazů se vyvinuly i pojmy Wenden a Winden

Nejednoznačný a často pejorativní výraz "Wenden" užívalo německé obyvatelstvo pro označení Lužických Srbů, používaly se však i jiné výrazy, jako např. "Spreewälder". Etnické označení Lužického Srba zní v hornolužické i v dolnolužické srbštině stejně, totiž "Serb", ale Dolnolužičané - tedy "Dolne Serby" - jsou spíše zvyklí na německé pojmenování "Wenden" nežli "Sorben". Oficiální pojmenování "Sorben" se v německém prostředí rozšířilo až po 2.světové válce.

Výraz "Winden" se v němčině používal pro označování Slovinců. Podle kroniky tzv. Fredegara je první doloženou historickou osobností v čele výchoalpských Slovanů vévoda Valuk, který byl současníkem Sámovým (623-658). Uvádí se, že vládl zemi (marce) Vinidů, tj. Slovanů. Pánem Vindické marky, která ležela na pomezí Kraňska a Charvátska, byl na krátký čas ve 13.století i Přemysl Otakar II, ve 14.století se pak Vindická marka stala součástí habsburského panství. Pojmy "Slovinec", "Slovan", slovinský jazyk, slovanská jazyková příbuznost se poprvé objevily v dílech slovinských protestantů v 16.století.

Slovinský dramatik a historik Anton Tomaž Linhart ve svém díle Pokus o dějiny Kraňska a ostatních zemí jižních Slovanů v Rakousku (1789-1791) upřesnil a určil pojem jednotného slovinského národa žijícího mezi Drávou a Jaderským mořem a odmítl pojmenování "Kraňci" a "Vindové". Jedním z mála politických výdobytků revoluce 1848-1849 bylo úřední uznání Slovinců (v němčině "Slowenen") jako etnicko-národní individuality. Staré jméno "Vindové" (Windische) přežívalo v neoficiální, pokleslé rovině a bývalo později zneužíváno k bagatelizaci požadavků jazykové a národní rovnoprávnosti Slovinců.

Domníváme se, že možnost záměny Slováky se Slovinci vysvětluje část hesla Ottova slovníku naučného věnovaná právě Jihoslovanům - Slovincům:

Jihoslované - národopis - Slovinci: ...[Jihoslované] tvoří severozápadní čásť jižního Slovanstva. V své řeči nazývají se Slovenci (číslo jednotné Slovenec, Slovenka, e s přízvukem), své krajiny Slovensko, svůj jazyk slovenski; český název jest odůvodněn potřebou rozlišování od Slováků a vyslovováním u některých Slovinců samých (na př. ve Štýrsku). Jméno Slovenec pochází od názvu celého slovanského kmene a užívá se ho ještě u Trubara a Dalmatina (v l. 1550, 1578) ve formě Slověn (= Slovan)...

Pojmy Wenden a Winden uvádí např. i "Slovník česko-německý" z roku 1935:

* Wende, Wendin (Name eines slawischen Stammes in der Lausitz [jméno slovanského kmene v Lužici]) = Vend/Vendka, Srb/Srbka (v Lužici)

* die Wenden - Vendové, Srbové (lužičtí)

* Winden - Vendové (eine slawische Stamm [slovanský kmen])

Bohužel se nám nepodařilo v prověřené literatuře zjistit, do jaké míry se označení windisch/wendisch objevovalo v německých, respektive latinských textech 16. a 17.století. Historická označení "Wenden" a "Winden" se u Lužických Srbů a Slovinců užívala až do 20.století, respektive 19.století. Z tohoto důvodu se domníváme, že ve Vámi zmíněném 16. a 17.století šlo o běžné pojmenování těchto národů a mohlo být v listinách a dokumentech užíváno.

Pokud máte o tuto problematiku hlubší zájem, doporučili bychom Vám konzultovat Váš dotaz s odborníky (např. Ústav českých dějin FF UK - http://www.ff.cuni.cz/FF-7408.html a Ústav slavistických a východoevropských studií FF UK - http://www.ff.cuni.cz/FF-7368.html).

použitá literatura:

* KALETA, Petr. Češi o Lužických Srbech. Praha : Masarykův ústav - Archiv AV ČR, 2006. s. 12, 16. ISBN 80-86495-41-8.

* Lužičtí Srbové - malý slovanský národ v Německu. [Budyšin] :

Lužickosrbská kulturní informace při Domě pro lužickosrbskou lidovou kulturu, [1996].

* Ottův slovník naučný - http://www.cotoje.cz

* Dějiny jihoslovanských zemí. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998.

s. 16, 104, 168, 270. ISBN 80-7106-266-9.

* STERZINGER, J.V.; KABEŠ, Kamil. Encyklopedický německo-český slovník = Enzyklopädisches Deutsch-böhmisches Wörterbuch. IV.díl. V Praze :

Nakladatelství J.Otto, 1935. s. 1365, 1396.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

26.01.2010 11:55

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu