význam slova púlpánová

Text dotazu

Odpověď

Dobrý den,

podle Příručního slovníku jazyka českého má slovo půlpán (případně polopán) dva významy:

* kdo si na pána jen hraje, kdo není zcela pán - příklady: Od velkých pánův učili se pak půlpáni ; Každý půlpán je horší nežli pán pravý ; Jsem nedostudovaný a nasekal jsem si teď dluhy" Jsem poloproletář i polopán.

* zámožnější sedlák v městečku, situovaný měšťák - příklady: Oni [příbuzní] si to odjakživa vedli barounsky, ne jako sedláci, ale jako městští půlpáni!

[Voral] také by si rád aspoň v neděli zahrál na půlpána.

Novější Slovník spisovného jazyka českého z roku 1989 uvádí u slova půlpán vysvětlení, jehož význam je podle našeho názoru poněkud odlišný od výše zmíněného výkladu, i když pro vysvětlení tohoto slova používá stejné příklady jako starší Příruční slovník jazyka českého:

* ten, kdo se považoval nebo byl považován za pána

* zámožnější sedlák v městečku nebo situovaný maloměšťák Nejnovější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2006 již slovo půlpán neobsahuje. Pokud by Vás zajímaly bližší podrobnosti, doporučili bychom Vám obrátit se na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR (https://ujc.avcr.cz/jazykova-poradna/zakladni-kontakty.html) .

Další příklad užití slova půlpán naleznete Kartotéce lexikálního archivu Ústavu pro jazyk český AV ČR (http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php), do vyhledávacího pole stačí zadat půlpán, případně půlpaní.

Od slova půlpán jsou odvozená i další slova:

* půlpánek - expresivní zdrobnělina k půlpán

* půlpaní - k půlpán, výraz málo užívaný - příklad: V ty chvíle byla [dcera pláteníka] z Padolí více "půlpaní" nežli selkou.

* půlpánovitost - vlastnost půlpána

Užívalo se i slovo polopanský (řidčeji půlpanský), a to ve smyslu téměř panský, např. Polopanský vkus přešel jako mor i na lid venkovský.

Slovo Půlpánová jsme nalezli pouze jako ženské přijmení, které je odvozováno od výše vysvětleného slova půlpán. K 15.7.2009 bylo v ČR 370 mužů a 375 žen s tímto příjmením.

použitá literatura:

* Příruční slovník jazyka českého. Díl IV, Část 2, Průsvitněti-Ř. V Praze : Státní nakladatelství, 1944-1948. s. 546

* Příruční slovník jazyka českého. Díl IV, Část 1, P-Průsvitně. V Praze : Státní nakladatelství, 1941-1943. s. 627

* Slovník spisovného jazyka českého. IV, P-Q. Praha : Academia, 1989. s. 700.

* MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení. Praha : Agentura Pankrác, 2004. s. 150. ISBN 80-86781-03-8.

* Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky : [studentské vydání / zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český AV ČR ; hlavní redakce Josef Filipec ... et al. ; autorský kolektiv Vlasta Červená ... et al.]. Vyd. 4. Praha : Academia, 2006. 647 s. ISBN 80-200-1446-2.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

27.01.2011 15:38