význam slova bůh

Text dotazu

Dobrý den, prosím o význam slova bůh a odkud toto slovo pochází.
Děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

příruční slovník jazyka českého nabízí následující definici slova „bůh“: „nejvyšší bytost se zvláštní mocí nad člověkem i nad přírodou, předmět nejvyšší úcty, tvůrce.“ Filozofický slovník uvádí širší definici: „Náboženský a obecně užívaný pojem boha označuje nadpřirozenou bytost nad všemi jsoucny, která je předmětem úcty. Tento pojem se vztahuje buď na množství bohů chápaných antropomorfně (např. řecký polyteismus) nebo k ideji jediného Boha.“

Slovo „bůh“ se do češtiny dostalo přes praslovanštinu, kde kořen „bogъ“ odkazoval k pojmům „bohatství, štěstí, podíl“ (srov. „bohatý, zboží“), což odpovídá i stavu v historických indoíránských jazycích. V staroindickém jazyce kořen „bhaga-„ kromě zmíněných významů znamenal ještě „udělovatel, dárce“ (srov. i sloveso „bhájati“ – „rozděluje“). Ve významu božstva se příbuzný kořen nejdřív vyskytl zřejmě v staroperštině („baga-„). Názory na míru íránského vlivu na vývoj významu slova „bůh“ ve slovanských jazycích se různí. Východiskem pro slovanské a indoíránské jazyky bude pravděpodobně indoevropské „bhag“ („udělovat“; viz i starořecké „fagein“ –„pojíst“). Původní indoevropský název pro nevyšší božstvo je však zřejmě příbuzný spíše litevskému „diĕvas“ a latinskému „deus“.

Zdroje:

Příruční slovník jazyka českého. Praha: Statni nakladatelství : Školní nakladatelství : SPN, 1935-1957.

Durozoi, G. – Roussel, A.: Filozofický slovník. Praha : EWA, 1994.

Rejzek, J.: Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

18.06.2012 09:29

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu