Výzkumný osvětový ústav v Praze

Text dotazu

Dobrý den,
rád bych se zeptal na Výzkumný osvětový ústav v Praze. Konkrétně:
1) Co bylo jeho hlavním úkolem?
2) Jakým způsobem byl spjat s knihovnickou problematikou? (Objevil jsem totiž některé knihy, které tento ústav vydal)
2) Existuje dnes? (Případně kdy byl zrušen/přejmenován).
Děkuji za odpovědi

Odpověď

Dobrý den,

Váš dotaz jsme předali kolegům v NIPOS, kteří by Vám měli v dohledné době odpovědět. NIPOS je současný název ústavu, o něž se zajímáte. Přikládáme informace, které jsou volně ke stažení na serveru Google a citace dokumentů, které vydal Výzkumný ústav osvětový v době své existence s tímto názvem a jsou uložené v Národní knihovně ČR. 

 

Po vzniku Československa byla potřeba budovat demokratickou republiku a za účinný nástroj k tomu byla vedle legislativy považována osvěta. Právě osvěta měla přispět k tomu, aby bývalí občané konstituční monarchie byli připravováni na život v demokratické republice.
Zákony zakládající již v letech 1919 / 1920 organizační a ekonomické podmínky pro osvětovou činnost byly:
1. o organizaci kurzů občanské výchovy a s tím o zřizování sborů osvětových v okresních (popř. i v dalších městech),
2. o obecních knihovnách a
3. o obecních knihách pamětních (kronikách).

První z těchto zákonů stanovil mj. vytváření okresních osvětových sborů jako samosprávných orgánů, složených z místních osvětových pracovníků. Hlavním posláním těchto sborů bylo organizovat (dobrovolné) kurzy občanské výchovy, ve kterých by byli dosavadní občané konstituční monarchie připravováni na život v demokratické republice. Ty kurzy byly organizovány podle místních potřeb a možností, týkaly se republikánské organizace státu, národního hospodářství, historie, zdravotnictví a mnohých dalších užitečných témat. Svaz osvětový byl pověřen organizační a odborně metodickou pomocí osvětovým sborům.

V souvislosti tím byly na svaz kladeny stále vyšší požadavky. To vedlo v roce 1925 k jeho proměně v Masarykův lidovýchovný ústav – Svaz osvětový s určitou ingerencí a finanční podporou státu. Byl to logický důsledek skutečnosti, že demokratický stát potřeboval centrální instituci s určitými zkušenostmi a odborným zázemím, kterou by podpořil občanskou výchovu a kulturní aktivity občanů v v nově ustavené republice. Osvětová práce této organizace byla koncipována liberálně demokraticky, v duchu principů osvícenství, které vlastně v 18. století osvětovou činnost pro široké vrstvy odstartovalo.
Svaz osvětový vznikl jako česká organizace pro c.k. státem opomíjený český národ a to ovlivňovalo zaměření jeho činnosti především na české obyvatelstvo. Ale Masarykův lidovýchovný ústav spolupracoval na některých konkrétních úkolech i s německými organizacemi -např. když připravoval návrh divadelního zákona koncem dvacátých let. Národnostním menšinám osvětové zákony umožňovaly stejné možnosti jako Čechům a Slovákům (knihovny, osvětové sbory a kurzy, kroniky atd.). Nedořešen zůstal vliv MLÚ na Slovensku který měl být zprostředkován tím, že Matica slovenská byla jedním z kmenových členů MLÚ.
Na činnosti MLÚ se nepodílela česká fašizující pravice ani komunisté. A ani ideově soběstačné organizace typu římsko katolické církve nebo židovské náboženské obce. Spolupracovala ale např. Československá církev husitská aj.

MLÚ byl budován se zachováním jeho spolkové základny jako samosprávná, nestranická, liberálně demokratická instituce s rozsáhlými vazbami na množství kulturních sdružení a institucí, s mnoha oborovými i nadoborovými činnostmi a kompetencemi. (podílel se např. na budování a vybavování obecních knihoven, byl pověřen přípravou divadelního zákona atd.)

Ústav charakterizoval v roce 1937 – tedy v posledním roce jeho svobodné činnosti - Masarykův slovník naučný takto:
MLÚ je studijní a pracovní ústředí lidové výchovy v ČSR, jehož úkolem je zkoumati a zkoušeti různé prostředky a metody lidové výchovy a jež ostatním lidovýchovným organizacím a institucím ČSR dává pokyny a opatřuje pomůcky k jejich činnosti. Založen 1925 darem 4 mil. Kč z Národního fondu T.G.Masaryka jako nástupce a pokračovatel Svazu osvětového. Vedle členů volených má ve výboru členy kmenové, tj. zástupce velkých organizací rázu lidovýchovného (Dělnické akademie, Svobodného učení selského, Ústřední školy dělnické, Čs. obce sokolské, Matice slovenské) a členy přidružené, zastupující ostatní důležité organizace a instituce lidovýchovné. Nejvyšším orgánem ústavu je rada, jež se schází jednou do roka. Z deseti odborů do nichž je rozvržena činnost ústavu, jest nejdůležitější odbor studijní, vydávající vědecké práce o lidové výchově i praktické příručky pro lidovýchovné pracovníky; má svou vlastní knihovnu, vydává úřední věstník Čs. lidová výchova a sjednává styky s obdobnými ústavy zahraničními. Jinými tiskovými orgány MLÚ jsou revue Čes. osvěta (do r. 1924 orgán Svazu osvětového, pak nákladem Státního nakladatelství) a Úhor, kritická revue literatury pro mládež (do r. 1926 majetek Čs. společnosti pro literaturu pro mládež, pak majetek ústavu.

Zakladatelé propojeného demokratického osvětového systému ani v duchu nepředpokládali, že by tento systém mohl být zneužit. Jenže pomnichovské i poválečné autoritativní režimy se pak úporně – byť s rozpornými výsledky - snažily využít systém k propagaci autoritativních a totalitních tendencí – v příkrém rozporu se záměry jeho zakladatelů i názory a praktickou činností většiny skutečných kulturně osvětových pracovníků. To se odrazilo v realitě české kultury.

Po válce byl již v roce 1945 vydán Dekret prezidenta republiky o státní péči osvětové, v roce 1946 obnovila valná hromada ústavu název Masarykův lidovýchovný ústav a jeho pracovníci se pokusili vrátit osvětu do liberálně demokratické předválečné tradice. První poválečná léta byla poznamenána bojem o koncepci osvětové práce, který byl jen zdánlivě ukončen politickým převratem v roce 1948.
Kulturně osvětová činnost za první republiky byla založena legislativně a organizačně především na třech zákonech vydaných již v létech 1919 – 1920. Systém který vytvořil zejména zákon o organizaci lidových kursů občanské výchovy, byl značně narušen během let 1938 – 1945 a zdálo se tedy logické, že po obnovení samostatnosti se nezapomnělo ani na novou osvětovou legislativu. Tu založil zmíněný dekret presidenta Beneše o státní péči osvětové. Oproti Masarykovým zákonům v něm byly některé podstatné změny, které při prvním čtení nebyly až tak nápadné, ale jejichž obsah se posléze ukázal jako převratný. Tak především se tu nehovořilo o lidové výchově založené na dobrovolnosti organizátorů i účastníků, ale o státem řízené a organizované „státně politické a kulturní výchově lidu“. Garanty kurzů občanské výchovy byly podle zákona z roku 1919 samosprávné osvětové sbory v praxi osvědčených lidovýchovných pracovníků. Dekret z roku 1945 (přijatý – stejně jako ostatní dekrety - Prozatímním národním shromážděním jako zákon) svěřoval jejich činnost na osvětovým radám.
Ty ovšem nebyly samosprávnými sbory, ale výkonnými orgány národních výborů. V určité poválečné euforii se to nezdálo být až tak významné, zvláště když řada dalších zákonů naznačovala, že kultura bude mít ve státu oporu. (Byly současně vydány dekrety o zřízení České filharmonie státem; o zřízení Akademie múzických umění; o Státních filmových ateliérech, filmové výrobě a distribuci; o knihovnách; o organizaci lidové umělecké výroby; o spolcích aj.)
Po únorovém převratu 1948 neměla Komunistická strana Československa připravenu použitelnou koncepci reálného uplatňování dekretu o státní péči osvětové. Jasné bylo pouze to, že:
1) Osvěta nemá být nadstranická, ale má vycházet z vědeckého socialistického světového názoru – tj. z marxismu-leninismu.
2) Osvětu nemají řídit a organizovat nezávislé osvětové sbory lidovýchovných pracovníků, ale národní výbory a jejich osvětové rady, jejichž složení schvalovaly zejména v padesátých letech de facto místně příslušné orgány KSČ.
Tyto principy byly v dalších létech promítány do různých organizačních opatření, často se měnících podle subjektivních názorů různých funkcionářů. Je to zřejmé mj. z několikerých přesunů kompetencí v oblasti osvěty z resortu školství a osvěty do resortu informací a osvěty, pak zase do resortu školství a kultury atd. A také v rok od roku se měnících představách o tom, co si vlastně počít s postátněným Masarykovým lidovýchovným ústavem a s kulturně osvětovými orgány a institucemi v terénu. Dokladují to mnohokrát se měnící názvy institucí, ideologické aktualizace jejich zadání a organizační struktury. Ty změny byly obvykle výrazem neúspěchu opatření předcházejících a měly přinést zlepšení stavu. Což se pravidelně nesetkalo s požadovanými výsledky a tak se podle přísloví „opakování je matka moudrosti“ celý postup opakoval v nějaké variantě. Ale opět bez požadovaných ideologických výsledků.

(6)

Podle prezidentského dekretu byl stále ještě spolkový Masarykův lidovýchovný ústav (s obnoveným názvem) Ministerstvem školství a osvěty v prosinci 1946 pověřen, aby do doby než bude zřízen (dekretem předpokládaný) státní výzkumný a technický ústav pro osvětovou péči, vykonával MLÚ pro potřeby „státní péče osvětové - tj. lidové výchovy a lidového knihovnictví - vědecké, badatelské a odborně pomocné funkce“. Po únorovém převratu 1948 byl MLÚ převeden z resortu školství a osvěty do resortu nově zřízeného ministerstva informací a osvěty. To sice ještě v prosinci 1948 uvažovalo o názvu „Masarykův státní osvětový ústav“, avšak brzy došlo k závěru, že se ústav „nedovedl výrazně včlenit do nového pořádku“ a přistoupilo k jeho „reorganizaci“. To jest k postátnění dekretem ministra Kopeckého (v prosinci 1951) na resortní výzkumný ústav MIO - „Výzkumný lidovýchovný ústav“. Do vedení ústavu bylo dosazeno několik pracovníků MIO. Ale již v roce 1953 byla osvěta zpátky u školství a VLÚ byl přejmenován na „Výzkumný osvětový ústav“. Tento název vydržel do roku 1957, kdy byl VOÚ na základě vládního usnesení č.217 / 57 instrukcí ministra školství a kultury Kahudy zrušen a na jeho místě zřízen „Osvětový ústav“.

Nesnadná byla cesta k současnosti. Zmínili jsme se již o tom, že kulturní spolky považovaly svoji činnost za činnost kulturně osvětovou. Proto se také řada z nich přihlásila ke spolupráci již se Svazem osvětovým a spolupráce pokračovala i po jeho transformaci na Masarykův lidovýchovný ústav. Tak např. ve dvacátých létech se kolem MLÚ soustřeďovaly tři tisíce loutkářských souborů a MLÚ byl jedním ze čtyř zakládajících subjektů mezinárodní loutkářské organizace UNIMA. Schůze loutkářského odboru MLÚ v prosinci 1945 byla po druhé světové válce jednou z prvních zaznamenaných veřejných aktivit obnovovaného MLÚ.

 

Osvětový ústav byl organizací, jejímž cílem byla podpora rozvoje kultury a tvůrčích aktivit občanů ve všech regionech, se zvláštním zřetelem na neprofesionální umělecké aktivity.
 
Jeho předchůdcem byl Svaz osvětový, založený roku 1905 z podnětu Národní rady české. Roku 1925 byl přetransformován na Masarykův lidovýchovný ústav, pracující se státní podporou. V padesátých letech byla organizace přeměněna právě na Osvětový ústav, roku 1991 přetransformována na Informační a poradenské středisko pro místní kulturu (IPOS) a roku 2004 přejmenována na Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS).

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Osv%C4%9Btov%C3%BD_%C3%BAstav

 

Citace dokumentů:

ŠTRUP, Jan. Beseda o knize laureátky státní ceny Marie Pujmanové Život proti smrti. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1953. 24 s. Pokusné metodické texty ke čtenářským besedám; č. 16.

* ŠRETROVÁ, Bohumila. Beseda o knize Vasilije Ažajeva Daleko od Moskvy: [pokusný metodický text pro práci s knihou]. V Praze: Výzkumný osvětový ústav, 1953. 21 s. Pokusné metodické texty ke čtenářským besedám; čís. 15.

* ŠINDELÁŘ, V. I., ed. Boj se škůdci - boj za vyšší výnosy: [13 besed]: Materiál pro zájmové kroužky a zemědělské kursy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [po r. 1945]. 114 s.

* PALÁT, Augustin. Čína: Materiál pro práci s filmem. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1954]. 19 s. Na pomoc vědeckoosvětové propagaci; [Čís.] 9.

* JIRÁSEK, Jan, ed. Činnost klubovních zařízení: Zkušenosti z kulturně osvětové práce v Sovětském svazu: Červenec 1954. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 16 s.

* HORÁK, František. Dějiny písma, knihy a knihtisku: [učební text pro Osvětové školy]. Vyd. 1. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 56 s.

* MÁLEK, Rudolf, ed. Dílem národní umělkyně Marie Majerové za lepší život pro nového člověka, za nejkrásnější svět: (Osnova literárního večera): Pro potř. lid. knihoven. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 24, [1] s. Pokusné metodické materiály pro práci s knihou. Pokusný metodický text pro čtenářské besedy; Čís. 34.

* BLEHA, Josef. Doporučující bibliografie: (základy - metodika - využití v práci knihovny): pro potř. 4letých a 2letých osvětových škol. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 16 s.

* BOUČEK, Bedřich. Entstehung und Werden unserer Gebirge: Material zu einem Vortrag: Ein Behelf für wissenschaftliche Kulturpropaganda. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 18 s.

* Estrády, cirkusy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 22 s. Zkušenosti z kulturně osvětové práce v Sovětském svazu; Čís. 9.

* Filmová lidová universita: Sborník přednášek a filmů: Určeno pro osvětové pracovníky. 2. [díl], 1956-1957. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 34 s. Na pomoc práci s filmem; Sv. 10.

* KŘESŤAN, František. Ivan Olbracht: Anna proletářka: metodický text pro čtenářskou besedu. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1953. 22 s. Pokusné metodické texty ke čtenářským besedám; č. 14.

* K práci lidových hvězdáren a astronomických kroužků na úkolech Mezinárodního geofysikálního roku 1957-1958: [Sborník]. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 59, [1] s. Materiály pro práci lidových hvězdáren a astronomických kroužků; Čís. 6.

* ČERNÁ, Marie Ludmila. Katalogisace jmenná a speciální: pro potř. 4letých a 2letých osvětových škol. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. [1], 58 s.

* HRUBEŠ, Jiří, ed. Ľudovít Štúr a štúrovci. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1956. 31 stran. Pokusný metodický materiál pro práci s knihou; č. 42.

* Methodické poznámky pro uspořádání besedy o knize Afrika snů a skutečnosti od Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. [Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1953]. 19 s.

* STANOVSKÁ, Danuše. Metodický návod k vedení krajských a okresních seminářů o kulturně osvětové práci ve žních. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1953. 16 s. Edice metodických materiálů pro semináře kulturně osvětových pracovníků.

* Mezinárodní postavení ČSR: these přednášky k 10. výročí osvobození: metodické poznámky. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1955]. 8 s. Na pomoc vědecko-osvětové propagaci; č. 16.

* PELÍŠEK, Rudolf, ed. Mikrobiologie ve službách zemědělství a hygieny: (3 besedy): Materiál pro přírodovědecké, agrotechnické a zootechnické kroužky a kursy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 28 s. Materiál pro zájmové kroužky.

* Minimum knihovnické techniky pro okresní, městské, vesnické a dětské knihovny [na ob.] v SSSR: směrnice a vzory výkazů. Překlad Jiří Kábrt a O. Hanš. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 82 s.

* Národní výbory: orgány moci pracujícího lidu: naše volební soustava a její přednosti před kapitalistickou: these přednášky. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1954]. 16 s. Na pomoc vědecko-osvětové propagaci; [č.] 7.

* KUBÁLEK, Josef, ed. Názorné a technické pomůcky v domech osvěty a v (okrskových) osvětových besedách. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1957]. [1], 15, [4] s.

* ČÍŽOVÁ, Anna, ed. a kol. Nové zkušenosti z práce sovětských osvětových zařízení v zemědělské propagaci: Metodický list. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1955?]. 46 s.

* VANČURA, Dalibor, ed. a ZAVŘEL, Josef, ed. O práci sovětských knihoven na vesnici: (Výběr článků z časopisu Bibliotekar): [Sborník]. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. [1], 34, [1] s.

* GROSPIČ, Jiří a KLOKOČKA, Vladimír. O právech občanů v lidově demokratickém státě: přednáška. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 41 s. Na pomoc vědecko-osvětové propagaci; 6.

* KÁBRT, Jiří. Organisace knihovních fondů a knihovnická technika: (Učební text pro 4leté a 2leté osvětové školy). Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 38 s.

* PERTL, Jiří, ed. Pokusný metodický materiál ke knize Vsevoloda Kočetova Žurbinové. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 18, [1] s. Pokusné metodické materiály pro práci s knihou. Pokusný metodický materiál pro čtenářské besedy; Čís. 32.

* HUSÁK, Josef, ed. Pokusný metodický text ke knize Ljubov Kosmoděmjanské "Příběh o Zoje a Šurovi": určeno pro čtenárské besedy s mládeží od 11 let. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 21 s. Pokusné metodické materiály pro práci s knihou. Pokusný metodický text ke čtenářským besedám s mládeží; č. 7.

* MÁLEK, Rudolf. Práce s dětským a dospělým čtenářem: Pomocná příručka pro vyučování knihovnictví na osvětové škole: Pro potř. 4letých a 2letých osvětových škol. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 210 s.

* SUCHÝ, Jaroslav, ed. Práce s poesií: [Určeno] pro potř. lid. a záv. knihoven. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 34 s. Pokusné metodické materiály pro práci s knihou; Čís. 35.

* GROH, Kamil. Předmětový katalog: učební text pro 3. ročník knihovnické větve Osvětové školy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1957]. 24 s.

* Přednášková činnost a ostatní formy vědecko-osvětové propagace pro 1. čtvrtletí 1956. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 52 s. Na pomoc pracovníkům ve vědecko-osvětové propagaci; Čís. 8.

* Přednášková činnost a ostatní formy vědecko-osvětové propagace pro 2. čtvrtletí 1956. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1956. 50 s. Na pomoc pracovníkům ve vědecko-osvětové propagaci; Čís. 19.

* DRTINA, Jaroslav. Přehled vývoje a současný stav české, slovenské a světové bibliografie. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 32 s.

* ŠIMEK, Milan, ed. Rusko-český osvětový slovník. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 143, [1] s.

* CVEKL, Jiří. Šíření politických a vědeckých znalostí - závažný nástroj přeměny vědomí a myšlení lidí: (Stenogram přednášky pronesené na ústředním semináři ministerstva kultury v Praze dne 7.prosince 1955): Materiál pro studijní pomoc osvětovým pracovníkům. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1955]. 23 s.

* AUDYOVÁ, Soňa. Timur a jeho parta: Pokusný metodický materiál pro čtenářské besedy s mládeží o životě a díle sovětského spisovatele A. Gajdara a zejména o jeho knize Timur a jeho parta. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1953. 23 s. Pokusné metodické texty ke čtenářským besedám s mládeží; Čís. 5.

* PLECHÁČEK, Miroslav a ADÁMEK, Josef. Úspěchy československého průmyslu v zahraničí: Určeno pro potř. osvětových pracovníků lid. správy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 22 s. Na pomoc vědecko-osvětové propagaci; Čís. 15.

* ADÁMEK, Josef a PLECHÁČEK, Miroslav. Úspěchy československého průmyslu v zahraničí: Přednáška. Method. návod provedl Výzkum. osvětový ústav. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 22 s. Na pomoc vědecko osvětové propagaci; [Č.] 15.

* ŠKODA, Kamil, ed. Úvod do pedagogické psychologie pro osvětové pracovníky. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. [1], 53 s.

* ČERNÁ, Marie Ludmila a GROH, Kamil. Úvodní část k systému a organisaci katalogů: [pomocná příručka pro vyučování knihovnictví na 4leté osvětové škole]. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 20 s.

* Úvodní slova k filmům: [Sborník. Čís.] 1, Dva akry země, Temná řeka, Ernst Thälmann - syn své třídy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1955]. 27 s. Práce s filmem. Na pomoc vědeckoosvětové propagaci.

* BERNÁRDOVÁ, Jitka. Včas a dobře se připravit na sklizeň letošní úrody: Metodické připomínky a rady k práci osvětových zařízení v letní době. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 28 s.

* KUBÁLEK, Josef, ed. Večer otázek a odpovědí: Metodika. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1955]. 63 s. Na pomoc vědecko-osvětové propagaci; Čís. 14.

* ČERMÁKOVÁ, Zdeňka, ed. Večer poesie Josefa Kainara (Český sen). Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 12 s. Pokusné metodické materiály pro práci s knihou. Pokusný metodický text pro čtenářské besedy; čís. 33.

* MACHÁČKOVÁ, Dagmar. Večery výměny zkušeností mezi JZD: (Pokusná metodika). Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1955]. 26 s. Na pomoc vědecko-osvětové propagaci; Čís. 18.

* JEDLIČKA, Jaromír, ed. Výběrový thematický seznam literatury pro dětské čtenáře k 10. výročí osvobození ČSR. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 11 s., 2 s. příl. Pokusné metodické materiály pro práci s knihou. Pokusný metodický materiál pro práci s mládeží; č. 8.

* SVOBODA, Karel. Wie erziehlt man bessere Ergebnisse in der Wirtschaftsführung der LEG: Vortrag: Ein Behelf für wissenschaftliche Kutlrupropagada. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 32 s. Edition der Vorträge für Volksbildende Einrichtungen.

* ÚLEHLA, Ivan. Za marxistický výklad přírodovědeckých poznatků: materiál pro lektory. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1954]. 34 s. Na pomoc vědecko osvětové propagaci.

* JEDLIČKA, Jaromír, ed. Za vlast, za mír, za socialismus: (výběrový thematický seznam literatury k 10. výročí osvobození ČSR). Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 41 s. Pokusné metodické materiály pro práci s knihou; č. 36.

* KONVALINKA, Miloň. Základy a metodika systematického třídění: (Syllabus): [Určeno] pro školení ved. pracovníků lid. knihoven. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1956. 24 s.

* DRTINA, Jaroslav. Základy bibliografie: učební text pro osvětové školy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 29 s.

* KABÁT, Josef. Zásobník kreslených tvarů a písem: Techn. pomůcka pro názornou agitaci v osvětových zařízeních. 1. díl, Tvary. [2., rozš. vyd.]. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. [1], 22, [11] s.

* KABÁT, Josef, ed. Zásobník kreslených tvarů a písma: Techn. pomůcka pro názornou agitaci v osvětových zařízeních. 1. díl, [Tvary]. [1. vyd.]. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1956. [1], 7, [13] s.

* HYLSKÝ, Jaroslav. Zavlažováním zvyšujeme hektarové výnosy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1954]. 23 s. Na pomoc vědecko-osvětové propagaci; 4.

* KRŇANSKÁ, Jarmila, ed. Zdařbůh!: (literárnní pásmo o životě našich havířů. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1955. 29, [1] s. Pokusný metodický materiál pro práci s knihou; čís. 39.

* ČÍŽOVÁ, Anna, ed. Zkušenosti z osvětové práce v kampani voleb do národních výborů. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1957. 91 s.

* ČÍŽOVÁ, Anna, ed. Zkušenosti z osvětové práce v kampani voleb do NV. Praha: Výzkumný osvětový ústav, 1954. 91 s.

* LANG, Jaroslav, ed. a PYTLÍK, Rudolf, ed. Život vodních rostlin a živočichů: (9 besed): Materiál pro zájmové kroužky a akvaristické kursy. Praha: Výzkumný osvětový ústav, [1954]. 7, 111 s.

Obor

Výchova a vzdělávání

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

09.07.2015 13:02

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu