Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz.

 

Časopis 100+1 zahraniční zajímavost zmiňuje:

„Dokonce existují i zmínky o římském úředníkovi, který údajně dosáhl vysoké pozice díky velikosti svého penisu. Stejně tak někteří římští vojáci byli povyšováni na základě délky svého penisu.“

 

Tato tvrzení jsme se pokoušeli dále ověřit v nám dostupných zdrojích a podařilo se nám najít několik zmínek. Zdá se tedy, že k tomu skutečně občas docházelo, ale nedomníváme se, že by velikost penisu byla běžným kritériem pro výběr osob do určitých funkcí. Například David M. Friedman v knize On: kulturní historie penisu uvádí:

„Římští generálové někdy povyšovali vojáky na základě velikosti jejich penisů; vládce Commodus pozdvihl přinejmenším jednoho majitele vydařeného orgánu do zvláštního stavu pohanského kněžstva.“

 

O císaři Commodovi (161–192) a jeho obdivu k vyvinutému mužskému přirození se zmiňuje také Jean-Paul Thuillier:

„… Commodus, who held in great esteem and paid generously a man with an impressive penis.“

THUILLIER, Jean-Paul. Roman Virilities: Vir, Virilitas, Virtus. In: CORBIN, Alain; COURTINE, Jean-Jacques a VIGARELLO, Georges (eds.). A History of Virility. New York: Columbia University Press, 2017, s. 44–75.

 

Commodus patrně nebyl jediným římským císařem, který zajišťoval vysoké postavení mužům s velkým údem. O císaři Elagabalovi (204–222) se můžeme dočíst:

„К císaři se dostaly zprávy o krásném mladíkovi Aureliovi Zoticovi, synovi kuchaře ze Smyrny, sportovci, jehož intimní partie velikostí přesahovaly všechny ostatní. Elagabalus jmenoval Zotica svým komorníkem a když zjistil, že pověsti o mladíkovi nelžou, rozhořela se v něm touha.“

 

Za zmínku ještě stojí skutečnost, že staří Řekové měli pravděpodobně o ideálních rozměrech penisu poněkud odlišné představy, než na jaké jsme zvyklí dnes, jak dokládají četná zobrazení v umění. V knize Láska a sex ve starém Řecku se dočteme:

„Tyto anomálie nedávaly badatelům spát. Proč, k čertu, malují tak malé penisy, natolik vzdálené standardní míře evropského občana, která činí 9,51 centimetrů zdéli a 2,53 v průměru? Při zobrazování ztopořeného pyje mu však přisuzují normální délku i tloušťku. Závěr je nutně ten, že se snažili napodobit dokonalost a že z hlediska milovníka, erasta neboli aktivního pederasta, se dávala přednost zdětštělému přirození, které jako by ukazovalo na skromnost a podřízenost v homosexuálním vztahu. Časem navíc symbolizovalo mládí. To vysvětluje, proč Héraklés a další hrdinové či bohové, u nichž se předpokládá, že mají být přitažliví, staví na odiv tak směšné atributy: je to dáno hodnotou symbolu. Naopak zobrazovaní Satyrové a zrůdné postavy bývají vybaveni obrovitými pyji. Satyrové jsou rovněž úzce spjati s pohlavním životem a jsou opředeni sexuálními představami, spojovanými vždy s chlípností – bývají zobrazováni s nástrojem chlubně trčícím a připraveným k útoku, začasté i při masturbaci. Do stejně burleskního kontextu je třeba umístit Stratónův text, v němž srovnává pyj Dioklea vycházejícího z bazénu s Afroditou vystupující z moře. Řecká heterosexuální ikonografie jako by přejímala pederastickou konvenci. Chlap jako hora bývá zobrazován s malým penisem a staženou svalnatou zadnicí. Naopak velký pyj a měkký zadek možná znamenaly sklon k pasivní homosexualitě. Projevuje se to na některých vyobrazeních. Řecký hrdina, například Héraklés, má droboučký penis, zatímco obřezaní Egypťané stojící proti němu ho daleko předčí pohlavním stěžňovím. Znamená to, že velký pyj byl výrazem ošklivosti obřezaných ras. Lze se domnívat, že tato estetická kritéria byla ryze mužská a že kdyby byly požádány o názor ženy, patrně by nepokrytě daly přednost většímu a objemnějšímu přirození, byť i ty vyjma psychoanalytiček jen vzácně nabourávají mužský mýtus, který milosrdně tvrdí, že na velikosti nezáleží.“