Vlatava a Labe

Text dotazu

Dobrý den,
nedávno jsem jel přes Mělník a napadlo mě, proč po soutoku řeky Vltavy a Labe nese jejich společný tok jméno Labe, a ne Vltava. Vždyť Vltava v místě soutoku převyšuje Labe jak svou délkou, tak vodností, a dokonce i plochou povodí. Jejich rozdíl je navíc jasně patrný, jelikož mohutný čistý proud stříbropěnné Vltavy tu přijímá nahnědlé, špinavé vody Labe. Doufám, že by se dalo někde zjistit, co vedlo zeměpisce k tak nelogickému pojmenování.
Děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

 

omlouváme se opožděnou odpověď. Podle internetových zdrojů jsou důvodem, proč říkáme, že se Vltava vlévá do Labe Keltové: "Labe je celkově 1154 km dlouhé, z toho v Čechách 358 km. Pramení v nadmořské výšce 1387 m n. m. na Labské louce blízko hranice s Polskem. Pod Labskou boudou spadá Labským vodopádem do Labského dolu. Druhou větví je Bílé Labe, které naopak pramení u Luční boudy nedaleko Sněžky. V místech, kde zároveň pramení další významný přítok Labe - Úpa. Labe i Bílé Labe se spojují nad Špindlerovým mlýnem. Jméno dali řece zřejmě Keltové, kteří její povodí obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad "Elb") znamenalo prostě "(velká) řeka" a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku. Podle některých pramenů má jméno Labe původ v základu Albis znamenající bílý, světlý, čistý (zdroj: Wikipedie).Díky Keltům je dnes Vltava považována za přítok Labe, ačkoliv je Vltava od pramene k soutoku zřetelně delší, má větší povodí a na soutoku též o polovinu větší průtok. " (zdroj: http://www.novaduchovnicesta.cz/fotografie/labe/ ). Stejného názoru je i česká Wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Labe a zdroj na webových stránkách http://www.toulkypocechach.com/soutok.php.

 

Bohužel, se nám nepodařilo ve fondu Národní knihovny tuto informaci ověřit. V monografii (Ryšánek, Vít. Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 237 s. ISBN 80-7277-311-9.) se uvádí pouze následující informace, jež na Vaši otázku neodpovídá: Vltava se zde, pod Mělníkem, vlévá do Labe na jeho říčním kilometru 110. Je to tak, ale podle pravidel nepsaných i psaných by to mělo být naopak, Labe by mělo ústit do Vltavy. Vltava je zde totiž se 430,2 km výrazně delší, na vodu při průměrném dlouhodobém průtoku 154 m3/s vydatnější a její povodí 28 090 km2 (víc než polovina Čech) je rozlehlejší než je tomu u Labe. To od pramene k tomuto místu měří jen 235 km, (i jeho celková délka v ČR - 371 km - je menší než délka Vltavy). Povodí Labe v Čechách (včetně povodí Vltavy) měří 51391,5 km2.

 

Zkuste prosím Vodohospodářský informační portál: http://voda.gov.cz/portal/cz/ , anebo Povodí Vltavy, státní podnik (http://www.pvl.cz/ )

 

Obor

Geografie. Geologie. Vědy o zemi

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

29.05.2013 13:33

Anonym píše:
Středa 11.10.2017 17:14
-geographic.cz/clanky/vodni-srdce-nasi-zeme-lezi-jinde-nez-jste-si-mysleli.html
Bronislav Kračmar píše:
Úterý 12.07.2022 11:48
Dobrý den. Kdy se tok Vltavy otočil v oblasti dnešního Vyššího Brodu na sever? A proč?
Děkuji Kračmar
PSK - admin píše:
Středa 13.07.2022 12:17
Dobrý den,
Vltava původně v třetihorách (terciéru) byla přítokem Dunaje a jižní část Čech byla tehdy odvodňována na jih.
Z literatury bychom si tedy dovolili usuzovat, že ke změně toku řeky Vltavy, docházelo v době na konci terciéru (cca před 2-3 miliony let) z důvodu probíhajícího alpinského vrásnění a terénních zlomů.
Níže jsme pro Vás vybrali části různých více či méně odborných textů, které se problematikou zabývají. Pro fundované informace Vám ale doporučujeme podrobnější seznámení se se zdroji, event. kontaktování odborníků, např. Ústav pro hydrodynamiku AV ČR - https://www.ih.cas.cz/vyzkum_sk/hydrologie nebo Česká geologická služba - http://www.geology.cz/extranet/onas/historie

V článku autorů Ložka, Žáka a Cílka Z minulosti českých řek se ke změnám směru toků řek se dozvíme, že:
„Terciér (třetihory; 65 až 1,8 milionu let před současností) je nejstarší období, ve kterém lze najít doklady alespoň pro hrubou a částečnou rekonstrukci říční sítě. Nejvíce dat přitom máme pro mladší terciér, který se člení na miocén (23,5 až 5,3 milionu let) a pliocén (5,3 až 1,8 milionu let). Přitom jen samotný miocén je desetkrát delší než celý kvartér a je doprovázen intenzivními pohyby na významných regionálních zlomech. V důsledku těchto pohybů a výzdvihu nebo poklesu celých rozsáhlých oblastí se během terciéru uspořádání říční sítě několikrát zásadním způsobem změnilo. Nejvýraznější změna souvisela se vznikem poklesové oblasti oherského (oháreckého) riftu v severozápadních Čechách, do které od oligocénu a téměř po celý miocén směřovaly říční toky od jihu a jihovýchodu a v poklesové oblasti vytvářely mohutná souvrství, doprovázená zejména ve spodním miocénu vznikem rozsáhlých močálů.“

„Jižní část Čech byla v terciéru odvodňována na jih, což byl stav, který nepochybně trval ještě ve středním miocénu. Svědectví je neobvyklého druhu – poskytují ho vltavíny nalézané v říčních sedimentech na jih od českých hranic, v Rakousku. Pád vltavínů – jednorázová událost, která podle posledních přesných datování těchto kamenů nastala před 14,34±0,08 milionu let – je pro výzkum říčních sedimentů požehnáním. Jakmile je v říčních sedimentech nalezen vltavín, je jisté, že jsou stejně staré nebo ve většině případů mladší než tato událost (i když přemístěné vltavíny byly nalezeny i v mnohem mladších říčních uloženinách, např. ve čtvrtohorních terasách na sever od Prahy). Poslední část terciéru, zejména mladší pliocén, a první polovina kvartéru je rozhodujícím obdobím, ve kterém vznikalo nové uspořádání říční sítě, v nejhrubších obrysech již podobné dnešnímu.“

Zdroj: LOŽEK, V., ŽÁK, K., CÍLEK, V. (2004), Z minulosti českých řek. Vesmír, 63, 8, s. 447-454, Praha. Dostupný také z: https://is.muni.cz/[…]/Lozek_et_al._2004_-_Z_minulosti_ceskych_rek.pdf
nebo
https://vesmir.cz/[…]/z-minulosti-ceskych-rek.html
https://vesmir.cz/downloadf[…]702f6b6b04fff52ae508d3653ae

„Počátek pleistocénu (eopleistocén) byl význačný prolínáním pliocenního rázu sedimentace a začátkem čtvrtohorních změn prostředí. Glaciály zůstaly omezeny pouze na arktické šířky. Doznívající pliocenní ráz sedimentace zůstával zachován v jezerních pánvích (Hanken et al. 1996). Globální ochlazování však nevratně změnilo suchozemské facie. Původní smíšené lesy arkto-terciérní biogeografické provincie byly přeměněny na lesostepi a stepi (Agustí a Antón 2002). Nivy byly epizodicky rozrušeny terasami a ze střední Asie až do jihozápadní Evropy pronikly sprašové stepi. Otevření krajiny umožnilo převládnutí větrné eroze a eolické sedimentace nad vyplňováním niv (Walker a Geissman 2009). V evropských pramenných oblastech vznikly systémy starých čtvrtohorních teras (včetně teras Svratky, Svitavy a Jihlavy v tektonických poruchách). Vltava a Sázava byly přítoky Dunaje.“

Článek dále podrobně popisuje geologické změny v dalších obdobích a to: spodním, středním a svrchním pleistocénu a dále i holocénu.
V kapitole o středním pleistocénu se dočteme: „Tvorba říčních teras kulminovala ve vrcholných fázích glaciálů, kdy se dotvořil vltavsko-labský systém vnitročeských teras“

Zdroj: SAMEC, Pavel. 2014. Proměny přírodního prostředí ve čtvrtohorách. Brno: Mendelova univerzita v Brně. ISBN 978-80-7375-999-5. Dostupný také z: https://www.researchgate.ne[…]ostredi-ve-ctvrtohorach.pdf

„O změnách směrů vodních toků a tím údolí máme v mnohých oblastech České vysočiny a Moravskoslezských sníženinách mnoho dokladů. Nejnověji je uvedli v širší známost Ložek et al. (2004, s. 447-454) na příkladu pleistocenních změn toků Ohře, Vltavy, Jizery a Labe. Nejvíce významných pleistocenních změn směrů vodních toků (údolí) známe z území Čech.“

Jedná se ale již o změny směru toku kolem Kralup nad Vltavou, tedy Vltava již tekla z oblasti dnešních jižních Čech ve směru na sever.
 
„Přemístění Ohře od Postoloprt do dnešního směru na Louny a Litoměřice (z bývalého úseku od Postoloprt k severu na Vtelno u Mostu a Ústí nad Labem) vyvolalo následné změny ve směrech některých vodních toků a intenzivní vývoj meandrů Ohře v Mostecké pánvi ve tvarech, které nemají v České vysočině obdobu (Balatka 1994, s. 71-72). Tyto hydrografické změny proběhly hlavně od konce spodního do konce středního pleistocénu. Rozšíření říčních teras dokládá také četné změny směrů vodních toků v oblasti soutoku dvou českých řek, a to Vltavy a Labe. Podle Balatky - Sládka (1962b, s. 46-48) směřovala Vltava v nejstarším pleistocénu v době I. terasy (donau) v širokém údolí od Kralup nad Vltavou k severu a míjela Říp (459 m) po východní straně. V době II. terasy (gůnz) měla Vltava pod Kralupy nad Vltavou nejméně 8 km široké údolí a směřovala k severozápadu.“

Zdroj: CZUDEK, Tadeáš. Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru. Brno: Moravské zemské muzeum, 2005. s. 123. ISBN 80-7028-270-3. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:934e8090-003d-11e7-bff9-005056825209

„Svůj jihovýchodní směr Vltava ostře mění na severní před městečkem Rožmberk - zde tvoří tzv. náčepní loket. (Původně tekla Vltava jihovýchodním směrem až do Dunaje, dokud ji tektonické pohyby na konci třetihor, které vyzvedly dnešní pohraniční oblast, nepřinutily hledat si cestu jinudy.)“

Zdroj: https://www.zsnadrazi.cz/[…]/t_hydro.htm

„Šumava je nejstarší z našich horstev a byla vytvořena v prahorách a prvohorách. Kdysi v pradávných dobách se Vltava vlévala do Dunaje. Ve třetihorách však byla celá oblast zdvižena a rozlámána do dnešní podoby. Tok řeky byl pod Čertovou stěnou u Vyššího Brodu přehrazen a řeka změnila svůj směr prudce k severu.“

Zdroj: https://www.ikoktejl.cz/ufaq/vltava-reka-z-nejkrasnejsich/

„Vltava netekla vždy stejným směrem jako dnes. V třetihorách se na jihu Čech vytvořilo rozlehlé jezero (zabíralo plochu od Českých Budějovic až ke Strakonicům a Sušici) a řeka, která z něho vytékala, směřovala na jih, k Dunaji. Časem si ale jezerní voda prohlodala cestu i žulovým masivem mezi Zvíkovem a Živohoští a obrovské jezero vytékalo k severu a stejným směrem vyrazila i nová řeka. Ve čtvrtohorách zdolala žulový práh Čertovy stěny a přestala téci k Dunaji. Takto vznikla Vltava, řeka kdysi divoká a prudká, plná peřejí, dnes spoutaná hrázemi mohutných přehrad.“

Zdroj: http://oko.yin.cz/30/je-vetsi-labe-nebo-vltava/

„Vltava teče Českobudějovickou pánví od starších třetihor. Do té doby tekla Vltava od Vyššího Brodu do Rakouska. Předpokládá se dokonce, že všechna voda z okolí Budějc tekla na jih. Situace se změnila, když se vyvrásnily Alpy. Zvedla se krajina od Českých Velenic k Šumavě a Vltava se obrátila na sever. Nečekaně si však neproklestila snazší cestu na severozápad k dnešním Vodňanům, ale prorazila si kaňon u Hluboké mezi skály směrem na sever k Purkarci.“

Zdroj: https://budejcka.drbna.cz/z[…]error=1&utm_source=copy

„Pod Vyšším Brodem se najednou směr toku láme a Vltava teče na sever, až do Mělníka. Ještě na začátku třetihor se Vltava pod Vyšším Brodem nelámala, ale tekla dál na jihovýchod do moře, které se rozprostíralo v údolí dnešního Dunaje. V té době bylo na území pánve od Vodňan přes České Budějovice k Třeboni jezero. Při alpínském vrásnění v třetihorách došlo v jižních Čechách k terénním zlomům a k vyklenutí pánvi, třetihorní jezero vyteklo směrem k Českým Velenicím do moře (podle jiných bádání vyteklo směrem k Vodňanům) a Vltava si prorazila cestu na sever.“

Zdroj: http://sumava-corpus.narra.[…]j%C3%AD_voda_ze_sla%C5%A5in

Použitá a doporučená literatura:
*BALATKA, Břetislav, SLÁDEK, Jaroslav. Říční terasy v Českých zemích, Geofond NČSAV, Praha 1962

*CZUDEK, Tadeáš. Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru. Brno: Moravské zemské muzeum, 2005. 238 s. ISBN 80-7028-270-3. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:9d201520-003d-11e7-bff9-005056825209

*ČÁSTEČKOVÁ, Petra. Řeky a potoky v ČR. Olomouc: Alda, 1999. 317 s. ISBN 80-85600-63-3.

*FEDIUK, Ferry. Skály a vody Vltavy: geologický a vodácký průvodce naší národní řekou od šumavských pramenů až k mělnickému ústí. První vydání. Praha: Dokořán, 2019. 222 stran, xii stran obrazových příloh. ISBN 978-80-7363-943-3.

*CHÁBERA, Stanislav a KÖSSL, Roman. Základy fyzické geografie: (přehled hydrogeografie). Vyd. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, 1999. 159 s. ISBN 80-7040-348-9.

*CHÁBERA, Stanislav a ŠABATOVÁ, Emilie. Přehled hydrografie jižních Čech. České Budějovice: K[raj.] p[edagog.] ú[stav], 1965. 71 s. Pedagogická čtení.

*CHLUPÁČ, Ivo a kol.: Geologická minulost České republiky, Academia, Praha 2002

*LETOŠNÍK, Vlastimil. Základy hydrologie a hydrografie ve vybraných statích: Určeno pro posl. přírodověd. fak. 1. vyd. Praha: SPN, 1962. 81 s. Učební texty vys. škol.

*LOŽEK, V., ŽÁK, K., CÍLEK, V. (2004), Z minulosti českých řek. Vesmír, 63, 8, s. 447-454, Praha.

*PRACH, Karel, PRACH, Daniel, FRANCÍKOVÁ, Tereza. Ekologické funkce a hospodaření v říčních nivách, Botanický ústav AV ČR, Třeboň 2003

*PŘIBYL, V. 1971. Vltava river terrace systém between Lipno and Rožmberk nad Vltavou. Acta Univ. Carolinae, Geirg., 34, 2. 1999, s. 157-171, Praha

K novodobější problematice toku českých řek doporučujeme:
Vědci z ČVUT a Univerzity Karlovy veškeré změny na horním a středním toku Vltavy zmapovali a vytvořili portál, který umožňuje nahlížet do starých map a srovnávat je se současným stavem. Více zde: https://zpravy.aktualne.cz/[…]/
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu