Villonova balada - oxymoron nebo antiteze?

Text dotazu

Dobrý den,
nemůžeme se shodnout, zda u Villona (Já u pramene jsem a žízní hynu, ...) jde o oxymoron nebo antitezi. Našli jsme zdroje, ve kterých se přiklánějí spíše k oxymoronu a naopak. Jaká varianta je tedy správná a proč?
Děkuji Vám za radu :)

Odpověď

Dobrý den,

rozbory básnických děl mohou přinášet různorodé výsledky a někdy i nejednotné pohledy na konkrétní části uměleckých textů. Lépe bychom mohli posoudit rozpor, který uvádíte, kdybyste nám zaslala výklady (nebo alespoň bibl. údaje těchto výkladu/analýz), jejichž závěr se Vám zdá diskutabilní. Oxymorón a antiteze mají podobné charakteristiky, v učebních textech dostupných na volném internetu a v univerzitních závěrečných pracích je v kontextu Villonových balad uváděn oxymorón, slovníky a literatura pojednávající o uměleckých prostředcích českého jazyka ale mezi příklady oxymóra verše F. Villona neuvádějí.

Oxymóron jako básnický přívlastek (epiteton) obsahuje spojení slov, jejichž význam se vylučuje, někdy je označován též jako „protimluv“. Jako příklad oxymóra odborná literatura tradičně uvádí verše K. H. Máchy („zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit“) či O. Březiny („Svítání na západě“), dále např. slovní spojení živá mrtvola nebo výmluvné mlčení. Nicméně i oxymóron může být tvořen více slovy, trojící, čtveřicí slov a kumulován do slovních řad (Gejgušová, s. 114).

Antiteze, někde též označována jako záporný paralelismus nebo záporné přirovnání, je definována jako propojení dvou protikladných výrazů v jedné výpovědi. Antiteze má postupovat dle schéma 1. obrazné pojmenování, 2. jeho popření, 3. skutečnost sama. (Tenčík, s. 18) nebo 1. společný znak, 2. obraz, 3. popření obrazu, 4. uvedení základní představy (Hrabák, s. 121). Zvláštním druhem antiteze je přirovnání protikladem, které se skládá z obrazu sloužícího jako přirovnání, z jeho popření a z uvedení skutečného jevu nebo děje. (Karlík, Nekula, Pleskalová, a. 114). A Josef Hrabák ještě ve své Poetice (1973) k antitezi dodává: „Paralelismus a antiteze prostupují někdy celou tematickou výstavbu. Často to bývá rozmístěním postav: kladný hrdina má svůj záporný protiklad, jak to vyžadovala např. struktura romantického románu. Jindy se paralelismus, kladný i záporný, objevuje ve vztahu dekorace k ději, tj. při líčení prostředí. (…) V poetice se mluví o antitezi i v takových případech, kde se vytkne společná vlastnost (tertium comparationis) i věc, k níž se přirovnává (,obraz‘, comparatum), ale tato věc se pak popře a místo ní se uvede základní představa (comparandum).“ (s. 121)

Ve francouzštině je Villonova balada (nesoucí jméno podle místa prezentace „Ballade du concours de Blois“ = Baladou ze soutěže v Blois) označována za Baladu rozporů („La Ballade des contradictions“), což nás může zavést ještě k dalším pojmům – kontradikce, inkompatibilita, neslučitelnost. Tyto jsou ovšem v češtině spojovány s podobou a užitím výroků v rámci logiky a logických sporů a zřídka se užívají v souvislosti s analýzou básnického jazyka.

Uvedené prostředky můžete posoudit v rámci celé sloky Villonovy balady:

„Já u pramene jsem a žízní hynu
horký jak oheň, zuby drkotám
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.“

Použité zdroje

Ballade [du concours de Blois] na webu Paradis des Albatros, http://www.paradis-des-albatros.fr/?poeme=villon/ballade-[du-concours-de-blois [cit. 22. 2. 2024].
BŘEZINA, Otokar. Svítání na západě. Praha: Moderní revue, 1896, s. 9.
GEJFUŠOVÁ, Ivana. Máchův Máj jinak in Český jazyk a literatura: časopis pro metodiku českého jazyka. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 2021, 71(3), s. 114.
Enderlová, H. (2015). Konstituování Holanovy tropiky a sémantiky ve variantách Triumfu smrti. Česká Literatura, 63(2), 212–235. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/43742401 [cit. 22. 2. 2024].
HRABÁK, Josef. Poetika. Praha: Československý spisovatel, 1973, s. 68, 69, 119, 121.
Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český, AV ČR, https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=oxymor%C3%B3n [cit. 22. 2. 2024].
KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ. Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2016. sv. 1, s. 114, 696, 785, 891.
Oxymorón, antiteze in Nový encyklopedický slovník češtiny. Czechency.org. [online] Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/OXYM%C3%93RON; https://www.czechency.org/slovnik/ANTITEZE [cit. 21. 2. 2024].
SYPTÁKOVÁ, Hana. Analýza recepce poezie na ZŠ s využitím metody sémantického diferenciálu. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2012. Dostupné z https://theses.cz/id/0u4sow[…]na%3BSYPT%C3%81KOV%C3%81%3B [online, cit. 22. 2. 2024]
ŠPRINGR, Pavel (2013). Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu OPVK. Online. In: Dumy.cz. Dostupné z: https://www.dumy.cz/material/83358-renesance-villon [cit. 22. 2. 2024].
TENČÍK, František. Slovníček literárních pojmů. Praha: Albatros, 1976, s. 18, 173.
VILLON, François, Otokar FISCHER a Ludmila JIŘINCOVÁ. Balady. Praha: Nibiru, 2007, s. 7.
VILLON, François, Otokar FISCHER a Jozef FELIX. Já, François Villon. Praha: Československý spisovatel, 1964, 127 s.
https://fr.wikipedia.org/wiki/Ballade_des_contradictions

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

21.02.2024 13:47

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu