velikonoční králík

Text dotazu

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, odkud pochází tradice králíčků, kteří se objevují na
Velikonoce. Jaké s k tomu váží pověsti a kde je tato tradice rozšířena? Díky
za pomoc a přeji krásné prožití velikonočních časů.

Odpověď

Dobrý den,

zajíc, který bývá v lidovém povědomí ztotožňován s králíkem, patří k nejmladším symbolům Velikonoc. V předkřesťanských kulturách měl zajíc důležitý symbolický význam. Jakožto zvíře, které je aktivní v noci a v den spí, býval spojován s Měsícem. Jeho obydlí vyhloubené pod zemi ho spojovalo s kultem Matky Země. Ve staroegyptské mytologii byl symbolem zmrtvýchvstání boha Osirise, v řecké mytologii vystupoval jako služebník bohyně Hekaté, bdící nad lidskými číny, a symbolizoval měsíční, mořskou a podsvětní sílu.

Byl považován za jednoho z průvodců Afrodity a Eróta a jeho vyobrazení se používala jako symbol štěstí. Zajíc znázorněný na náhrobcích měl připomínat dočasnost a pomíjivost života. Symbolizoval také plynoucí čas. V germánské a anglosaské mytologii byl spojován s bohyní jara Ostarou (Eostre).

V Bibli je zajíc představován jako archetyp malého a přesto moudrého stvoření. Symbolizuje chudé a pokorné. Starý zákon ho ale (stejně jako králíka) považuje za kulticky nečisté zvíře a proto je Židům zakázáno jíst jeho maso. Křesťanská kultura začala zajíce a králíka posléze spojovat se smyslností a tělesnou žádostivostí. Zároveň se zajíc objevoval v křesťanské ikonografii jakožto zvíře doprovázející Pannu Marii (toto vyobrazení křesťané zjevně převzali ze starších kultů, v nichž zajíc býval atributem ženských božstev). Měl symbolizovat vítězství čistoty nad hříchem a neposkvrněné početí. Lidé dlouho věřili, že zajíc nikdy nespí, a tak býval někdy i symbolem věčného života a zmrtvýchvstání, ztotožňovaným se vzkříšeným Ježíšem Kristem.

Jakožto symbol Velikonoc se postava zajíce rozšířila v křesťanském světě na základě zvyku obdarovávání dětí barevnými vajíčky, které dle pověstí měl snášet právě velikonoční zajíc. Tento zvyk byl poprvé zaznamenán ve druhé polovině 17. století v prostředí německojazyčných protestantů. V r. 1678 ho popsal lékař a profesor heidelberské univerzity Georg Franck von Franckenau.

Postava velikonočního zajíce se tehdy, dle jeho svědectví, vyskytovala v Alsasku, Falcku a Oberrheimu - tedy oblastech, v nichž se většina obyvatelstva hlásila k evangelickým církvím. V 19. století se legenda o zajíci, který snáší o Velikonocích barevná vejce a naděluje je hodným dětem, spolu s výše popsaným zvykem, rozšířila v západní Evropě a získala si i katolíky. Do českých zemí obyčej pronikl zřejmě prostřednictvím mravoučné povídky německého spisovatele Christopha von Schmida Kraslice (Ostereier).

Postava velikonočního zajíce okouzlila cukráře a pekaře: v druhé polovině 19. století se ve velikonočním období začaly prodávat chleby ve tvaru zajíce (do jejich středu se vsazovala malovaná vajíčka) a postavičky zajíců vyrobené z čokolády, cukru, sladkého těsta či marcipánu. Obchody s papírnickým zbožím nabízely papírové zajíčky s košíky malovaných vajec i pohlednice se zajíci. Z Německa do Anglie (a následně i do USA a Austrálie) pronikla velikonoční hra na hledání vajíček ukrytých zajíčkem na zahradě. V 20. století se velikonoční zajíc dočkal i vlastního muzea v Mnichově, které dnes čítá na 2 tisíce exponátů.

Zdroje:

Vavřínová, V.: Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Nakladatelství Libri, 2006.

Ebr, V. - Pavlík, M. (edd.): Velikonoce : malé povídání o velkých dnech.

Praha: Agentura, Krigl, 2009.

Toufar, P.: Velikonoce. Třebíč: Akcent, 2001.

Obor

Antropologie, etnografie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

18.07.2011 13:54

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu