-
To se mi líbí
-
Doporučit
Jaká je pravděpodobnost, že vakovlk ještě nevyhynul?
Dobrý den,
příběh vyhubení a následné pokusy o znovunalezení živých vakovlků v Tasmánii jsou mimo jiné popsány v knize "Vyhubená zvířata":
"Jedním z posledních vyhubených vačnatců je vakovlk (Thylacinus cynocephalus) z čeledi vakovlkovitých (Thylacinidae). Na pomyslném náhrobku má letopočet 1933 (někdy se uvádí 1934), kdy byl chycen poslední živý kus v zalesněném údolí říčky Florentina. O tři roky později uhynul v zoo v tasmánském městě Hobart. (...) Původně vakovlk obýval celou Austrálii i Novou Guineu. Fosilní nálezy svědčí o jeho výskytu na kontinentě ještě před 2 - 3000 lety, ale v této době již byl asi na ústupu. Začátek konce vakovlka sahá do doby před 35 - 40 000 lety, kdy se spolu s původními domorodci dostal do Austrálie i pes dingo. Je pravděpodobné, že jeho konkurenčnímu tlaku vakovlk neodolal.
Posledním útočištěm vakovlka se stal zalesněný ostrov Tasmánie, kam dingo nikdy nepronikl. Ještě koncem 19. století tam byly početní stavy vakovlka dostatečné, avšak pro škody, které působil na drůbeži a jiném domácím zvířectvu, mu kolonisté vyhlásili válku. (...) Tasmánská vláda vyhlásila prémii 1 libry za každého dospělého vakovlka a 10 šilinků za mláďata. Pro řadu osídlenců se lov vakovlka stal ekonomicky výhodnou záležitostí. (...) Je absurdní, že australské úřady vyhlásily úplnou ochranu vakovlka až v roce 1936, kdy již nebylo co chránit.
Tím ovšem příběh vakovlka nekončí. Zhruba od počátku šedesátých let (sporadicky i dříve) se objevují, a to téměř v pravidelných intervalech, zprávy o jeho pozorování v přírodě. Všechny mají jedno společné - vždy chybí konkrétní důkazy. Tasmánské vnitrozemí prozkoumala bezvýsledně i celá řada expedic, jednu dokonce vedl známý novozélandský horolezec Edmund P. Hillary. Jako odezva na množící se údajná pozorování vakovlka byla na jihozápadě Tasmánie v roce 1966 zřízena rezervace o ploše více než 600 000 ha, která o pár let později získala statut národního parku. Odtud také pochází zatím snad nejvěrohodnější pozorování z března roku 1982, zveřejněné strážcem parku Nickem Moneyem. Přestože téměř vzápětí následovala rozsáhlá pátrací akce, opět se hmatatelný důkaz existence vakovlka (stopa, trus, srst, fotografie apod.) získat nepodařilo. Všechny slibné nálezy byly nakonec přisouzeny jiné tasmánské šelmě - ďáblu medvědovitému, který tam žije ve velmi početné populaci. Ještě větší senzaci způsobila o 4 roky později fotografie vakovlka z přírody, pocházející údajně z hustě zalesněné kontinentální (!) oblasti jihozápadu Západní Austrálie. I ta však zůstala bez dalších důkazů a žádnému renomovaných zoologů se nepodařilo podobný zážitek opakovat. Přesto je mezi australskými zoology řada optimistů, kteří v existenci tohoto dravého vačnatce stále věří. "
Citováno z: ANDĚRA, Miloš. Vyhubená zvířata. Vyd. 1. Praha: Aventinum, 1998. str. 39 - 40.
V současné době probíhají další pokusy o nalezení a zachycení živého vakovlka. Snahou je podat přesvědčivý důkaz, který by jednoznačně přežití vakovlka dokázal. Prozatím byl nálezem pouze trus, o kterém se zoologové domnívají, že by mohl pocházet od vakovlka. Další přesvědčivé důkazy o přežití tohoto masožravého vačnatce ovšem stále scházejí.
Více si můžete o vakovlkovi, jeho vyhubení a pokusech o jeho znovunalezení přečíst mimo jiné v následující doporučené literatuře a zdrojích:
* FREEMAN, Carol. Paper tiger: a visual history of the thylacine [online]. Leiden: Brill, 2010. Human-animal studies, v. 9 [cit. 2015-04-23]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10439161.
http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=002280672&local_base=NKC (elektronická kniha)
* ANDĚRA, Miloš. Vyhubená zvířata. Vyd. 1. Praha: Aventinum, 1998.
* http://cs.wikipedia.org/wiki/Vakovlk_tasm%C3%A1nsk%C3%BD
* http://www.blisty.cz/art/70995.html
* http://zoom.iprima.cz/clanky/tajemny-vakovlk-zije-jeste-nebo-ho-uz-clovek-vyhubil
* http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2483670/Could-Tasmanian-tiger-roaming-islands-forests-British-scientists-join-new-hunt-extinct-creature.html
Biologické vědy
--
Národní knihovna ČR
23.04.2015 17:17