-
To se mi líbí
-
Doporučit
V kolik hodin se otevíraly a zavíraly každý den brány čtyřech měst pražských? A vybíralo se nějaké vstupné nebo mýtné v těchto bránách?
Dobrý den,
úplně přesnou odpověď na vaši otázku jsme v nám dostupných zdrojích nenašli. Podle dílčích informací, které se ale neváží přímo jen na čtyři pražské části, se zavíraly brány buď po klekání nebo při po západu slunce. Zavíralo se na noc, ale i přes den při bojích nebo epidemiích. Pokud někdo přišel později, za poplatek byl vpuštěn malými vrátky po straně. Někdy se platilo pro průchod nebo vjezd i clo. Chtěl-li někdo odcestovat v noci, kdy už bylo zavřeno, musel mít zvláštní povolení.
Nejvíce informací podává F. Iša.
Režim otevírání a zavírání pražských bran v třicátých letech 18. století
Služebníky na branách větších měst obvykle charakterizovala větší specializace jejich práce, jež mj. pramenila ze zázemí velké obce a většího dopravního ruchu na jimi kontrolovaných cestách. Nicméně i mezi pražskými brannými panovaly rozdíly a také pro zdejší prostředí existují doklady o kumulaci funkcí a „úřadů“. Bližší zkoumání například ukázalo, že na Novém Městě pražském u některých bran vykonávala funkci branného i branského písaře tatáž osoba. Zda za tím stály rozdíly v gramotnosti branných, nebo méně rušný provoz některých bran, však zkoumané prameny neuvádějí. Roku 1732 tomu bylo následovně: Na Koňské bráně sloužil branný František Kalina, který týdně dostával 45 krejcarů za práci branného а к tomu ještě 35 krejcarů za písařské služby na bráně. Úplně stejné podmínky panovaly na Vyšehradské bráně, kde posty branného i branského písaře zastával Vojtěch Formanovský. Naopak na Žitné bráně sloužil za 1 zlatý týdně branný Josef Denemark, který měl к ruce písaře Matěje Rossmana s platem 30 krejcarů týdně.
Můžeme se jen domnívat, zda tento branný neuměl číst a psát, nebo provoz brány výkon obou funkcí jednou osobou neumožňoval. Zkoumaný pramen o příčinách mlčí. Kumulaci prací i drobné rozdíly mezi zdánlivě stejně významnými branami však uvedený příklad ilustruje výstižně... Problematika časového režimu bran, na niž se zaměřuje tento příspěvek především, obnáší celou řadu důležitých otázek, na které většinou neznáme spolehlivé odpovědi. Uvedu alespoň některé z nich: V kolik hodin se brány a další vstupy do měst otevíraly, zavíraly (a případně přivíraly)? Dělo se tak u celého opevněného areálu jednotně? Měnily se tyto časy podle posunu východu a západu slunce v průběhu celého roku? Jaké podmínky platily pro vstup po setmění nebo dokonce hluboko v noci? Jak se projevovala přítomnost stálé vojenské posádky? Jaké úkony obnášel výběr cla a dalších poplatků? Jak se proměnil provoz vstupů do měst při slavnostech, výročních trzích, živelných pohromách, popřípadě za války? Jak se na všedním koloritu bran odrážely pronájmy vybraných poplatků nebo celých bran soukromým osobám, tak typické pro 18. a 19. století? V neposlední řadě by nás měly zajímat také všechny osoby podílející se na správě a provozu přístupových míst i postup zajištění brány v době jejich nepřítomnosti. Například když branní vážně onemocněli...
Čerpáno z: Documenta Pragensia. XXXVIII Praha: Scriptorium, 2019, 2019(38). s. 195 -196. ISSN 0231-7443. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:84777a6b-6a38-409f-916b-a8889e516b8f
Documenta Pragensia. Praha: Scriptorium, 2019, 2019(38). s. 195 - 196. ISSN 0231-7443. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:f466a551-ae86-426e-a63c-f4b1dfd281ea
Otevření
Závěrné se nevybíralo po celý den, ale pouze v době mezi podvečerním přivřením brány a jejím úplným uzavřením v noci. Z tohoto důvodu také řád z roku 1733 neobsahuje žádné informace o době, kdy se pražské brány a přívoz s ránem otevíraly příchozím. Pomoci si tak musíme nařízením z roku 1838, podle kterého se pražské brány otevíraly následovně: od listopadu do února v 6.00 ráno, v březnu a říjnu v 5.30, v dubnu a září v 5.00 a od května do srpna dokonce již ve 4.30. Postranní branky pro pěší se otevíraly ještě o půl hodiny dříve než vlastní brány. Zmíněné nařízení konstatuje neměnnost časů ranního otevírání, a tak můžeme tuto informaci vztáhnout i mnohem hlouběji do minulosti a předpokládat, že i v předchozím století se brány otevíraly v přibližně stejných časech. Přesný čas mohli branní ve sledované době zjišťovat vizuálně na cifernících hodin městských věží, případně jim tuto informaci sdělovali hlásní a pravidelné odbíjení zvonů. Při srovnání uvedených časů otevírání bran s časy východu slunce zjistíme, že vyjma zimního období se postranní vstupy pražských měst otevíraly lidem
přibližně s ranním rozbřeskem nebo jen krátce po něm. Pouze v zimních měsících panovala při otevírání ještě hluboká noc. Okolo Vánoc se tak slunce vyhouplo nad obzor teprve dvě hodiny po otevření bran. Tento postup si zjevně žádalo zásobování města i další nezbytné pracovní, hospodářské, náboženské (ranní mše) a jiné potřeby obyvatel. Ostatně na bránách a strážnicích vojska (tzv. wachtštubnách) se nacházely svícny, lucerny i další potřebné pomůcky k provádění kontrol příchozích za tmy.
Přivření
Druhý důležitý okamžik v provozu pražských pevnostních bran a přívozu představovalo jejich přivření. Nevíme s jistotou, zda tímto okamžikem došlo k úplnému uzavření bran i postranních branek pro pěší, nebo (pravděpodobněji) jen ke spuštění závor či jiných částečných zábran. Od této chvíle až do definitivního uzavření vstupů (viz dále) však musel každý, kdo chtěl použít brány nebo přívozu ke vstupu nebo opuštění pražské pevnosti, zaplatit závěrné ve výši stanovené řádem. Výjimku měli pouze císařští poslové, poštovní kurýři a příslušníci žebravých řádů. Podle řádu se doba přivření bran a přívozu pohybovala od 16.00 v zimě do 20.00 ve vrcholícím létě. Měnila se po půl hodině každý půlměsíc, okolo letního a zimního slunovratu však pouze po měsíci. Velice striktně se řídila západem slunce, což výstižně indikují především zmíněné nepravidelnosti ve změnách časů v období letního a zimního slunovratu, kdy se také délka dne mění nejpomaleji. V průběhu celého roku se tedy vstupy do pražských měst přivíraly krátce před setměním. Lidé se přirozeně snažili placení závěrného vyhýbat, a tak usilovali o vyřízení svých záležitostí za hradbami ještě před západem slunce a s ním souvisejícím přivřením vstupů do pevnosti. Ne všem se ale brzké návraty dařily. Na závěrné nejvíce dopláceli řemeslníci a nádeníci pracující většinu dne za opevněním. Povinnost platit závěrné se totiž vztahovala i na obyvatele města...
Documenta Pragensia. Praha: Scriptorium, 2019, 2019(38). s. 202 - 203. ISSN 0231-7443. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2f463c71-7aac-4d29-8b5c-aca554e0f5c2
Zajímavé informace o městských branách (i mimo Prahu):
Branný měl ve své náplni řadu povinností. Jeho hlavní povinností bylo otvírat a zavírat městskou bránu. Branami „sousedé“ vyjížděli a vraceli se se svými potahy z předměstských hospodářství, polí či luk. Pro večerní uzavření brány a její ranní otevření platily přesně určené hodiny. Ještě na počátku 19. století se brány v Českých Budějovicích zavíraly po deváté hodině večerní. Po uzavření brány ji branní uzamkli a klíč na noc odevzdávali určeným představitelům městské obce. To bylo například v Poličce zvykem ještě po třicetileté válce. V Berouně tomu bylo až do roku 1704... Vstup do města po uzavírací hodině mohl být většinou možný na povolení radních. V době válečného nebezpečí nebyl ale zpravidla povolen vůbec. Roku 1540 existovalo pro pozdní vstup do Českých Budějovic svérázné nařízení. Formani mohli být do města vpuštěni jen ve výjimečných případech a nejvýše tři vozy najednou. Nikdy nesměla být otevřená dvoje vrata brány současně. Pokud na vrata někdo zatloukl později, českobudějovický branný se měl nejprve německy a pak česky zeptat: „Kdo to tluče?“ К dalším povinnostem branného patřilo vybírat od příchozích městské clo. Vstup do města se podobal hraniční celnici. Příchozí byl při vstupu do brány povinen na dotaz branného oznámit, jak se jmenuje a za jakým účelem chce město navštívit. Cla vybíraná v bráně byla určena na opravu městských zdí, bašt a pochopitelně městských bran. Kupec či venkovan si zde musel zakoupit kolky nebo cejchy v hodnotě odpovídající přivezenému zboží. Při odchodu z města se musel prokázat i svým prodejem. Clo bylo též vybíráno z vozů a dobytčat. Vybrané částky byly ukládány do skříňky. Zpravidla v sobotu bylo povinností branného tuto částku odevzdat na radnici. Tam byl obnos přepočítán písařem a pukrmistrem. Z tohoto cla měl branný určitý podíl, kletý dostal či si jej v dané hodnotě již mohl ponechat. Podle výše odvodu byl branný ceněn.
Čerpáno z: FIŠERA, Zdeněk. Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2007. s. 21. ISBN 978-80-7277-061-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:8d3f3e62-bb7f-48c2-a1b0-668fe45f9f32
FIŠERA, Zdeněk. Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2007. s. [1a]. ISBN 978-80-7277-061-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c4d0b667-e442-4e03-a3b9-b1dfc42d6a0e
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
15.12.2021 06:27