-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, vím že Babylon byl dobyt roku 539 před n.l. nikoli Peršany, ale již spojenou Médsko-Perskou říší - ale nevím v jaké historické literatuře bych to našla - že již byly jednou říší, když Babylon dobyli. Děkuji za pomoc.
Dobrý den,
níže si dovolujeme citovat z knihy Dějiny Íránu. Z dokumentu jasně vyplývá, že Bybylon byl dobyt Babyloňany, nespokojenými s vládou současného panovníka, a Médo-Peršany, lépe řečeno měli bychom je zmiňovat v opačném pořadí, protože v roce 549 př. n.l. se Médové dostali do područí Pešanů.
„Kolem roku 559 př. Kr. perský princ Kýros (v moderní perštině Kúruš), který odvozoval svůj původ z perského královského rodu a od jeho praotce Achajmena, se po smrti svého otce stal králem Anšanu. Persie a Anšan byly v té době ještě součástí médské říše, ale Kýros vedl povstání proti poslednímu médskému králi Astjagovi a v roce 549 dobyl médské hlavní město Ekbatana (dnešní Hamadán). Kýros obrátil dosavadní vztah mezi Médií a Persií. Z Persie vytvořil střed celé říše, prohlásil se perským králem a z Médie udělal svého mladšího partnera. Ale ani to mu nestačilo. Pokračoval dál a dobyl Lýdii v Malé Asii, zmocnil se pokladu posledního lýdského krále Kroisa, svým pověstným bohatstvím proslaveného po celém antickém světě. Dobyl také zbývající území Malé Asie, zmocnil se Fénicie, Judey a Babylónie a založil obrovskou říši, která sahala od řeckých měst ležících na východním pobřeží Egejského moře až k řece Indu - co do rozsahu snad největší říši, jakou svět do té doby poznal.
Pokračuje líčením milosti, kterou Kýrovi udělil babylónský bůh Marduk:
„Když jsem jako dobrý přítel vstoupil do Babylónu a za jásotu a radovánek lidu jsem zřídil sídlo vlády v panovníkově paláci, velký pán Marduk vnukl do srdcí šlechetných obyvatel Babylónu lásku ke mně, a já se ho za to denně snažil uctívat. Moji nesčetní vojáci chodili po Babylónu v míru a pokoji, nikomu jsem nedovolil páchat násilnosti na žádném místě v sumerské a akkadské zemi, ze všech sil jsem usiloval o mír v Babylónu i ve všech ostatních svátých městech té krajiny... “
A uzavírá:
„A ještě k té krajině... Vrátil jsem se na posvátná místa ležící na druhém břehu Tigridu, jako jsou Aššur a Súsy, Agade, Ešnunna, města Zamban, Meturnu, Děr a také kraj Gutejců, jejichž svatyně ležely dlouhou dobu v troskách. Pro idoly, které v nich stály, jsem zřídil trvalé svatostánky. Shromáždil jsem také všechny jejich dřívější obyvatele a vrátil jim jejich obydlí. A dále, na příkaz velkého pána Marduka jsem vrátil sochy všech božstev Sumeru a Akkadu, která Nabonid přivezl do Babylónu k velké nelibosti pána bohů, a nepoškozené jsem je osadil, v jejich bývalých kapličkách a místech, která jim vyhovují.“"
Stejně jako hrdé prohlášení krále Sinacheriba, i toto je propaganda, ale propaganda jiného druhu, která staví Kýra do jiného světla a do jiné stupnice hodnot. Kýros se rozhodl předvést se jako ctitel babylónského boha Marduka a prohlásil, že jiným městům a jiným oblastem navrátil posvátné modly, které dřívější babylónští králové zabavili. Možná by tomu bylo jinak, kdyby byl Kýros dobyl Babylón násilím, ale on tam v roce 539 př. Kr. vstoupil bez odporu poté, co se místní obyvatelé vzbouřili proti poslednímu babylónskému králi Nabonidovi.
Kýros byl krutý a ctižádostivý: nikdo dosud nedobyl žádnou říši, aniž by měl tyto vlastnosti v plné míře. Ale víme také, že Kýros dovolil židům svobodně vyznávat jejich náboženství. On i jeho nástupci jim dovolili vrátit se domů z babylónského zajetí a znovu vystavět jeruzalémský chrám. Za to se mu v židovských písmech dostalo výjimečného postavení mezi pohanskými panovníky. Logika politického řemesla možná naznačovala, že z dlouhodobého hlediska by bylo radno nechat poddané, aby si spravovali své záležitosti sami a aby vyznávali víru, jaká jim vyhovovala, jenže taková politika musela být přijatelná i pro íránskou elitu, včetně kněží neboli mágů.“
AXWORTHY, Michael a KŘÍHOVÁ, Zuzana. Dějiny Íránu: říše ducha - od Zarathuštry po současnost. Překlad Zuzana Kříhová a Jan Marek. Vyd. 2. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 319 s. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-352-5.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
11.12.2018 18:49