-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
zajímá mě jedna typografická zvláštnost, se kterou jsem se setkal u tří českých knih z let 1918–1922. Poslední řádky kapitol jsou vysázeny do klínovitého (trojúhelníkového) tvaru – text se postupným zkracováním řádků sbíhá do hrotu.
Konkrétně jsem tuto úpravu našel v těchto knihách:
- Josef Müldner: Poslední kentaur (Otto, Praha 1919)
- Jan Havlasa: Hlasy tonoucích (Alois Wiesner, Praha 1918)
- Viktor Dyk: Zlý vítr (Arthur Novák, Praha 1922)
Je tato úprava (zužování/sbíhání řádků do klínu na konci kapitoly) v odborné literatuře nějak pojmenována – ať už česky nebo v jiném jazyce? Jde o širší secesní/dekadentní zvyklost sázení knih v tomto období?
Předem děkuji za jakoukoliv stopu.
Umění, architektura, muzeologie
--
Národní knihovna ČR
30.07.2026 14:11