tvůrčí metoda bratří Mrštíků

Text dotazu

Dobrý den, chci se zeptat, jak konkrétně postupovali Vilém a Alois Mrštíkové při společném psaní dramatu Maryša. Seděli u jednoho stolu a zapisovali společnými silami vymyšlený text? Nebo každý sám napsal kousek a vzájemně si zapsané zkorigovali? Zkrátka, jak to společné psaní v praxi realizovali. Děkuji za odpověď

Odpověď

Dobrý den,

 

z níže uvedených úryvků vyplývá, že tak důkladně, jak Vy popisujete, jejich spolupráce není zdokumentována.

 

,,Maryša“, společné dílo bratří Mrštíků, vznikla v Těšanech u Brna. Alois jako učitel tamní obecné školy všímal si života této pěkné vesnice především s hlediska spisovatelského. Jeho zájmu neušel osud jedné velmi hezké selské dcerky, kterou rodiče nutili do sňatku se zámožným vdovcem bez ohledu na její srdce, zadané jinému. Podrobnosti tohoto rodinného konfliktu vedly Aloisovo péro к napsání povídky, o níž jeho bratr Vilém usoudil, že by mohla být podkladem к dobrému dramatu. Brzy nato bratři se dali společně do práce, jejímž výsledkem byla ,,Maryša“, drama o pěti jednáních s proměnou. Národním divadlem byla přijata k provozování po několikerém odmítnutí a její premiéra stanovena na středu dne 9. května 1894. Pozvání ke zkouškám přišlo tehdy autorům vhod. Hlavně s ohledem na krojovou výpravu kusu a na jeho nářečí, pražským hercům na míle vzdálené. Alois, jako učitel, nemohl v určenou dobu odejet z domu, bylo tedy na Vilémovi, aby divadelní zkoušky v uvedeném směru na pražské scéně sledoval. Podával Aloisovi zprávy o nich v dopisech, psaných se spěchem, к němuž ho donutilo všechno to, co v Praze měl na práci. Krátce se v nich zmiňoval o uměleckých silách, jímž do rukou byly dány úlohy jejich kusu, a referoval mezí jiným také o své návštěvě u tehdejšího ředitele Národního divadla: „Scéna odměřená, věcná, pět minut, úplná autonomie v obsazení úloh a režie na mé straně.“ Toto právo přišlo Vilémovi velmi vhod. Vypravoval mi, že za pobytu v Praze rád chodíval do Národního divadla na dobré činohry, sledoval výkony herců a jeho pozorností neušel Eduard Vojan, herec v té době bezvýznamný, jemuž byly svěřovány úlohy výhradně podřadné. Vilémovo prohlášení, že tomuto herci Svěří úlohu Francka, vzbudilo údiv a vyvolalo radu: „To nedělejte. Ten vám to zkazí.“ Ale Vilém své přání rozhodným tónem opakoval. Zdroj: Vzpomínky. s. 224. Dostupné také z: http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a64c9a90-4a40-11e7-9ad3-5ef3fc9ae867

 

„Společný podíl měli na dramatu Maryša, к níž Alois přispěl základním námětem, Vilém pak dramatickým zpracováním.“ Zdroj: PYTLÍK, Radko. Vilém Mrštík: (osud talentu v Čechách). Praha: Melantrich, 1989. s. 28. ISBN 80-7023-035-5. Dostupné také z: http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1a278d90-2aaf-11e3-bd38-5ef3fc9ae867

 

Jaromír Doležal o tom píše: „Maryša (dcera sedláka Horáka) se v mládí zamilovala do hezkého Francka, který se jmenoval Šimon Pleták a nemohl se rovnat svým majetkem celoláníku Horákovi, Maryšinu otci. Když pak Šimon - Francek odešel na vojnu, prodal Horák svou dceru nejbohatšímu sedlákovi v Těšanech, Felixů Turkovi, který hledal pro své tři osiřelé děti - Martina, Josefku a Julču - druhou matku. Francek se vrátil z vojny, ale Maryšin otec ho nepřestal zesměšňovat, že je žebrák, který si zbytečně myslel na bohatou nevěstu: Francek se dal brzo přemluvit a oženil se . . . Jinak se prý mívala Maryša nedobře, neboť Felix Turek měl skutečně pádnou ruku a pro sebemenší provinění neváhal vzít klanečník nebo bič. A stejně jako Lízal měl jedinou starost: aby jeho koně byli nejlepší ze vsi.“116) Ale ani drobné rysy, odpozorované od skutečných postav, ani tyto dějové analogie se nemohly stát nositelem pevného, myšlenkově konsekventního a dramaticky vzrušivého děje. Podobné literárně detektivní pátrání, které vzniklo v souvislosti s kultem bratří Mrštíků na Slovácku a na Brněnsku a které zesílilo zvláště po Vilémově tragické smrti, tvůrčí problémy Maryši spíše zastírá než nastoluje.117) Literárněhistorickou otázkou, kterou jsme si položili v první kapitole, je podíl každého z bratří na společném výtvoru. (Alois genezi díla objasnil až po Vilémově smrti; bylo tedy záležitostí jeho autorského zaujetí, aby zdůraznil vlastní tvůrčí prameny. Také Vilém se však к autorství vehementně hlásil, zvláště když prosazoval drama na scénu Národního divadla.) Z této okolnosti vzniklo později mnoho nejasností. Předpokládalo se, že u Aloise převažovala snaha o objektivaci vycházející z konkrétního, reálného a odpozorovaného záznamu. Vilémovi se pak přičítal malebný impresionismus, vykreslení slováckého temperamentu, projevující se vytvářením valérti a nálad. Podle tohoto zjednodušeného nárysu Alois pravděpodobně vy- tvářel typy, kresby rázovitých venkovských figur a popisy pro- středí; Vilém naproti tomu byl malířem vzrušujících a dramatických konfliktů, zejména ve čtvrtém dějství. Přispěl též hudeb- ním, folklórním zabarvením děje. Ale ve skutečnosti šlo patrně o úzkou spolupráci a výměnu zkušeností. Není např. rekrutská scéna v prvním dějství, к níž se autorsky hlásí Alois, prosycena náladou smutku a loučení, zmaru mladistvých životů, tedy po- city, jež prožíval intenzívně Vilém, který s rekruty často jezdíval к odvodům a účastnil se jejich pitek a průvodů? Neobsahuje však scéna také narážky na to, že se venkovští chlapci na vojně „zkazí“: že se naučí kouřit a pít (rozuměj kořalku. Zdroj: PYTLÍK, Radko. Vilém Mrštík: (osud talentu v Čechách). Praha: Melantrich, 1989. s. 105. ISBN 80-7023-035-5. Dostupné také z: http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:29734370-2aaf-11e3-bd38-5ef3fc9ae867

 

„Pokud jde o hlavní díla vzniklá za spoluautorství, především o tom, jak psali Maryšu, se z dopisů mnoho nedovíme. Počátkem let devadesátých žili oba bratří spisovatelé dramatem a románem. Hned po dopsání Maryši (drama zadali Národnímu divadlu již koncem roku 1891) chtěli pokračovat na „románu Lízalů“ — dlouho na něm asi pracoval Alois sám — a hodlali pak obě díla knižně publikovat současně. Proč se tak nestalo, jaký byl osud rozepsaného románu, korespondence neobjasňuje. (Doplnění, ale také poněkud odlišný výklad této epizody obsahuje vzpomínka Aloise Mrštíka v knize Nit stříbrná.) Zato se v ní barvitě zachycuje první nastudování Maryši v Národním divadle. Přípravy bděle sledoval Vilém a bratrovi do Divák podrobně referoval o poměrech v zákulisí první scény, o průběhu zkoušek, o přípravě kostýmů, o reakci tisku a publika kolem premiéry a při prvních reprízách. Alois zase podrobně informoval Viléma o prvním slovenském uvedení Maryši v Martině roku 1896. Maryša víc než potvrdila naděje vkládané do rodinné soudržnosti i do literární spolupráce bratří. V druhé polovině devadesátých let se však dráhy Viléma a Aloise začaly svým způsobem vzdalovat. Rok na vsi, umělecká kronika, která v povědomí literární veřejnosti žije jako druhé společné dílo bratří Mrštíků, rostla v jiné atmosféře než Maryša : Alois se bráníval Vilémovu zasahování do vlastní práce — a Vilém se nepřestával domáhat účasti na tomto díle. Jak se zdá z dopisů, Vilém Mrštík se chtěl podílet na Roku na vsi také proto, že se mu nedařilo se Zumry.“ Zdroj: http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a6b4df30-2bc5-11e3-bd38-5ef3fc9ae867

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

25.10.2019 14:51

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu