-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak to bylo s třetí vlnou rekatolizace za vlády Karla VI. Vím, že byl zaváděn mariánský kult a kult Jana z Nepomuka, ale další podrobnosti neznám. Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
k tématu rekatolizace za doby Karla VI. se nám podařilo vyhledat toto:
V posledním dvacetiletí 17. a 18. století byla náboženská otázka v českých zemích zdánlivě vyřešená. Formálně bylo toto území považováno za pravověrnou katolickou součást habsburské monarchie. Katolictví, zde bylo jediným povoleným a přístupným křesťanským náboženstvím. A může se zdát, že rekatolizace v této době téměř ustala. Tento pohled je však zkreslený, zidealizovaný a povrchní. Již za vlády Leopolda a Josefa I. docházelo k rekatolizačním projevům, které se pak vystupňovali především ve dvacátých letech 18. století, tedy právě za vlády Karla VI. (1711-1740).
Úspěch rekatolizace vycházel ze systematického nátlaku, ale také se na něm podílely nové formy katolické barokní zbožnosti, které byly přitažlivé pro věřící. Úspěch plošné rekatolizace však nebyl zdaleka naprostý. Ani rekatolizace nedokázala zabránit tomu, aby zde byli tzv. tajní nekatolíci, kteří se vyskytovali především na pobělohorském venkově, či na menších poddanských městech a městečkách. Navenek se tedy museli tvářit před světskou i duchovní vrchností jako katoličtí věřící, potají však tuto víru odmítali a uchylovali se ke čtení protestantské náboženské literatury a pokud měli možnost, přijímali tajně návštěvy evangelických duchovních.
Ve skrytu přežívaly v této době především sbory Jednoty bratrské, jejíž členové pořádali tajné pobožnosti.
Pro tajné nekatolíky byla velmi důležitou součástí jejich náboženského života nekatolická náboženská literatura. Většinou to bylo totiž to jediné, co bylo pro tyto tajné nekatolíky dostupné. Ve většině případů se totiž museli obejít bez řádných mší, kázání a systematického duchovního vedení v jejich nekatolické víře.
O existenci těchto tajných nekatolíků svědčí velké množství pramenů vyskytujících se např. v relacích misionářů, kteří měli za úkol učit a vést lid k "správné" víře (katolické víře). Mezi nejúspěšnější misionáře, kteří přesvědčovali obyvatele k náboženskému obratu, vynikali především jezuité, kapucíni či františkáni. Zejména na počátku se misionáři při rekatolizaci opírali o pomoc vojáků. A k rekatolizaci tak docházelo násilím. Na druhé straně i samotní (katoličtí) misionáři byli někdy zabiti, protože v nich viděli lidé příčinu svých potíží. Trvalejších výsledků však dosáhla až mírná rekatolizace, především výchova dětí v katolických školách. Po vydání obnoveného zřízení zemského ani jiné než katolické školy neexistovaly.
Dále existenci tajných nekatolíků zaznamenávalo mnoho farářů. Část nekatolíků v této době tvořili cizinci, či propuštění nekatoličtí vojáci. Tito pracovali např. jako dělníci v pohraničí či horníci, dále jako služebníci a personál šlechty. Pak se ocitali pod tlakem církevních i světských institucí, který je měl přivést ke konverzi, síla tohoto tlaku záležela na tom jak byli nepostradatelní pro vrchnostenské hospodářství. Někteří se ke své víře hlásili a bránili ji, jiní se snažili být nenápadní (např. nekatoličtí řemeslníci v Kynšperku odcházeli v době Velikonoc, kdy měli katolíci vykonat povinnou zpověď a přijímání a pak se zase vraceli). Tito nekatolíci však nemohli pobývat ve větších městech, protože zde si městské rady bedlivě střežily vyznání svých obyvatel. Např. v Plzni, "trpěla" městská rada lidi s odlišným vyznáním pouze dva týdny.
Kromě lidí, o nichž se veřejně vědělo, že nejsou katolíky, a kteří byli tedy vystaveni nátlaku církve i státu, existovali také farníci, kteří byli z nekatolictví podezíráni. Znakem takové náboženské nevěrohodnosti byla zejména neochota dostavit se ke každoroční povinné zpovědi a přijímaní. Podezřelými však byli i ti, kteří dávali najevo tendence vyhýbat se nedělním bohoslužbám, zanedbávali kázání a katecheze, případně byli přistiženi, jak o postních dnech konzumují maso. Příslušníci farního kléru také občas hlásili, jak se lidé snaží své nekatolictví zakrýt různými podvody. Např. podstoupili povinnou velikonoční zpověď a získali tím písemné potvrzení (zpovědní cedulky), ale pak kostely opouštějí, aby se nemuseli účastnit katolického přijímání pod jednou. A přijímali pak (pokud měli tu možnost) tajně sub utraque specie (pod obojí).
Významnou pro české nekatolíky byla také jejich podpora ze zahraničí. Sousední luteránské země pro ně byly významné cíle poutní či cíle útěku. Dále byly významné tím, že z těchto zemí přicházeli protestanští duchovní a také se z nich přivážela náboženská nekatolická literatura. Další podporou byli nekatoličtí panovníci sousedských zemí. Např. v roce 1707 Karel XII. prosadil v "altranstädské konvenci", uzavřené s Josefem I., náboženské úlevy pro slezské luterány. Konvencí byla vyhlášena ochrana evangelických věřících i duchovenstva, jejich právo na bohoslužby, jejich kostely však musely stát mimo okruh městských hradeb. Do budoucna však již neměli být vystaveni dalšímu rekatolizačnímu tlaku. Další takou podporou bylo pruské království, jehož státním náboženstvím bylo luteránství. Na druhé straně odpor státu v Čechách a Moravě, kde byla požadována od obyvatel výhradně a jedině křesťanská víra, stoupal právě tím víc, čím bylo jasnější, že jsou tito heretici do značné míry podporováni ze zahraničí, kam také odcházeli do exilu. Odchod poddaných byl po celé pobělohorské období sledovaným problémem, protože připravoval stát o obyvatelstvo a tedy i berně, nebylo dostatek obyvatel k obdělávání půdy a vrchnosti přicházely o zdroje příjmů z poddaných a o pracovní síly.
První rekatolizační patent v Čechách s celozemskou platností vydal Karel VI. 10. prosince 1717. Směřoval proti nekatolickým "emisarům". Tímto termínem byli označováni lidé, kteří přicházeli do země nejčastěji za obchodem, ve skutečnosti však měli šířit herezi. Tito lidé měli být vyhledáváni a zatýkáni pozemkovými vrchnostmi. Tyto vrchnosti měly pátrat i po kacířských knihách. Za kořen problému v Čechách byly považovány kontakty "domácích" tajných nekatolíků se zahraničními nekatolíky. Uvedená opatření v zostřené podobě zopakoval i místodržitelský patent vydaný 15. března 1721. Patent zakazuje dovážet nekatolické knihy pod hrozbou různých trestů. Obchodníci, kteří vedle svého zboží přivážejí i zapovězené knihy , měli být potrestáni konfiskací veškerého zboží, zatím co těm, kteří dováželi výhradně knihy, se hrozilo hrdelním trestem. A také se všem lidem zakazovalo přijímat tyto do svých příbytků. Případnému udavateli těchto emisarů měla připadnout třetina zabaveného zboží, nebo v případě druhém (tedy, že se jednalo o emisara, který přivážel pouze zakázané knihy), měl udavatel dostat odměnu od úřadů. Hrdelní trest, kterým patent hrozí vychází z josefského trestního zákoníku z roku 1707, podle něhož má být hereze trestána smrtí. Avšak k takto krajnímu rozsudku se stát uchyloval jen výjimečně.
Velmi významným se v období 17. a 18. století stal tzv. mariánský kult. Na konci barokního období a v druhé půli 18. stol. existovalo v Čechách kolem 390 mariánských kostelů a kaplí. Mariánské kostely přesahovaly všechna ostatní zasvěcení. V církvi se oproti předchozímu stavu zvýšil počet mariánských svátků, např. pouť Nanebevzetí Panny Marie, Narození Panny Marie, Navštívení PM, Zvěstování, svátek Panny Marie Bolestné, Loretánské, Sněžné, či PM Pomocné, Neposkvrněné početí Panny Marie, PM dobré rady, PM Růžencové, či PM Karmelitánské, atd.
Všechny tyto svátky se slavily v létě, kdy bylo příznivé počasí pro různá procesí a slavení poutí. V Čechách mělo celkem 45 míst své mariánské písně, není to však definitivní číslo, nové nálezy tento počet ještě zvyšují. Nelze však říci kolik z těchto písní jsou originální. Většinou se pouze převzal nápěv a upravil se text z Panny Marie Svatohorské např. na Pannu Marii Staroboleslavskou. Spíše menšina těchto písní byla složená přímo pro určitou pouť a ty pak měly originální text a zpívaly se pouze na konkrétních místech. Poměrně velké množství těchto mariánských písní přetrvalo do dnešních dob, což je, dá se říci, skutečně pozoruhodný jev. Mezi tyto písně patří např. "Tisíckrát pozdravujeme Tebe". Mariánský kult se však projevoval v hojné míře i v sochařství a malířství. Období 17. a první poloviny 18. stol. , kdy v Čechách probíhala rekatolizace, bylo obdobím největšího rozkvětu náboženských bratrstev, která ve společnosti upevňovala a propagovala katolické náboženství. Mimo jiné existovalo i pražské bratrstvo sv. Jana Nepomuckého. Jehož členové měli nosit posvěcený přívěsek s vyobrazením jejich patrona. Členové těchto bratrstev měli různé povinnosti, např. pravidelné sv. přijímání, zpověď , někdy i chrámový zpěv, atd.
Další zajímavostí je i to, že byly vytvářeny různé medaile a tzv. svátostky s Pannou Marií a různými světci, v čele s nejslavnějším českým barokním svatým - Janem Nepomuckým. Nejstarší známé vyobrazení Jana Nepomuckého ve výtvarném umění pochází již z roku 1602. Údajně dokonce papež Inocenc XI. požehnal medailky s obrazem sv. Jana a udělil těm, kteří jej nosili neplnomocné odpustky.
V průběhu 17. a 18. století postupně nabyly na složitosti také pohřební ceremonie. České pohřební ceremonie se sice nemohly co do dramatičnosti rovnat zvyklostem v Polsku, kde šlechtici na koních vyjížděli přímo do kostela a následně se vrhali na zem před katafalk, ovšem i tak představovaly významnou formu kulturního sebevyjádření, v níž se zrcadlilo měnící se náboženské cítění. 17. a 18. století je zlatým věkem šlechtických náhrobků. Pravděpodobně nejpůsobivější z nich patří svobodnému pánovi Václavu Vratislavovi z Mirtovic, který napomohl uzavření spojenectví mezi Evženem Savojským a vévodou z Marlborough. Je pohřben v kostele sv. Jakuba Většího v Praze na Starém Městě.
Bylo by možné psát ještě spoustu zajímavých informací, týkajících se tohoto tématu, bohužel to není v možnostech této služby. Proto pokud budete mít zájem, Vás odkazujeme např. na níže uvedené knihy v nichž můžete najít další informace.
Zdroje:
* http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_VI.
* http://cs.wikipedia.org/wiki/Rekatolizace
* BĚLINA, Pavel; KAŠE, Jiří; MIKULEC, Jiří; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít. Velké dějiny zemí koruny české. Sv. IX. 1683-1740. 1. vyd. Praha : Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-105-4.
* Rekatolizace v Českých zemích : Sborník příspěvků z konference v Jičíně konané 10.září 1993. Jičín : Městský úřad ; Turnov : Pekařova společnost Českého ráje ; Pardubice : Historický klub, pobočka, 1995.
*LOUTHAN, Howard. Obrácení Čech na víru aneb rekatolizace po dobrém a po zlém. 1. vyd. Praha : Rybka Publishers, 2011. ISBN 978-80-87067-07-9.
* ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana; PERKAN, František. Dějepis pro gymnázia a střední školy 2. Středověk a raný novověk. 2. vyd. Praha : SPN, 2009. ISBN 978-80-7235-430-6.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
19.12.2013 15:33