titul hrabě a zeman

Text dotazu

V případě, že osoba v Čechách v 19. století
vlastnila větší statek, měla titul hrabě nebo zeman?

Odpověď

Dobrý den,

počátky šlechty souvisí obecně s rozpadem rodové společnosti. V návaznosti na to dochází k vyčleňování schopných jedinců, kteří na základě svých vojenských či jiných schopností a zásluh získávají ve společnosti respekt a výsadní postavení. Výsadní postavení a vzrůstající moc jim později umožnilo prosadit zásadu dědičnosti jejich postavení.

Počátky naší šlechty v 10.-12. století úzce souvisí s rodem Přemyslovců a jejich vojenskými družinami. Ty byly tvořeny schopnými jedinci, kteří za své služby dostávali výsluhy v podobě pozemků, správcovství hradu atd. Ačkoli tyto výsluhy byly zpočátku pouze osobní povahy - do smrti nabyvatele - a bylo je možno odejmout, dochází k jejich postupné přeměně v dědičné vlastnictví.

Od 12. století se česká šlechta dělila na dva stavy, nižší stav - vladycký, zemanský a rytířský (původně páni první hotovosti) a vyšší stav - panský (původně páni druhé hotovosti, někdy korouhevní páni). V průběhu dějin se ustálil systém, který platil až do doby stavovského povstání v roce 1620.

Vladyctví bylo uznáváno za nejnižší šlechtický stav. Členům rodu náležel titul vladyka, či pokud vlastnil zemi (tj. půdu) pak se nazýval zeman.

Panský stav byl do poloviny 17. století v Českých zemích jediným stavem vyšší šlechty. Vyvinul se jako systém vyšší šlechty (tzv. páni druhé hotovosti), tj. nejvýznamnějších rodů.

Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře byl stav vyšší šlechty dále rozčleněn zavedením některých původem říšských titulů, což bylo potvrzeno Obnoveným zřízením zemským. Tituly byly následující : rytíř,svobodný pán/baron,hrabě,kníže,vévoda.

Hrabě byl představitel královské moci v provinciální správě, později vyšší šlechtický titul spojený s právním držením určitého dědičného území.

Hlavním a prakticky nejdůležitějším kriteriem, které členství v této elitní vrstvě-aristokracii podmiňovalo, byl bezchybný původ. Tyto nepsané zásady nutily příslušníky aristokracie dodržovat zásadu rovnorodého statku. Tím se sami vyčleňovali z okolní, méně urozené společnosti a dostávali se do izolace, která byla od poloviny 19. století stále patrnější. Šlechta se opírala o politickou a hospodářskou moc, kterou odvozovala od držby svých rozsáhlých statků.

O příslušnosti k aristokracii nerozhodoval ani titul, ani postavení a dokonce ani majetek. Velká většina členů aristokracie pocházela z vysoké šlechty, ale patřila sem i řada baronů, a vedle osob, jejichž majetek se počítal na miliony zlatých, byli mezi aristokraty počítání i jedinci, kteří museli hledat živobytí v armádě, církvi nebo státní správě. Hlavním a prakticky nejdůležitějším kriteriem byl bezchybný původ.K vysoké šlechtě patřilo jen pár desítek rodin pocházejících z panujících nebo dříve panujících knížecích rodů s knížecím nebo hraběcém titulem.

Zbytek rakouské šlechtické obce tvořil tzv. druhou společnost. V převážné většině šlo o potomky starých rodů nebo o příslušníky rodů nobilitovaných ještě před vznikem Rakouského císařství roku 1804. Z majetkového hlediska byla tato skupina značně různorodá a zahrnovala jak méně zámožné šlechtice, tak potomky aristokratických rodů.

Do skupiny nižší šlechty patříli jak zástupci starých, ale málo majetných či nemajetných rodů (ovšem málokdy osoby s vyšším než rytířským titulem, tak nově nobilitovaní jedninci, kteří šlechtický titul získali právě díky zásluhám, jež prokázali při výkonu svých profesí.

Zeman znamená šlechtice vlastnícího svobodné dědičné statky a jedná se o souhrnný název pro nižší venkovskou šlechtu, sídlící obvykle na dvorech s čeledí a poddanými. Ve společenské hierarchii stáli zemané pod vladyky a panoši.

zdroj : Encyklopedie Universum, Praha : Diderot 1997 http://www.novanobilitas.eu/  http://www.novanobilitas.eu/slechticke-tituly

http://www.novanobilitas.eu/slechticka-hierarchie

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0lechta

http://www.aristokracie.cz/nobilitas-in-historia/

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

10.01.2012 18:15

Vašek píše:
Pátek 02.11.2018 19:24
je ta poslední věta správně? Kdesi jsem četl že vladyka s dědičnými pozemky byl zeman, podle toho by tedy měl stát nad vladykou.
PSK - admin píše:
Pondělí 05.11.2018 11:10
Dobrý den,
odkážeme se na historika Josefa Macka a jeho knihu MACEK, Josef. Česká středověká šlechta. Vyd. 1. Praha: Argo, 1997. 156 s. Historické myšlení; sv. 2. ISBN 80-7203-045-0., ve které se o vývoji tohoto slova píše:
Etymologie slova vladyka má hlubokou historii. „Ve staroslověnském jazyce je doložena čeleď slov vztahujících se ke slovu vladyka ve významu „vladař“ nebo vládce (latinsky: dominus, princeps, praeses, dux, dominator). Nutno proto předpokládat, že sémantickým jádrem slova vladyka v nejstarším doložení byla vskutku politická či vojenská moc, a ta se asi vztahovala ke starším rodovým substrátům. Jakmile se složitými cestami počala z knížecí družiny vyvíjet feudální šlechta, dostávali se vladykové do pořadí za pány. Započal se sociálně politický proces, který vrcholil v polovině 14. století vznikem stavu nižší šlechty. V prvé chvíli bychom byli ochotni říci, že vladykové jsou nižší šlechtici. Vzpomeneme-li však, že slovo šlechta vstupuje do staročeské slovní zásoby poměrně pozdě, až v prvé polovině 14. století, pochopíme-li, že se šlechta nového typu formovala až od konce 12. století,") budeme ve svých soudech opatrní.
Pokud jde o význam slova vladyka v tomto prvém výskytu, budu je chápat jako označení člena skupiny svobodného obyvatelstva, jenž nepatřil ke členům knížecích a královských družin, nebyl ve služebním poměru jako např. nápravníci, ovládal poddané, uplatňoval se i ve vojenství a snad i v soudní správě nižší úrovně, avšak mocensky nedosáhl té úrovně jako páni, šlechta (ve významu vyšší kruhy šlechtické). Byl by to význam č. 1 slova vladyka. Zatímco v sémantickém poli slova zeman, zeměnín je v popředí pojmenovací příznak usedlosti na zemi a v zemi, ve slově vladyka je jádrem sémantického pole vláda, ozývají se tu slovesa „vlasti“, „vládnuti“. Vladykové byli těmi svobodnými obyvateli Čech, kteří, opírajíce se o starší rodové (kmenové) pravomoci, drželi v dobách přechodu к feudální družině vojenskou či veřejnou moc a ovládali určité části země s poddanými. Nebyli to ani milites ani clientes, a proto museli být v latinské listině nazváni wladicones.“
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu