Sugesce na dálku

Text dotazu

Lze vsugerovat pomocí mysli někomu třeba myšlenku a to aniž bychom se viděli či s ním mluvili (na dálku)?

Odpověď

Nejvíce rozšířené provádění sugesce či hypnózy je podle publikací z teorie psychologie a souvisejících pojednání pomocí hlasu, ať již v přímé interakci hypnotizéra a hypnotizovaného, anebo nepřímo, např. pomocí audiostopy nebo telefonu. Zcela „bezkontaktně“ by se o procesu podobném sugesci dalo hovořit snad v kontextu idejí nebo výrazně působících subjektů, které ovlivňují chování člověka (skupiny lidí, davu):

„Termínem sugestivní vliv se označuje vliv určitých idejí nebo subjektů, které zaujímají pozornost a vyvolávají určité silné dojmy.“ (NAKONEČNÝ, s. 344)

Přiléhavěji bychom však vnuknutí myšlenky na dálku mohli zařadit do oboru parapsychologie, a to mezi druhy telepatie.

„Jde o paranormální přenos pocitů a představ z jedné osoby na druhou; spontánně se uskutečňuje (…), když je vysílatel v nebezpečí, umírá nebo je v afektivním stavu, přičemž se tento druh mimosmyslového vnímání může uskutečňovat i na velké vzdálenosti. (…) Laboratorní modelování a výzkum telepatie vedl k výsledkům, které ba základě statistického testování vykazují nenáhodný výskyt – telepatický recipient „hádá“ druhy symbolů, terčů, tzv. Zennerových karet, které z náhodné sestavy vybírá a vnímá jiná osoba působící jako vysílatel „telepatémy“; základní podmínky přirozené telepatie, afektogenní situace, zde chybí, a přesto se přenos uskutečňuje.“ (NAKONEČNÝ, s. 213)

Telepatie se dále dělí na spontánní a experimentální. Zdeněk Rejdák v publikaci Perspektivy telepatie dále uvádí pojem „induktora“, což je osoba, která na dálku vnukne myšlenku jiné osobě. Při spontánní telepatii k tomuto vnuknutí dochází bezděčně, tedy aniž by to daný „induktor“ zamýšlel. (s. 45) Dochází při tom ke vnuknutí formou nevysvětlitelného pocitu či nutkavé potřeby něco udělat, aniž by k tomu bylo odpovídající vysvětlení. Příklady uváděné v publikacích se většinou týkají vnuknutí ohledně úmrtí člena rodiny a jsou jen obtížně vysvětlitelné. Naopak řízená, tedy experimentální telepatie se může provádět účelně a psychologičtí odborníci mají možnost sledovat trénink telepatických párů a za pomocí zobrazovacích metod sbírat a dále analyzovat data související s procesem telepatie a jejím vlivem na člověka (DRBAL, s. 50); experimenty s přenosem informací byly prováděny také na skupinách lidí. U kolektivní telepatie, kdy je percipientů více, se obtížně rozlišuje, čí myšlenka byla daným percipientem akceptována, zda myšlenka induktora, anebo některého z dalších percipientů (REJDÁK, s. 96, 97).

Použité zdroje

DRBAL, Karel a Zdeněk REJDÁK. Perspektivy telepatie. Praha: Melantrich, 1970, 294 s.

HOSKOVEC, Jiří. Psychologie hypnózy a sugesce. Praha: Academia, 1970, 111 s.

NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, 1997, 437 s.

REJDÁK, Zdeněk a Karel DRBAL. Perspektivy telepatie: slavné psychotronické fenomény 20. století. Praha: Eminent, 1995, 333 s. ISBN 80-85876-08-6.

http://burlingtonhypnosis.com/custom-hypnosis-program/

Obor

Psychologie

Okres

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

29.06.2023 15:20