Strašně

Text dotazu

Dobrý den! Zajímalo by mě, zda není v poseldní době nadměrně (nadbytečně), resp. často a nevhodně, v médiích (hlavně v TV) užíváno slovo "strašně". Např. "jsem strašně rád, že jste přišel", "divadlo se mi strašně líbilo", "zákusek mi strašně chutnal", "jsem strašně šťastný" apod.. Je nějaké pravidlo, pro užívání tohoto výrazu. Možná se mýlím, ale myslím si, že se tento výraz stal již zcela běžným a skoro "národním" a někdy je užíván i 2-3x v jedné větě. Děkuji za případné vysvětlení.

Odpověď

Dobrý den,

slovo „strašně“ bývá používáno jako tzv. zesilovací výraz, tedy ve významu „nesmírně, velmi“. Patří do hovorové češtiny, která je nejnižší vrstvou spisovné češtiny. Jeho užívání není tak jazykovou chybou, ale může být stylistickou chybou, použijeme-li toto slovo v nevhodné situaci – ve formální promluvě (ať již ústní nebo písemné), v odborném textu či v textu, který se snaží o vznešenost.

Do češtiny jako celku se tento výraz dostal pravděpodobně prostřednictvím pražské městské mluvy, která si ho osvojila následkem vlivu hovorové němčiny. Podobný jev (nabývání slovy určitého významu postavení zesilovacího výrazu) je ovšem velmi starý a pro řadu evropských jazyků, zdá se, do jisté míry přirozený (což mohou dosvědčit paralelní jevy v ostatních jazycích a dialektech). Zajímavě se k této záležitosti vyjádřil Václav Ertl ve svém článku v Naši řeči z r. 1919: „Zajímavo je při tom, že jsou to zpravidla výrazy pro nepříjemné stavy a pocity duševní, jichž se takto odbarvených a citového obsahu (hrůzy, strachu a p.) zbavených užívá k zesilování; zřídka se užívá výrazů, pro city příjemné, patrně pro jejich menší účinnost. Jde tedy zpravidla o silná slova, vzrušující, otřásající; proto také v jazyce obecném vítaným materiálem pro výrazy zesilovací jsou výrazy proklínací ať v plné, ať v hláskově ohlazené a ochočené formě. Ze »zatraceného zlosyna«, kde slovo zatracený stupňuje, podržujíc ještě svůj vlastní odsuzující, proklínavý význam, vyvíjejí se pak výrazy jako »ten člověk má zatracené štěstí (= pořádné, neobyčejné), to je zatrápeně smělý člověk, ten to umí safraportsky pěkně nabírat, to je mordský chlapík, mordiantský kus chleba« atd., v nichž ve všech značí tato slova jen značnou míru toho, k čemu se vztahují. Tak je tomu zajisté i ve výrazech »po čertech hezký chlapík« (=tuze hezký), »pekelná radost« (= tuze veliká radost) a p., jejichž východiště třeba hledati ve výrazech opačných »po čertech škaredý, pekelná bolest«, kde výrazy určovací i slovo určené byly ve shodě.“  Časem se podobné výrazy v jazyce mohou asimilovat a přestávají působit disonantním dojmem – viz např. zesilovací adjektivum „hodně“, které vzniklo původně ze slova „hodný“, a to na základě podobného mechanismu.  Používání stejného výrazu - jak píšete - několikrát ve stejné větě, je jasnou stylistickou chybou – a to takřka bez ohledu na jeho příslušnost ke konkrétní vrstvě češtiny.

Zdroje:

Ertl, V.: O výrazech zesilovacích, vzniklých otřením významu. In: Naše řeč. Roč. 3 (1919), č. 5.

Příruční slovník jazyka českého. V Praze: Státní nakladatelství, 1935-1957. 9 sv.

Jazykové dotazy zodpovídá i Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR (http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/; telefonní poradenství je bezplatné).

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

07.11.2013 18:30

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu