-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, je možné zjistit něco ke "smažení vaječiny" neboli oslavě letnic? Původ zvyku a kde a jakým způsobem se slavilo?
Dobrý den,
konzumace smažených vajec úzce souvisí s prvním jarním obřadním vyháněním dobytka na pastvu, které se nejčastěji konalo v květnu, někdy přímo v první den tohoto měsíce nebo o svatodušní neděli či pondělí. První výhon dobytka se mohl vázat i k 24. dubnu, na svátek sv. Jiří. Od hospodyně mohli pasáčci dostávat výslužku ve formě vajec, koláčů nebo jiného drobného pečiva, na pastvě se pak sešli a společně v rendlíku pokrm z vajec připravovali. V lidovém prostředí totiž vejce představovalo symbol nového života a bylo předmětem mnoha praktik vycházejících ze sympatetické a prosperitní magie, které měly zajistit dobrou úrodu, hojnost nebo zdravý dobytek. Vejce se v této době připravovala na ohni, který plnil očistnou funkci a zaháněl zlé síly. Zároveň se jednalo o chutnou, avšak poměrně vzácnou součást jídelníčku.
Velikonoční období, které zakončují svatodušní svátky, zvané též letnice, zelené svátky nebo svátek svátého Ducha, jsou společně s Vánoci významným obdobím, ke kterému se váže množství lidových tradic a to jak zaniklých, tak znovuobnovených nebo stále živých. Stejně jako u jiných svátků je i u letnic patrný vliv předkřesťanských představ založených na kultu přírody, a tak se dnes ve svatodušních obyčejích promítají prvky pohanské i křesťanské. Boží hod svatodušní je církevním pohyblivým svátkem a může připadnout na termín od 10. května do 13. června, analogicky jako u Velikonoc se následující pondělí označuje jako svátek lidový. V obecných vlastivědných a encyklopedických pracích nalézáme stručné informace o tom, že se v tomto období konzumovala vejce a že na severním Valašsku, severní Moravě a ve Slezsku se během svatodušních svátků konají vycházky do přírody spojené s přípravou pokrmu ze smažených vajec a to v rámci spolků, pracovních kolektivů i rodin.
Co přesně terminologicky smažení vaječiny znamená a krajové odchylky od uvedeného názvu přikládáme:
„Pojmenování samotného pokrmu vaječiny a způsobu jeho přípravy se v závislosti na konkrétních lokalitách odlišovalo. Pro tento pokrm se užívají názvy jako vaječina, vaječnice/vaječnica nebo vajčina. Způsob přípravy se označuje jako smažení, proto i pojmenování smaženice/smaženica, dále škračení, škvarčení nebo škvaření, od toho je pak odvozen název škvařenice/škvařenica nebo škračenice/škračenica, užívalo se i slovní spojení škařenica nebo škračení vaječnic. Lidé, kteří si v tuto dobu chodívali připravovat pokrm ze smažených vajec, mohli být označeni jako vajčaři nebo škvařeničáři, toto pojmenování je doloženo z Příborská a Kopřivnická.
Z jiného slovního základu pochází termín snošky či snožky a chápeme jej jako termín pro daný sváteční den nebo svatodušní hostinu. V současnosti se samotná akce nazývá jednoduše: Vaječina, Smažení vaječiny, Svatodušní vaječina, často doplněn o přívlastek tradiční. Termíny škvaření vaječiny a škvařenice se používají přibližně v oblasti okresu Nový Jičín. Termín škračení se objevuje častěji v oblasti severního Valašska, v okolí Rožnova pod Radhoštěm, Zašové nebo také v Hostašovicích či Životicích u Nového Jičína. Termín snožky se dodnes užívá ještě ve Výškovicích u Bílovce a akci nazvanou Snošky v současnosti pořádají spolky v Lukavci u Fulneku nebo ve Slatině.25 Na Těšínsku se užívalo termínu vaječina ze šnytlykom. V okolí Frýdecko-Místecka, Ostravska, Těšínská, Karvinská i Opavska se nejčastěji užívá termín smažení vaječiny. V názvech akcí se přívlastek svatodušní už příliš neobjevuje, nejčastěji se s ním setkáme v případě, že ji pořádá farnost, místní organizace KDU-ČSL nebo sportovní křesťanská organizace.“
Obvykle se všichni účastníci podílejí na přípravě jídla společně, zpravidla spočívá samotné vaření pokrmu na ženách a zajištění ohně a dřeva bývá mužskou záležitostí. Vaječina se dnes nejčastěji servíruje přímo na krajíce chleba, ale mohli ji jíst i všichni strávníci společně lžícemi z jednoho hrnce. Celkový počet vajec, ze kterého se pokrm připravuje, se odvíjí od počtu strávníků a v případě, že se jedná o akci určenou pro veřejnost, není neobvyklé, že se připravuje ve velkém kotli z několika stovek kusů vajec. Zajištění hlavní suroviny se děje dvěma způsoby, pořadatelé je buď hromadně zakoupí anebo se v současnosti častěji setkáváme s tím, že si každý návštěvník či rodina přinese vlastní přiměřený počet a vaječina se poté pro všechny účastníky připraví dohromady.
Antropologie, etnografie
--
Národní knihovna ČR
18.04.2023 14:39