-
To se mi líbí
-
Doporučit
Krásný den,
ve škole jsme se učili o slově ků/úra, v němž použité interpunkční znaménko rozhoduje, zda se jedná o léčebnou kúru, nebo kůru stromu. Jsou v češtině i jiná slova, jejichž význam závisí na znaménku nad U?
Dobrý den,
zdá se, že případ ů, ú u dvojice slov kůra x kúra, z nichž každé má docela jiný význam, je v češtině ojedinělý.
Z hlediska vztahu mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka je hlavním principem českého pravopisu princip fonematický (ve většině případů se jeden foném zaznamenává jedním grafémem a naopak - jeden grafém slouží k zaznamenávání jednoho fonému).
Některé odchylky jsou dány tradicí:
- V češtině je pouze jeden foném [ú], avšak označuje se dvěma grafémy: ú, ů. Dvojice grafémů se v psaných projevech k významovému rozlišování téměř nevyužívá (výjimka: kůra - kúra).
Zdroj: MARTINKOVÁ, Věra. Český jazyk 1. Praha: Trizonia, [1995], s. 110. ISBN 80-85573-56-3. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:e99e9af0-df45-11e3-94ef-5ef3fc9ae867
Kúra/kůra
Základní pravidlo pro psaní ú/ů sice zní, že uprostřed slova píšeme ů s kroužkem, není tomu tak ale vždy. Čárku nad u píšeme ve slovech cizího původu. Sem patří např. i slovo kúra (z latiny), znamenající léčebný proces (např. lázeňská, bylinná, očistná, detoxikační kúra), ale také túra (z francouzštiny přes němčinu), múza, skútr, trubadúr, iglú, ragú atd. (výjimkou jsou slova již v dávné minulosti zdomácnělá jako např. růže). Z domácích slov se to týká pouze slova ocún a citoslovcí jako vrkú.
Kroužek nad u píšeme ve slovech původu domácího, protože pouze v nich vzniklo dlouhé ů z dvojhlásky uo (např. dóm - duom - dům). Kroužek zavedl do české abecedy Jan Blahoslav. Tak např. s kroužkem se píše slovo domácího původu kůra, které označuje povrchovou vrstvu (stromu, pomeranče, ale i Země). Zajímavé je slovo kůr/kúr (vyvýšený prostor pro varhany, zpěváky a hudebníky v chrámu nebo též sbor), které se vyskytuje v obou variantách. V internetové jazykové příručce je ovšem uveden pouze tvar s kroužkovaným ů.
Zdroj: HOŘEJŠÍ, Jaroslav. Slova na pranýři: soukromá obrana češtiny. Praha: Maxdorf, [2017], s. 147. ISBN 978-80-7345-547-7. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5b4df7ec-d596-4945-97d2-5c06e271064a
Psaní ú – ů se věnuje také například Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR - https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=127. Z hlediska historického vývoje pak zde - https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=148#nadpis2
Diakritika má obecně v českém pravopise velmi důležitou úlohu – háček, čárka nebo kroužek na písmenem mohou úplně změnit význam slov, např.: tesil - těšil, banka - baňka, cech - Čech, cep - čep, citelný - čitelný, Draha - drahá - dráha, jed-jeď, kat - kát, kúra - kůra, lvi - lví, moc - moč, pas - pás, plast - plášť, raď- řad - řád, rvát - řvát, sraz - sráz, Vaněk - vánek, věcný - věčný, vláda - Vláďa, zabal - zábal, zař - zář - žár...
Zdroj: CIBULKA, Aleš, Jitka SATURKOVÁ a Markéta PRAVDOVÁ. O češtině. Praha: Česká televize, 2008. sv. 2, s. 91. ISBN 978-80-85005-83-7. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:edea1650-ed3b-48d8-956a-ed040b48134a
Jazyk, lingvistika a literatura
Praha
Národní knihovna ČR
29.01.2024 08:00