-
To se mi líbí
-
Doporučit
Zajímalo by mě jak vypadal školský systém v Polsku za druhé světové války. Nikde se mi nepodařilo najít jedinou zmínku. Stačilo by mi jen kdyby jste mi poradili kde hledat. Předem moc děkuji.
Dobrý den,
omlouváme se za zdržení v odpovědi – přesné zodpovězení Vašeho dotazu od nás vyžadovalo časově náročnější pátrání.
Při popisu školského systému ve válečném Polsku je třeba nejprve brát ohled na odlišnou situaci v oblastech, které byly připojeny k Třetí říši a v Generálním gouvernementu. V oblastech připojených k Třetí říši již na podzim r. 1939 bylo zrušeno veškeré polské školství (jedině na Dabrowsku, Slezsku, v Poznani a v Lodži bylo po určitou dobu ponecháno několik základních škol s výukou v polštině – ovšem s velmi omezeným školním programem, který neobsahoval výuku dějepisu a zeměpisu). Pro polské děti byly zřízeny zvláštní základní školy (tzv. polenschulen) s výukou v němčině. Předmětem výuky bylo pouze čtení, psaní, základy německého jazyka a základy matematiky. Povinná školní docházka se vztahovala na polské děti ve věku od 9 do 12 let (ve výjimečných případech do 14 let), po překročení této věkové hranice se na děti a mládež vztahovala pracovní povinnost. Veškeré další stupně výuky byly zrušeny.
V Generálním gouvernementu bylo ponecháno základní a učňovské školství. Střední a vysoké školy byly v říjnu 1939 zrušeny. Hlavní náplni elementárního a učňovského vzdělávání měla být, dle pokynů nacistů, příprava na výkon povolání v nekvalifikovaných zemědělských, řemeslných a dělnických profesích. Ve školách byla zrušena výuka dějepisu, zeměpisu, literatury, občanské výchovy a tělesné výchovy. Z osnov povolených předmětu byly odstraněny prvky, které by potenciálně mohly podpořit negativní vztah dětí a mládeže k okupační moci. Učňovské školství bylo rozděleno do čtyř kategorií škol: tzv. Berufsschulen (tříleté řemeslné nebo obchodní školy I. stupně), Technische Fachschulen (technické školy II. stupně), Berufpfichtschulen (učiliště), Werkschulen (školy připravující na zaměstnání v zbrojném průmyslu). Základem vzdělávání byla praktická výuka v dílnách a průmyslových závodech, teoretická výuka byla omezena na 8 hodin týdně. Potřeby válečného hospodářství posléze umožnily zprovoznění ve Varšavě a v Krakově vyšších odborných škol technického typu.
V prosinci roku 1939 vznikla na základě předválečných učitelských odborů konspirační Tajná učitelská organizace, která byla v rámci tajných struktur polského státu napojena na Departament školství a kultury. Hlavním posláním TUO se stalo zajišťování rozličných konspiračních forem vzdělávání: doučování zakázaných předmětu, tajného všeobecného středoškolského vzdělávání, tajného vysokoškolského a pedagogického vzdělávání a tajného doučování dospělých. Toto konspirační školství se opíralo ve velké míře o strukturu a osnovy předválečného školského systému, TUO ovšem průběžně pracovala i na přizpůsobení osnov i metodiky válečným podmínkám. V rámci tajného školství probíhaly i maturitní zkoušky, závěrečné vysokoškolské zkoušky a doktorská i habilitační řízení. Konspirační školský systém se osvědčil především v Generálním gouvernementu, kde počet studentů v jednotlivých letech dosahoval desítek tisíc (ve školním roce 1943/44 se dle statistik výuky zajišťované 8168 středoškolskými učiteli účastnilo 66 660 studentů, v tomtéž roce tajné přednášky a semináře Varšavské univerzity navštěvovalo 1560 studentů).
V českojazyčné historické literatuře jsme skutečně informace o školském systému v Polsku za 2. světové války nenašli, podrobnější informace ovšem naleznete v polské literatuře, např. v knize Wieslawa Glebockého a Karola Mórawského Kultura walczaca 1939-1945, která se nachází i ve fondu Národní knihovny.
Zdroj:
Glebocki, W. – Mórawski, K.: Kultura walczaca 1939-1945 : Z dziejów kultury polskiej w okresie wojny i okupacji. Warszawa : Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne, 1979.
Výchova a vzdělávání
--
Národní knihovna ČR
02.01.2013 15:10