Skloňování slova úterý

Text dotazu

Velmi by mě zajímalo, podle jakého vzoru se skloňuje úterý. Když si řeknu "to úterý", hned je mi jasné, že musím vyhledat příslušný vzor rodu středního. Jediný odpovídající vzor, stavení, je vzor měkký a v koncovce slová úterý (-ý)se píše tvrdé y. Jak je to možné? Podle čeho se tedy skloňuje úterý?

Odpověď

Dobrý den,

bohužel se nám nepodařilo vyhledat, podle jakého vzoru se slovo úterý skloňuje. Domníváme se ale, že je to skutečně podle vzoru stavení. Tvrdé y se zde píše, protože r patří mezi tvrdé souhlásky (h, ch, k, r, d, t, n), po kterých se píše tvrdé i (tedy y). 


Ve slovech domácího původu se měkké i/í může psát jedině za měkkými nebo obojetnými souhláskami, zatímco tvrdé y/ý se píše po tvrdé nebo obojetné souhlásce.

Se svým dotazem se můžete obrátit také na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna, kde by Vám odborníci určitě měli být schopni podat uspokojivější odpověď.

Zdroje:

* http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=%C3%BAter%C3%BD
* http://www.ujc.cas.cz/
* http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/
* Kol. autorů. Pravidla českého pravopisu.1. vyd. (s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR) Praha : Academia, 1998. ISBN 80-200-0475-0.
* ADAM, Karel, JAROŠ, Václav. Slovník správné češtiny 500.000 slov : skloňování a časování - tvoření slov. Praha : Nakladatelství Jos. Hokr, [1940].

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

26.04.2012 15:17

PSK - admin píše:
Středa 17.02.2016 12:08
Dobrý den,
český jazyk je očividně velmi záludný a Vaše otázka je rozhodně na místě!

Odpověď jsme nalezli v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český:
„Při skloňování dochází často ke konfliktu výše uvedeného měkkostního principu s principem morfologickým. Jinými slovy, střetává se pravidlo stanovující, že bychom po c měli psát měkké i, s tím, že koncovka určitého pádu je -y. Kodifikace je v tomto ohledu nepravidelná. Ve většině případů považuje za správné původní pádovou koncovku -y uvést do souladu s měkkostním principem a psát -i, např. bychom tak měli psát Frantovy skici, album Jarka Nohavici, hospoda U Venci, kniha Danici Hujerové, cesta do Subotici. Výjimkou jsou však podstatná jména mužského rodu neživotného skloňovaná podle vzoru hrad (např. tác, kibuc, punc, hec, kec a další), u nichž zůstává koncovka -y zachována – píšeme tak tácy, kibucy, puncy, kecy, hecy atd. Specifickým případem je podstatné jméno hospic, které můžeme skloňovat jak tvrdě (podle vzoru „hrad“), tak měkce (podle vzoru „stroj“) – v 3. a 6. p. j. č. máme varianty hospicu a hospici, v 5. p. j. č. varianty hospice a hospici, v 1., 4. a 5. p. mn. č. varianty hospicy a hospicea v 7. p. mn. č. varianty (s) hospicy a (s) hospici.
Nejednotnost v psaní i a y po c v koncovkách není v podstatě vysvětlitelná, je proto pochopitelné, že „měkkost“ písmena c byla několikrát zpochybňována (naposledy R. Adamem v článku „Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici.“ Je c měkké, nebo obojetné? v časopise Naše řeč, 86, 2003, s. 169–180), a objevují se názory, že by c mělo být přehodnoceno na písmeno obojetné.““
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu