-
To se mi líbí
-
Doporučit
Hezký den,
všiml jsem si, že některá jednoslabičná slova se samohláskou "ů" (bůh, stůl, dvůr, vůl, sůl...) přejímají při dalším nakládání s nimi samohlásku "o" (bohové, stoly. dvory, voli, soli...), zatímco jiné nikoli (kůl - kůly, trůn - trůny), případně zůstávají asi nesklonná (půl). Zájmena jako můj, tvůj svůj zase nabírají hlásku "é" (mému, tvému, svému). Slova víceslabičná obsahující "ů" sice nepodléhají při skloňování hláskové změně, avšak při odvozování do jiných slovních druhů tato změna nastává (vůně - voňavý, kůže - kožený), v některých případech však nikoli (růže - růžový, důraz - důrazný, půvab - půvabný). Souvisí slovo krůpěj se slovy kropáč či krápat (ve smyslu poprchávat neboli drobně pršet)? A pak dochází, zejména při tvorbě zdrobnělin, k procesu jakoby zpětnému, kdy "o" se mění v "ů" (most - můstek, schod - schůdek, plot - plůtek, kost - kůstka), avšak ne vždy (dort - dortík, nos - nosík, nosánek), A pokud "o" tvoří ve středním rodě koncovku slova, ve zdrobnělině prochází ještě jinými hláskotvornými změnami, jakkoli toto nové slovo končí opět na "o" (sklo - sklíčko, okno - okénko nebo okýnko, město - městečko, síto - sítko, sako - sáčko, oko - očko, ucho - ouško). Rád bych věděl, proč popsané změny někdy nastávají a někdy ne, z čeho tyto jazykové jevy pocházejí a jakými pravidly se řídí.
Dobrý den,
změnám hlásek při tvoření slov je věnován prostor v Internetové jazykové příručce.
Pro lepší pochopení problematiky doporučujeme začít kapitolou věnovanou historii českého pravopisu, kde se autoři věnují změnám samohlásek během vývoje spisovné češtiny.
Odkazy naleznete v použitých zdrojích.
Internetová jazyková poradna
https://prirucka.ujc.cas.cz[…]amp;dotaz=b%C5%AFh#nadpis14
https://prirucka.ujc.cas.cz[…]az=zm%C4%9Bny%20hl%C3%A1sek
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Knihovna Filozofické fakulty UK
15.09.2025 08:00