-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
v knize Marťan se vesmírný koráb jmenuje "Hermes" podle starořeckého boha. Místo obvyklého skloňování Hermes, bez Herma, k Hermovi atd. se však jméno v knize skloňuje neživotně: "připojili jsme se Hermesovi", "dostali jsme se na Hermes".
Je to správně?
Dobrý den,
k zodpovězení vašeho dotazu by bylo lepší, kdybyste oslovil/a Ústav pro jazyk český AV ČR. Na stránkách této instituce je uveřejněna Jazyková poradna, Internetová jazyková příručka, kde najdete odpověď téměř na všechny otázky z české gramatiky.
Domníváme se však, že spisovatele beletrie (u odborné literatury je to trošku jinak) nemůžeme ani "kritizovat" za případné užití nesprávného mluvnického tvaru, neboť se může ze strany autora jednat i o umělecký záměr.
Obecná mužská podstatná jména latinského a řeckého původu zakončená v 1.p.j.č. na -us (-os, řidčeji -es) najdeme v mluvnicích v kapitolách věnovaných přejatým podstatným jménům, která nejsou plně začleněna do deklinačního systému domácích podstatných jmen. Ve všech pádech kromě 1.p. (u neživotných jmen i 4.p.) j.č. vychází skloňování z původního tvarotvorného základu (ten vznikne odtržením koncového -us, -os, -es), k němuž připojujeme koncovky příslušného českého vzoru. Jádro této skupiny slov tvoří jména, u nichž zakončení -us, -os, -es následuje po souhlásce.
Čerpáno z: PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia, 2014.
Antická jména (typ Titus, Marsyas, Herakles, Ikaros, Platon, Anakreon, Atlas, Kramerius, Pistorius, Mathesius)
Do této kapitoly jsou zahrnuta vedle jmen antických (řeckých a latinských) také polatinštělá česká jména typu Kramerius.
Antická jména zakončená na -us, -as, -es, -os se skloňují tak, že se v nepřímých pádech tato zakončení odtrhávají a pádové koncovky vzoru „pán“ se přidávají k základu jména (Titus, Marsyas, Demosthenes, Ikaros – 2. p. Tita, Marsya, Demosthena, Ikara – 5. p. Tite, Marsye, Demosthene, Ikare)...
Tzv. antický způsob skloňování se neuplatňuje vždy, když jméno končí na -us, -as, -es, -os. Patří-li jména tohoto typu novodobým nositelům (a pisatel nechce záměrně zdůraznit jejich antický původ) nebo jde-li o jména jiného než latinského či řeckého původu, která však mají zakončení obdobné jako jména antická, neodtrháváme v nepřímých pádech zakončení -us, -as, -es, -os, ale přidáváme pádové koncovky k celému jménu (Angus – 2. p. Anguse – 5. p. Angusi).
Čerpáno z:
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=_about
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
19.10.2015 08:31