-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, mám známého, který se příjmením jmenuje Fasulis. Je to Čech, ale má řecké jméno a není tedy důvod jeho jméno neskloňovat. Podle mne bych jej měl v pátém pádě oslovovat "pane Fasule" stejně jako např. "pane Pythagore." On ale trvá na skloňování "pane Fasulisi". Je má domněnka správná? A obecněji, jak se správně skloňuje takové a podobné jméno? Děkuji
Dobrý den, podle České mluvnice a dalších dostupných zdrojů by správný tvar měl být pane Fasulisi.
Obecně se novořecká jména rodu mužského zakončená měkkou souhláskou nebo sykavkou, tedy mj. také –is, skloňují podle vzoru „muž“ (Paris, bez Parise, Parisi). Vedle toho existuje tradiční způsob jejich skloňování podle klasické řečtiny, osobní jména mají obměněný kmen a tvary podle vzoru pán (např. Paris, bez Parida, Paride).
K Vašemu příkladu (Pythagoras):
Na stránkách Internetové jazykové příručky se ke skloňování mužských jmen uvádí mj. toto:
a) Antická jména zakončená na -as, -us, -es, -os se skloňují tak, že se v nepřímých pádech tato zakončení odtrhávají a pádové koncovky vzoru „pán“ se přidávají k základu jména (Titus, Marsyas, Demosthenes, Ikaros – 2. p. Tita, Marsya, Demosthena, Ikara).
Volba způsobu skloňování závisí zejména na typu textu, ve kterém se tato jména vyskytují; např. v odborném textu se dodržuje klasický, „antický“ způsob skloňování (s vypouštěním koncovek a změnami kmene, ať už na základě řeckého či latinského paradigmatu), v neodborném je možné jména skloňovat pravidelně beze změn kmene.
Tzv. antický způsob skloňování se neuplatňuje vždy, když jméno končí na -as, -us, -es, -os. Patří-li jména tohoto typu novodobým nositelům (a pisatel nechce záměrně zdůraznit jejich antický původ) nebo jde-li o jména jiného než latinského či řeckého původu, která však mají zakončení obdobné jako jména antická, neodtrháváme v nepřímých pádech zakončení -as, -us, -es, -os, ale přidáváme pádové koncovky k celému jménu (Angus – 2. p. Anguse).
Blíže se o skloňování vlastních jmen řeckého původu můžete dozvědět z níže uvedených zdrojů:
HAVRÁNEK, Bohuslav. JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. 5. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1986, s. 170-174.
NOVÁK, Pavel. SVOZILOVÁ, Naděžda. O skloňování albánských a novořeckých vlastních jmen osobních v češtině. Naše řeč, 1961, roč. 44, č. 9-10. Dostupné též z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4855
Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku. In Internetová jazyková příručka[online]. Cit. 14.11.2011. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=320#nadpis10
Uvedené prameny jsou přece jen starší a jazyk se mění, můžete se proto obrátit i přímo na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV, a to telefonicky každý všední den v době 10–12 a 13–15 hodin, telefonní číslo 257 531 793. Písemné vyhotovení odpovědí je zpoplatněno.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
14.11.2011 13:50