Sektory hospodářství

Text dotazu

Vážení,

mohli byste mi prosím vysvětlit, jaký je přesný význam pojmů „agrární sektor“, „agrokomplex“, „agropotravinářský komplex“, „agrárně potravinářský komplex“, „agrárně průmyslový komplex“, „agrobyznys“, „zemědělsko-potravinářský komplex“ a „zemědělsko-průmyslový komplex“ a jaký je mezi těmito osmi pojmy rozdíl?

A doplňující dotaz: je správně „agrárně potravinářský komplex“ a „agrárně průmyslový komplex“ nebo „agrárně-potravinářský komplex“ a „agrárně-průmyslový komplex“?

Předem moc děkuji za odpovědi!

Odpověď

Dobrý den, postupně si Vám dovolíme ozřejmit význam Vámi zadaných pojmů: Agrární sektor lze chápat několika způsoby, a sice podle začlenění agrárního sektoru do národohospodářských struktur. Ze způsobu pojetí termínu pramení i vysvětlení dalších pojmů: * agrární sektor (zemědělství) je chápán (chápáno) jako tradiční zemědělská prvovýroba, tj. odvětví rostlinné a živočišné výroby nebo zahrnuje (tam, kde je lesnictví chápáno jako samostatné odvětví - většina zemí Evropské unie) i lesní hospodářství a vodní hospodářství, která jsou nedílnou součástí privátních zemědělských podniků. * agrární sektor (zemědělství) chápeme jako součást odvětvových struktur sloužících především к zabezpečení výživy obyvatelstva, které vytvářejí tzv. agrárně-potravinářský komplex ( zemědělsko-potravinářský komplex) * představuje možnost zahrnout agrární sektor do komplexu rozhodující většiny dodavatelských a odběratelských odvětví. Dodavatelská odvětví poskytující vstupy zabezpečující zemědělskou výrobu, z odběratelských odvětví pak ta, která představují finální zpracování produktů zemědělské prvovýroby. V tomto pojetí chápeme agrární sektor jako součást tzv. „agrárně-průmyslového komplexu (zemědělsko-průmyslového komplexu.). Jedná se tedy o komplex odvětví vytvářejících hodnoty, proto do něho není zahrnut obchod a stravování. * poslední variantou je chápání agrárního sektoru v jeho komplexní návaznosti na odvětví, která představují konečnou spotřebu již zpracovaných zemědělských produktů - potravin (ne zemědělských surovin). V tomto případě hovoříme o tzv. „agrobyznysu“ (resp. zemědělském obchodě). Zemědělství je v tomto pojetí propojeno i s obchodem a veřejným stravováním. Jak je patrné z výše uvedených možností začlenění agrárního sektoru do národohospodářských struktur, je nutné, pokud hovoříme o postavení a roli agrárního sektoru v rámci těchto struktur, si předem definovat, jaký přístup k jeho pojetí zvolíme. Od roku 1999 v rámci harmonizace s metodikou EU je i v České republice zahrnuto do rámce agrárního sektoru lesní a vodní hospodářství. Další nejčastější variantou je chápání agrárního sektoru v rámci agrárně-potravinářského komplexu. Ještě si dovolíme přiložit schéma z níže uvedené publikace vyplývající: * agrární sektor (tradiční zemědělská prvovýroba) = agrární sektor * agrární sektor + potravinářský průmysl = agrárně-potravinářský komplex * agrární sektor + potravinářský průmysl + Dodavatelská a odběratelská odvětví (bez obchodu a stravování) = agrárně-průmyslový komplex * agrární sektor + potravinářský průmysl + Dodavatelská a odběratelská odvětví + obchod a veřejné stravování = agrobyznys Zdroj: BOHÁČKOVÁ, Ivana a LANDOVÁ, Petra. Ekonomika agrárního sektoru. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2014. 150 s. ISBN 978-80-213-2525-8. Teorie agrobyznysu vypracovali ji v padesátých letech dvacátého století američtí ekonomové John H. Davis a Ray A. Goldberg. Základem přístupu nejen k předmětu zkoumání zemědělské/agrární ekonomiky a systémového studia industrializační fáze rozvoje potravinového hospodářství , ale i východiskem pro řešení konkrétních otázek rozvoje tohoto segmentu ekonomiky. První definice: Souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě; tzn. výrobní činnosti na farmě a dále skladování zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených ... Do agrobyznysu jsou dle klasického Davis-Goldbergova členění zahrnována tato odvětví: a. zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství b. potravinářský a další zpracovatelský průmysl c. krmivářský průmysl (v některých zemích včetně ČR je součástí b.) d. služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství semenářství, plemenné služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství, atd.) e. dodavatelské odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika, atd.) f. potravinářský obchod a veřejné stravování Dle definice Sonky a Hudsona (1999), kde agrobysnys je charakterizován jako řetězec subsektorů vzájemně propojených řadou přímých i zpětných vazeb, zahrnující: a. výzkum, genetické a osivářské firmy a dodavatele dalšího biologického materiálu b. dodavatele ostatních vstupů c. zemědělské výrobce d. nákupce zemědělských produktů e. zpracovatele první a druhé fáze zpracování zemědělských produktů do konečných výrobků f. (malo)obchod a instituce veřejného stravování Princip agrobyznysu tedy znamená vymezení subjektů a charakteristiku činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou, a to nejen uvnitř daného podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími fázemi, subjekty a činnostmi typickými pro transformaci (zpracování) zemědělských komodit do konečného výrobku, do potravin. Zdroj: BEČVÁŘOVÁ, Věra et al. Integrační procesy agrárního sektoru. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 133 s. ISBN 978-80-7375-763-2. BEČVÁŘOVÁ, Věra, TAMÁŠ, Vojtěch a ZDRÁHAL, Ivo. Agrobyznys v rozvoji regionu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 115 s. ISBN 978-80-7375-799-1. Odpověď na doplňující dotaz: Správně by se měl používat tvar: agrárně-průmyslový komplex, agrárně-potravinářský komplex, viz.: 1. Typy složených přídavných jmen souřadných z hlediska pravopisu 1.1 První složka je zakončena na -sko, -cko, -ně nebo -ově Pokud je první složka složeného přídavného jména zakončena na -sko, -cko, -ně nebo -ově, používáme pro oddělení obou složek spojovník (ten zde v podstatě plní funkci spojky a), např. zemědělsko-potravinářský (týkající se zemědělství a potravinářství), technicko-ekonomický (týkající se techniky a ekonomiky), literárně-hudební (týkající se literatury a hudby), obsahově-významový (týkající se obsahu a významu) apod. K tomuto typu řadíme i složená přídavná jména, kde obě složky vyjadřují vztah vzájemnosti, např. česko-francouzský (vyjadřující vztah Česka a Francie), frýdecko-místecký (od Frýdek-Místek), řecko-římský (například konflikt mezi Řeckem a Římem – jiné je řeckořímský zápas, viz bod 3.3) atp. 3.3 Tradiční způsob psaní některých složených přídavných jmen Základním pravidlům o psaní složených přídavných jmen odporují některé tradiční způsoby psaní – např. československý, Česká strana sociálně demokratická, Českomoravská vrchovina, Moravskoslezský kraj, moravskoslezský region apod. Podle SSČ bychom měli zvlášť psát i spojení raně gotický, pozdně barokní apod., psaní dohromady je zde však plně odůvodnitelné a nepovažuje se za chybu. Tradičně dohromady se píše rovněž přídavné jméno řeckořímský ve spojení řeckořímský zápas. Zdroj: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=140

Obor

Zemědělství

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

22.07.2016 23:41

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu