Člověk by si řekl, že rozbíjím zeď (ro)zbíječkou nebo rozbíjecím kladivem od slova rozbít, ale ono je to tak, že sbíječkou rozbiju zeď z povrchu ven.. To zní, jako kdybych tu zeď sbíjel k sobě.. Divná pravopisná pravidla..

No samozrejme. Driv se s tim nytovaly mosty, ale za valky se s tim bouraly zbytky vybombardovanych baraku. Takze dneska, kdy se vsechno betonuje, jsou to zbijecky, ktere rozbiji stary baton, aby se tam nalil novy.

Takže je na čase to slovo upravit. Odborníci na jazyk český nám stále něco mění podle svého gusta, tak teď by mohli upravit něco podle reality. Tento nástroj, tedy bourací kladivo, o kterém je řeč, které slouží k "rozbíjení" pevné hmoty. Zde už je tvar slova správný. Je přeci jedno, jestli něco rozbíjím z povrchu zemského, což může být chápáno po svislici, ale hlavně se jedná o opačný smysl z pohledu uspořádání či celistvosti hmoty. Ba naopak, je potřeba rozlišovat správné použítí předpon s- a z-. Využít je ke správnému označení toho, zda se jedná o nástroj, který věci spojuje, tedy s předponou s-, a nebo rozpojuje a tedy s předponou z-.

Dobrý den,
děkujeme Vám za komentář. Možným vysvětlením, proč se píše na začátku slova „sbíječka“ písmeno s místo z může být, že při procesu dochází ke zmenšení objemu hmoty, obdobně jako u „shnít“ nebo „shořet“. U slovesa rozbít má předpona roz- obdobný význam tedy „zničit něco“, či šířeji „směřování věci do stran“.
Obecně lze říci, že pravidla českého pravopisu nejsou vymahatelná zákonem, nicméně jejich znalost a správné použití bývá vyžadováno a sankcionováno v rámci institucí (např. škola, zaměstnání, úřady). Ke změně kodifikace může dojít za předpokladu, že se užívání daného slova či tvaru dostatečně rozšíří mezi uživateli jazyka a z úzu se stane přijímaná norma. Ústav pro jazyk český Akademie věd takovou normu popíše a po uvážení ji kodifikuje, avšak nemá pravomoc ji nařizovat „shora.“
V případě nejasností je možné se obrátit Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český, viz zde: https://ujc.cas.cz/cs/jazykova-poradna/ .
Zdroje:
DUFEK, Ondřej et al. Jazyková poradna, dobrý den: o češtině a jejích uživatelích. Vydání první. Praha: NLN, 2022. s. 205. ISBN 978-80-7422-844-5.
KROUPOVÁ, Libuše, Josef FILIPEC a Ústav pro jazyk český (Akademie věd ČR). Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2005, s. 357. ISBN 80-200-1347-4. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:5a84c2d0-8f94-11e5-be6a-001018b5eb5c
NEBESKÁ, Iva a Univerzita Karlova. Jazyk, norma, spisovnost. V Praze: Karolinum, 2003, s. 35. ISBN 80-246-0688-7. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:e297f770-5d91-11e6-95c7-005056825209
PRAVDOVÁ, Markéta, ed. a SVOBODOVÁ, Ivana, ed. Akademická příručka českého jazyka. 2., rozšířené vydání. Praha: Academia, 2019. s. 100. ISBN 978-80-200-2947-8.
PROŠEK, Martin a SMEJKALOVÁ, Kamila. Kodifikace – právo, nebo pravomoc? In: Naše řeč, 2011, roč. 94, č. 5, s. 231–241. ISSN 2571-0893. Dostupné z: https://asjournals.lib.cas.cz/[…]/pdf (citováno dne 14. 7. 2025)
Internetová jazyková příručka [online] (2008–2025). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Cit. 14. 7. 2025. https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=121
https://www.slovnikafixu.cz/heslar/roz(e)- (citováno dne 14. 7. 2025)