-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na druhy renesanční obuvi v českých zemích a jak vypadali a na jakých dílech je možno je nalézt. Předem děkuji za odpověď a přeji pěkný zbytek dne.
Dobrý den,
renesanční styl obuvi se velmi rychle měnil, na rozdíl od středověkého stylu, i když zpravidla jen v detailech. Evropská móda obouvání 16. až počátku 17. století byla ovlivněna italskou renesancí, německou reformací a také španělským manýrismem a přinesla nové střihy i typy obuvi. Novinkou, která měla svůj původ zřejmě již v antických Korutanech či orientálních dřevěných kub-kab harémových žen, byly např. boty zvané chopine, což byly boty na velmi vysokých podstavcích (podešvích). Údajně byly vymyšleny v Benátkách, kde se pro tyto boty užíval termín ciapine, či calcagnetti nebo calcagnine, ve Francii byly známy jako pieds de vache (kravská noha), v Německu pak hufe (kopyto) či mäuler (tlama). Podešve se skládaly z tvarovaných dřevěných nebo korkových bloků, potažených stejným materiálem, ze kterého byl vyroben zbytek boty. Podešev mohla dosahovat až kolem 50 cm.
Tu, jež takto vysoké boty nosila, musely doprovázet služky. Tyto boty byly z jemných usní nebo textilií. Upřednostňován býval samet či hedvábí. Zdobeny byly jemnými performacemi či ve formě geometrických vzorů nebo rozet, dále rytým ornamentem, který byl zlacen, či byl celý povrch boty pokryt perlami, drahokamy nebo výšivkou. Zpravidla se vyráběly ze stejného materiálu jako střevíce, na které se obouvaly.
Móda extrémně vysokých chopines odezněla již počátkem 17. století. Avšak do výbavy prostitutek a nevěstek patřila ještě mnoho desítek let poté (téměř do 18. století). Nosily je proto, aby upoutaly pozornost mužů. Umírněnou formu těchto přezůvek nosili v tomto období i muži, aby si, stejně jako ženy, chránili vzácnou obuv před vodou, blátem a špínou ulic.
Podle ústní tradice prý ale tyto přezůvky vymysleli žárliví manželé, a to proto, aby si jejich ženy, při své zahálce, ženy v této době nepracovaly, z dlouhé chvíle, nezačaly vyhledávat milence. Ženy se v těchto botách pohybovaly neobratně a musely je doprovázet služky, což jim znemožňovalo styk s milenci a žárliví manželé tak mohli žít v klidu. Pochvalovali si je i kněží, kteří též považovali koturny za důležitý prostředek proti tělesným požitkům a jejich majitelkám snáze odpouštěli hříchy a nedávali přehnaně vysoké odpustky. Přesto vysoké koturny soustřeďovaly pozornost okolí, byly velmi výstřední, a proto je vedle vznešených dam začaly nosit i prostitutky.
Dalším typem renesančních bot byly tzv. "hubaté střevíce". Francouzsky le soulier camus - tupé střevíce, německy Entelschnabel - kachní zobák, Kuhmaul
- kraví huba. V Čechách se tyto ujaly rovněž pod českým názvem kraví huba, medvědí tlapa, volská tlama, či kachní zobák. Jejich používání na našem území se dá z ikonografických pramenů doložit až ke konci první třetiny 16.
století. Prstová část mohla v extrémních případech dosahovat šířky až 30 cm.
Tato část byla vycpávaná a podkládaná podšívkou v kontrastní barvě, aby vznikly prostřihy, které se zhotovovaly prořezáváním či vypalováním, a to vertikálně i horizontálně, často v kombinaci obou linií. Tyto prostřihy však zkracovaly životnost obuvi. Proto se postupně od bohatého prostřihávání upouštělo. Populárním se stal také geometrický tvar střevíců. "Hubaté střevíce" měly mnoho variant, některé z nich měly například postranní výčnělky, které vytvářely rohy na špičce boty.
Dále se nosil tzv. "španělský střevíc". Ten měl jednoduchý a střízlivý tvar, bez výstřelků. Tento střevíc byl často vytvořen ze dvou částí sešitých v klenkové části, přední část pokrývala vysoko celý nárt. Tento typ boty nosili jak muži, tak ženy, bez většího rozlišení. Pohlaví nositele se většinou dalo určit jen podle velikosti a jemnosti ornamentu na svršku. Na konci 16. stol. byla i tato obuv, stejně jako jiné typy, opatřena podpatkem.
Postupně uzavřený nártový dílec ustoupil do pozadí, přední část byla po stranách více vystřižena a přibyly dva postranní řemínky přes nárt, překryté jazykem. Oblibu španělského střevíce na našem území dokládá anglický básník John Taylor, který po návštěvě Prahy roku 1620 napsal ve svém cestopise "Cesta do Prahy v Čechách": "ženy plebejců a kmánů nechtějí dělat svému městu hanu: ...na nohou jemné španělky má nové, co manžel doma chodí bos a vypadá jak svatý utřinos, jenž dobře ví, že paroháčem je..."
"Charakteristická pro renesanční boty obecně byla zpravidla symetrická podešev, výrazně zúžená v klenkové části a mnohdy dekorativně zdobená rytým ornamentem.
V Čechách byly koncem 16. Století v oblibě aksamitové střevíce v červené, černé, žluté a tělové barvě. Většina obuvi byla zhotovována z usní, nejvíce obuvníci používali teletinu, hovězinu, jehnětinu a zvláštní úpravy těchto usní, jako např. jircha nebo kordován. K řemínkům na střevíčkách přibyly i další více či méně funkční ozdoby. Stuhy, mašle, rozety, přezky a také knoflíky. Na přelomu 16. a 17. století se objevuje u dámských i pánských bot podpatek, a také se začíná výrazněji rozlišovat obuv mezi ženou a mužem. Dále se začíná rozlišovat obuv pro specifické účely a profese. Např. boty určené výhradně pro lov na koni (tzv. rajtarské škorně, čižmy apod.) či rybnikářské škorně, které se objevují již v roce 1525, což souviselo s rozvojem rybníkářství. K akademickému taláru nosili univerzitní učitelé "střevíc doktorský" s přezkou nebo "pantofli".
Je ale ještě třeba podotknout, že luxusní sametové a usňové střevíce byly výsadou bohatých měšťanů, kdežto nemajetné vrstvy nosily módní výstřelky až v závěru jejich éry, tedy době, kdy je bohaté vrstvy již odkládaly. Boty, které nosili např. sedláci, byly zřejmě zespodu opatřeny kovovými podkůvkami či kovovými cvočky, které chránily podešev před prošlapáním. Kolem roku 1600 se tak objevují zmínky o střevících "vokovaných". Mimoto existovaly podkůvky, které si lidé k obuvi připínali, aby neuklouzli na ledě. Již v této době také byly brusle, kterým se říkalo "kůsle". Obdobné radovánky ale zcela jistě neznala chudina a žebráci, kteří vlastnili sotva jednoduché pantofle či dřeváky, v nejhorším případě si balili nohy v zimě jen do hadrů.
Zobrazení renesančních bot je možné vidět na různých portrétech tehdejších panovníků. Pravdou ale je, že se nosily většinou tak dlouhé šaty, aby z nich vykukovaly, když už, pouze špičky bot. Co se týče bot nižších vrstev, ty nosily kratší sukně, zobrazení jejich bot je možné vidět např. na obraze Albrechta Dürera: Sedlák a jeho žena, dále na obraze Hanse Sebalda Behama Tančící sedláci a jistě i dalších. Dále si můžete prohlédnout renesanční boty na obrázcích v různých knihách zabývajících se obuví v této době. Což je především:
* ŠTÝBROVÁ, Miloslava. Boty, botky, botičky. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-986-7.
* KYBALOVÁ, Ludmila. Renesance (15. a 16. století) : Dějiny odívání. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-71-06-142-5. ISBN 80-71-06-143-3.
Také na některých odkazech uvedených níže v "projitých zdrojích".
Další knihy zabývající se touto tématikou už většinou obrázky neobsahují, ale mohla byste zde pravděpodobně nalézt další zajímavé informace k tomuto tématu, jsou to:
* Kol. autorů. Sborník semináře historie odívání 2011. 1. vyd. Zlín : Tigris spol. s.r.o., 2011. ISBN 978-8086062365.
* Obuv v historii 2000 : Sborník materiálů ze III. mezinárodní konference. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2001.
* Obuv v historii : Sborník materiálů z V. mezinárodní konference Zlín 15.-17. Října 2007. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2009. ISBN 978-80-87130-07-0.
a další.
Zdroje:
* ŠTÝBROVÁ, Miloslava. Boty, botky, botičky. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-986-7.
Projité zdroje:
* Kol. autorů. Sborník semináře historie odívání 2011. 1 . vyd. Zlín : Tigris spol. s.r.o., 2011. ISBN 978-8086062365.
* Obuv v historii 2000 : Sborník materiálů ze III. mezinárodní konference. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2001.
* Obuv v historii : Sborník materiálů z V. mezinárodní konference Zlín 15.-17. Října 2007. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2009. ISBN 978-80-87130-07-0.
* KYBALOVÁ, Ludmila. Renesance (15. a 16. století) : Dějiny odívání. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-71-06-142-5. ISBN 80-71-06-143-3.
* O´KEEFFEOVÁ, Linda. Boty : Oslava lodiček, sandálů, pantoflíčků a spol. 1. Vyd. Praha : Slovart, s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7391-044-0.
* JACOBBI, Paola. Ty boty musím mít! 1. vyd. Praha : Metafora, spol. s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7359-121-2.
* KYBALOVÁ, Ludmila. Renesance (15. a 16. století) : Dějiny odívání. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-71-06-142-5. ISBN 80-71-06-143-3.
* Kol. autorů. Obrázková encyklopedie módy. 1. vyd. Praha : Artia, 1973.
*http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_od%C3%ADv%C3%A1n%C3%AD_v_Evrop%C4%9B
Umění, architektura, muzeologie
--
Národní knihovna ČR
16.03.2012 18:40