-
To se mi líbí
-
Doporučit
Zajímal by mě původ těchto 3 rčení: spravedlivého nepálí; ať se propadnu; v mládí ležáci, ve stáří žebráci.
Dobrý den,
rčení "v mládí ležáci, ve stáří žebráci", respektive "mladí ležáci - staří žebráci" souvisí se způsobem vymáhání závazků pomocí tzv. ležení, který byl u nás rozšířen zvláště od konce 14.století do 16.století. Ve starém českém právu se jako ležák označovala osoba, která ležením vymáhala zaplacení dluhu nebo jiného závazku. Nebyl-li dluh nebo jiný závazek vyrovnán ve lhůtě určené dohodou mezi zúčastněnými stranami, byl povinnen dlužník nebo jím pověřená osoba nastoupit tzv. ležení. Dlužník nebo častěji jeho zástupce byl zavázán odejít do určeného domu a tam zůstat tak dlouho, dokud dluh nebyl vyrovnán. Útraty za tento pobyt šly ovšek na účet dlužníkův; ten byl tak donucován, aby splnil svůj závazek. Tato forma vymáhání dluhů omezením volnosti pohybu a hromaděním nových výloh byla ovšem spojena s bezpracnou a hmotně zajištěnou existencí. Proto se našli mnozí měšťanští synkové i zchudlí šlechtici, kteří se k takové funkci zahalečských ležáků propůjčovali. Ležáci byli velmi nároční. Odležené dny si dali bohatě zaplatit a potrpěli si na vynikající kuchyni. Často hodovali na účet dlužníků v místní hospodě a rozmnožovali jeho útrapy. Mnozí si na takový způsob života zvykli, odnaučili se pracovat vůbec a ve stáří se z nich stávali nebozí žebráci.
S Božím soudem (užívalo se též označení ordálie, které pochází se středověké
latiny) je spojené rčení "hodného nepálí", případně "spravedlivého nepálí".
Když nebylo svědků nebo důkazů, zjišťovala se pravda zkouškou ohněm, rozžhaveným železem, vodou, jedem nebo i soubojem. Jestliže obviněný při tomto "důkazu" obstál, byl zproštěn viny. Při zkoušce ohněm například musel obviněný v košili napuštěné voskem projít mezi dvěma hořícími hranicemi dřeva. Nebo musel vzít do holé ruky rozžhavené železo a jít s ním šest až dvanáct kroků či urazit stejnou vzdálenost bosýma nohama po rozžhavených radlicích. Ordálie jako metoda zjišťování viny či neviny jsou typické evropský středověk. Byly však známé i daleko za hranicemi Evropy. Vždy vycházely z přesvědčení, že nevinnému živly neublíží, že ho Bůh ochrání.
Poslední z Vámi uvedených rčení "ať se propadnu" jsme bohužel v prověřené literatuře bohužel nenalezli. Doporučili bychom Vám obrátit se s tímto dotazem na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR (https://ujc.cas.cz/cs/jazykova-poradna/).
* Slova a dějiny. Praha : Academia, 1980. S. 159-160.
* MICHÁLEK, E. Mladí ležáci - staří žebráci. Naše řeč. 1964, roč. 47, č. 3, s. 189-191.
* ŠVANDRLÍK, Miroslav. Proč se to říká? Praha : Nakladatelství Epocha, 2005. S. 21. ISBN 80-86328-72-4.
* SCHNEEBERGER, Vilém. Začněme u Adama aneb okřídlená biblická rčení. Praha: Návrat domů, 2003. S. 53-54. ISBN 80-7255-090-X.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
12.01.2010 16:30
obracím se na Vás s prosbou o pomoc při ověření historického původu a prvního písemného výskytu známého českého přísloví/rčení: „Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš“.
V rámci přípravy podkladů pro publikaci (knihu o rozvoji dětí) bych se ráda dozvěděla více informací a hlubší kontext.
Předem Vám děkuji za Váš čas, ochotu a pomoc při badatelské práci.