Původ rčení

Text dotazu

Zajímal by mě původ těchto 3 rčení: spravedlivého nepálí; ať se propadnu; v mládí ležáci, ve stáří žebráci.

Odpověď

Dobrý den,

rčení "v mládí ležáci, ve stáří žebráci", respektive "mladí ležáci - staří žebráci" souvisí se způsobem vymáhání závazků pomocí tzv. ležení, který byl u nás rozšířen zvláště od konce 14.století do 16.století. Ve starém českém právu se jako ležák označovala osoba, která ležením vymáhala zaplacení dluhu nebo jiného závazku. Nebyl-li dluh nebo jiný závazek vyrovnán ve lhůtě určené dohodou mezi zúčastněnými stranami, byl povinnen dlužník  nebo jím pověřená osoba nastoupit tzv. ležení. Dlužník nebo častěji jeho zástupce byl zavázán odejít do určeného domu  a tam zůstat tak dlouho, dokud dluh nebyl vyrovnán. Útraty za tento pobyt šly ovšek na účet dlužníkův; ten byl tak donucován, aby splnil svůj závazek. Tato forma vymáhání  dluhů omezením volnosti pohybu a hromaděním nových výloh byla ovšem spojena s bezpracnou a hmotně zajištěnou existencí. Proto se našli mnozí měšťanští synkové  i zchudlí šlechtici, kteří se k takové funkci zahalečských ležáků propůjčovali. Ležáci byli velmi nároční. Odležené dny si dali bohatě zaplatit a potrpěli si na vynikající kuchyni. Často hodovali na účet dlužníků v místní hospodě a rozmnožovali jeho útrapy. Mnozí si na takový způsob života zvykli, odnaučili se pracovat vůbec a ve stáří se z nich stávali nebozí žebráci.

S Božím soudem (užívalo se též označení ordálie, které pochází se středověké
latiny) je spojené rčení "hodného nepálí", případně "spravedlivého nepálí".
Když nebylo svědků nebo důkazů, zjišťovala se pravda zkouškou ohněm, rozžhaveným železem, vodou, jedem nebo i soubojem. Jestliže obviněný při tomto "důkazu" obstál, byl zproštěn viny. Při zkoušce ohněm například musel obviněný  v košili napuštěné voskem projít mezi dvěma hořícími hranicemi dřeva. Nebo musel vzít do holé ruky rozžhavené železo a jít s ním šest až dvanáct kroků či urazit stejnou vzdálenost bosýma nohama po rozžhavených radlicích. Ordálie jako metoda zjišťování viny či neviny jsou typické evropský středověk. Byly však známé  i daleko za hranicemi Evropy. Vždy vycházely z přesvědčení, že nevinnému živly neublíží, že ho Bůh ochrání.

Poslední z Vámi uvedených rčení "ať se propadnu" jsme bohužel v prověřené literatuře bohužel nenalezli. Doporučili bychom Vám obrátit se s tímto dotazem na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR (https://ujc.cas.cz/cs/jazykova-poradna/).

Použité zdroje

* Slova a dějiny. Praha : Academia, 1980. S. 159-160.
* MICHÁLEK, E. Mladí ležáci - staří žebráci. Naše řeč. 1964, roč. 47, č. 3, s. 189-191.
* ŠVANDRLÍK, Miroslav. Proč se to říká? Praha : Nakladatelství Epocha, 2005. S. 21. ISBN 80-86328-72-4.
* SCHNEEBERGER, Vilém. Začněme u Adama aneb okřídlená biblická rčení. Praha: Návrat domů, 2003. S. 53-54. ISBN 80-7255-090-X.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

12.01.2010 16:30

Klára Poradová píše:
Čtvrtek 25.06.2026 20:34
Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou o pomoc při ověření historického původu a prvního písemného výskytu známého českého přísloví/rčení: „Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš“.

V rámci přípravy podkladů pro publikaci (knihu o rozvoji dětí) bych se ráda dozvěděla více informací a hlubší kontext.

Předem Vám děkuji za Váš čas, ochotu a pomoc při badatelské práci.
PSK - admin píše:
Pondělí 29.06.2026 12:56
Dobrý den,

jazykovědec Václav Flajšhans uvádí nejstarší zmínku o podobném přísloví v češtině v díle Nová rada Smila Flašky z Pardubic z konce 14. století, kde se nachází v tomto znění: “Cožť obyknú z mládi, toť činie na starost rádi.” O více než sto let později, roku 1504, sepsal Jan Hasištejnský z Lobkovic dílo Zpráva a naučení synu Jaroslavovi, kde v pasáži věnované výchově děti uvádí toto: “Cokoli člověk navykne činiti za mládím, to bude a jest jeho přirození.” 
Obdobně se překládá i lidové latinské přísloví “Quod puer addiscit, senex deserere nescit." (Čemu se naučí chlapec, to neumí opustiti stařec), nebo také "Nam quod in iuventute non disciplatur, in matura aetate nescitur." od Casiodora (Co není naučeno v mládí, se pro ty ve zralém věku uzavře.).
V Senecových Listech Luciliovi (Epistulae morales ad Lucilium), které měly být sepsány před rokem 65 našeho letopočtu se nachází tato fráze: “Iuveni parandum, seni utendum.”  V českém překladu zní citace takto: “Mladík si má získávat vědomosti, stařec jich má užívat.”
Flajšhans v Českých příslovích dále odkazuje k latinskému citátu z Bible: “Cui puer assuescit, major dimittere nescit” z knihy Přísloví, kapitola 22, verš 6. V ekumenickém překladu zní takto: “Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.”
Nelze tedy přesně říci, odkud se přísloví vzalo, pravděpodobně bylo v různých formách tradováno nejpozději od antiky. 

Zdroje: 
BAHNÍK, Václav a KUŤÁKOVÁ, Eva (eds). SENECA, Lucius Annaeus. Další listy Luciliovi. Praha: Svoboda, 1984, s. 70. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:9ac88490-a026-11e2-a4fe-001018b5eb5c 
DVOŘÁK, Karel (ed.). ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Praha: Vyšehrad, 1949, [spr. 1951], s. 264. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:44ba5680-bc34-11e2-8c63-5ef3fc9ae867 
DAŇHELKA, Jiří (ed.). FLAŠKA Z PARDUBIC A RYCHMBURKU, Smil. Nová rada. Praha: Orbis, 1950. 102, [2] s 73. Památky staré literatury české. Ř. A; Sv. 9.
DVOŘÁK, Petr (ed.). SENECA. Dopisy psané stoikem: (Epistulae morales ad Lucilium). Překlad Václav Bahník a Bohumil Ryba. V Praze: Rybka Publishers, 2018, s. 92. ISBN 978-80-87950-51-
FLAJŠHANS, Václav. Česká přísloví. Praha: F. Šimáček, 1911. sv. 1, s. 955,956. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:1dcf43b0-83fb-11e4-a354-005056825209
GONON, Philipp. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš aneb co se Honzík nenaučil, to se už Honza nenaučí. JANÍK, Tomáš a kol. Mýty - omyly - nepravdy: o chibách ve vzdělávání a pedagogice. Překlad Pavla Vytisková. První vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2020. s. 62. Reflexe; svazek 5. ISBN 978-80-210-9753-7.
KUŤÁKOVÁ, Eva, Jana ZACHOVÁ a Václav MAREK. Moudrost věků: lexikon latinských výroků, přísloví a rčení. Praha: Leda, 2002, s. 216, 349. ISBN 80-7335-014-9. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:9edc28f0-0454-11e4-a680-5ef3fc9bb22f 
MRHAČOVÁ, Eva a Mieczysław BALOWSKI. Západoslovanské paremiologické dědictví. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2010, s. 27. ISBN 978-80-7368-848-6. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:32633880-38cb-11e8-a7aa-005056825209 
ZEMAN, František Antonín, (ed). Hasištejnský z Lobkovic, Jan. Urozeného pána pana Jana z Lobkovic na Hasišteině Zpráva a naučení jeho synu Jaroslavovi v tom, co činiti a co nechati, a kterak se a pokud v čem zachovávati má. 2. vyd. Praha: Urbánek, 1876, s. 15. Bibliotéka paedagogická; sv. 26. Dostupné z: https://sources.cms.flu.cas.cz/[…]/?s=v&bookid=307&page=15 (citováno dne 26. 6.) 
http://www.biblenet.cz/b/Prov/22 (citováno dne 29. 6. 2026)
https://openbible.com/commentaries/proverbs/22-6.htm (citováno dne 29. 6. 2026)
https://arxlatina.org/[…]/AlmaRoma.1928.ann15.fasc08-09.Aug-Sept.tusc.pdf

Služba PSK
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu