Původ příjmení Stříbrný

Text dotazu

Dobrý den, rád bych se dozvěděl původ příjmení Stříbrný. Děkuji.

Odpověď

Dobrý den, 
zasíláme vysvětlení dle Moldanové:
Stříbrný = 1465; příd. jm. stříbrný; též = peníz; opilý (u Poličky); z místního jména

V roce 2014 žilo v ČR 482 Stříbrných, dle: http://www.kdejsme.cz/prijmeni/St%C5%99%C3%ADbrn%C3%BD/

Vývoj příjmení v Českých zemích
Příjmení se někdy vyvinulo z příjmí nebo tzv. jména po chalupě. Historické přídomky neoznačovaly místo narození dotyčného, ale původ rodu (tak se např. Mikuláš Dačický z Heslova nenarodil v Heslově, ale v Kutné Hoře).
Povinné používání příjmení v českých zemích zavedla císařovna Marie Terezie. Tehdy si židé museli zvolit německé příjmení, nebo jim bylo určeno (často složené, jako Hauptvogel, Rothschild, Frühauf apod.). Jména jim byla určována často podle domovního znamení domu, v němž bydleli, nebo jejich místního původu (Taussig, či Taussinger – pocházející z Domažlic, německy Taus), jinde náhodně (dostávali také posměšná příjmení).
Pravopis s -au- na místě dnešního -ou- (Aujezdský, Autrata, Saudek, Auředník) nebo g místo j (Geržabek, Geřábek) jsou relikty tzv. bratrského pravopisu (vyslovované ou se psalo au), který byl v češtině opuštěn v polovině 19. století.
Po druhé světové válce vznikla v rámci snah o degermanizaci jazyka také vlna snah o počeštění („odgermanizování“) českých příjmení. Tak český jazykovědec profesor František Oberpfalcer-Jílek ve svém spisku „Počeštěme svá příjmení“ uvádí, že německé příjmení má asi sedmina obyvatel, přičemž k tomu došlo často „zvůlí vrchnostenských úředníků“, kteří česká příjmení poněmčovali a zapisovali do urbářů apod. v německé podobě (např. příjmení Hrnčíř zapsali jako Tefr, což je zkomolené Töpfer (něm. 'hrnčíř'). Jílek (který šel sám příkladem a německé příjmení Oberpfalcer si roku 1946 změnil podle jména otcovy matky na Jílek[1]) navrhuje čerpat při výběru nového příjmení z historie jmen ženských členů rodiny (manželky, babičky apod.). Změna příjmení byla ulehčena i státem: zatímco změna běžného příjmení stála 125 Kčs, změna německého příjmení stála pouhých 5 Kčs.[2]

Odvozená z přídavných jmen 
Některá příjmení mohla být odvozena podle barvy: Bělohubý, Bílý, Černý, Červený, Modrý, Ryšavý, Rudý, Rusý, Růžový, Sivý, Stříbrný, Světlý, Šedivý, Šedý, Zbílý, Zelený, Zlatý, Zlatohlavý, Zrzavý (Zerzavý)

Použité zdroje

Zdroj:
 MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení. Vyd. 2., upr. Praha: Agentura Pankrác, 2004. 229 s. ISBN 80-86781-03-8.
http://cs.wikipedia.org/[…]/%C4%8Cesk%C3%A1_p%C5%99%C3%ADjmen%C3%AD

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

14.05.2015 09:20