-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den.
V češtině máme příjmení, která označují příslušníky jiných národností, např. Němec/Němcová, Slovák/Slováková, Polák/Poláková, Rakušan/Rakušanová... je znám důvod, proč u některých států tyto prakticky neexistují, např. Ital, Belgičan, naopak Francouz se používá? Nenacházím v tom žádnou "logiku" z hlediska geografie ani lingvistiky.
Předem děkuji
Dobrý den,
„dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmí (přízvisek), kterými se rozlišovali lidé stejného jména v obci nebo v jiném kolektivu. Samo slovo příjmení dodnes naznačuje druhotný vztah k osobnímu jménu, stálo jen „při jméně“ a doplňovalo je. Nabývalo významu teprve ve chvíli, kdy označení osobním jménem nestačilo к přesnému odlišení osob. Soubor osobních jmen užívaných v příslušném kolektivu byl nevelký. Opakovalo se jich vlastně jen několik. Jejich nositelé se proto odlišovali často rozličnými domáckými (hypokonstickými) podobami svého jména. (MOLDANOVÁ, 2004, s. 8.)
Příjmení, která jsou zařazena do kategorie vzniku příjmení dle místních jmen, jmen národů, zemí a krajů, vznikala ze jmen obyvatelských „Jejich základem jsou tzv. choronyma – jména větších obydlených nebo neobydlených celků. Tato příjmení, která původně patrně označovala nově přistěhovalého člověka podle oblasti, z které přišel, vypovídají o kolonizaci českých zemí i o stěhování obyvatel. Dalším motivačním zdrojem jsou etnonyma, tj. jména kmenů, národů, označující nejčastěji původ prvotního nositele.
Ke vzniku příjmení docházelo mezi 14. a 18. stoletím (roku 1780 byla uzákoněna neměnnost příjmení). Některé státní celky tedy v dané době ještě neexistovaly (např. Belgie vznikla až v roce 1830, Italské království 1861). Pojmenování Ital či Belgičan tedy v době vzniku příjmení ještě neexistovalo. Italští stavitelé a architekti, popřípadě osoby v jiných profesích z Apeninského poloostrova ovšem v Čechách působili již od středověku, možná i dříve. Nazýváni ovšem byli Vlachy. Obdobně se u nás vyskytuje příjmení Baloun (Valon) (Valonsko- Belgie).
Odbornice na česká příjmení, Miloslava Knappová, ve své knize uvádí jako příklad příjmení odvozených od místních jmen národů, krajů a zemí následující:
Baloun (Valon), Cigánek, Cikán, Čech, Čechura, Češka, Engliš, Flanderka (Flandry), Francouz, Hanák", Horváth (Charvát), Charvát, Jambor (svobodný cikán), Moravec, Morávek, Němec, Němeček, Poláček, Polák, Polášek, Rakušan, Rus, Saska, Slezák, Slováček, Slovák, Srb, Srbek, Špaňhel, Šváb, Švejcar, Švejda (Švéd), Talián, Tatar, Turek, Tureček, Uher, Valach, Valášek, Vendyš, Vlach", Vlašín, Žídek.“ (KNAPPOVÁ, 1992, s. 22)
• KNAPPOVÁ, Miloslava. Příjmení v současné češtině: jazyková příručka. Liberec: AZ KORT, 1992, s. 22. ISBN 80-900008-9-4. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:69e20130-0b39-11e7-9446-005056827e51
• MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác, 2004, s. 8. ISBN 80-86781-03-8. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:184c37e0-d471-11e6-b3b6-005056825209
• Časopis Rodopisné společnosti československé v Praze. Praha: Rodopisná společnost československá, 30.03.1944, 16(1-2), s. 5. ISSN 1805-6490. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:10c195a3-7d0f-4122-a9b4-40eb57d7ac3d
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
14.04.2025 08:00