Původ příjmení

Text dotazu

Dobrý den,
zajímal by mě původ a význam příjmení Kolofík. Příjmení je podle stránek kdejsme.cz nejvíce zastoupeno kolem Slavkova, Vyškova a Bučovic. Kniha Naše příjmení od Moldánové toto heslo nezná, maximálně mě na základě této publikace napadá, že by koncové "fík" mohlo pocházet z německého feig - zbabělý.
Děkuji,

Odpověď

Dobrý den,

O původu Vám hledaného jména jsme v publikaci Naše příjmení objevili, že se jedná o označení vzrostlého, velkého člověka. Více citujeme níže:

„Kalach, Kolnch, Kolouch, Kalva, Kolva, Kalafa, Kolafa, Kolvek, Klavík, Kolofík, Kolvichi Kalvach, Kalvas, Kalfus, Kalhous, Kalhouz, Klahan, Klazan, Klavan, Kolyen, Kulťánek, Kalibán, Kalvar, Kalfář, Kalivář. Kalibera. …

 … Všecka tato jména znamenají zrostlého, velikého člověka. Kořen jest kal, jenž sem tam se jeví co kol, kl a znamená něco rostoucího; sr. sanskr. kala = símě (zárodek zrůstu), české kel a klíč u rostlin (jenž v luž. srbštině slove koloch), kluk = chlapec, jenž roste nebo již vyrostl, pokolení = Nachwuchs, Nachkommenschaft, litevské kalna = hora (pozoruhodné, že i v Čechách Kluk jest název hory u Hýskova), kolozub = neobyčejně velký zub, kolohnát = člověk velikých hnátů. Z hořeních jmen i mluva obecná zná některá, spojujíc s nimi význam velikosti: kolouch znamená netoliko mladého jelena, nýbrž také vysokého chlapa ; kalfa = výrostek, chasník ; klafan (dle Kottova slovníku v Ronovsku) = kolohnát; klahan, klazan = veliký kluk; skolhan (na Moravě dle Bartošovy Dialektolegie I.) = vysoký chlap (s je předsuvkou jako u slov skřemen, skřídlo aj.); kalibán, jméno v Podkrkonoší známé = velikán, obr, s čímž srovnej ruského Kolyvana ve staroruských bylinách. S tvary Kolafa, Kalafa (místo — va) srovnej obecné matlafa, mrťafa; s tvarem Kalfus (m. — vous) příjmení Talafous a Matlafousek. Pozoruhodné jsou tvary Kolofík (m. — vík) a Klavík (srovnej Kralupy m. Korolupy, skolhan a Klahan, Kolven a Klavan). Kalibán a Kalibera jest nejspíš Kalván a Kalvera, Kulfánek pošlo z Kolvánek.“

 

Zdroj: KOTÍK, Antonín. Naše příjmení. V Praze: A. Kotík, 1894. s. 41,42. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:bff27aa4-bf0e-4240-bed5-77488df2574c

 

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

10.11.2022 08:41

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu