Původ a význam slova umění

Text dotazu

Hledám skladbu, původ a význam slova - umění. Děkuji

Odpověď

Uměnie, -ie n. Učenost, vědění, znalost, rozum, zkušenost, dovednost, schopnosti.
BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf a KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 707 s.

Umění, -í s. 1. odvětví lidské tvorby vyznačující se převahou funkce estetické, nejvyšší forma estetického osvojování skutečnosti; výtvory v této oblasti vzniklé. 2. určitý obor lidské činnosti; dovednosti, zvláštní schopnost, obratnost, zručnost v něj. činnosti: státnické u.; kuchařské u.; zkoušet své plavecké u.; u. žít. Ust. spojení černé u. knihtiskařství; to není žádné u. je lehké; být v koncích se svým u-m nevědět si rady; vojenské u.; svobodná u. 3. to, co kdo zná, ví, vědomosti, vědění.
Slovník spisovného jazyka českého. Sv. 3, R-U. Praha : Academia, 1966. 1079 s.

Uměti, odvozeno od umъ, česky um (tak u všech Slovanů). Toto umъ je příbuzno s litevským aumenis m. paměť, omena omenis povědomí, cit, omễ pud. - Lze předpokládati předslovanské *au-men- neutrum jako latinské car-men (prajazyková přípona -mer/men-), v litevštině rozšířené o -i-s na maskulinum, v slovanštině pak zkácené na *au-mo-s podobně jako litevsky omễ je zkráceno z *omen-ễ. Kořen au- je týž co (v zdloužené podobě) je ãui- v litevštině ovyje = za bdění (a dále v aviti, viz jevo) resp. ã(u)- v litevštině omenis; znamenal patrně (srov. cítiti a bdíti) stav bdělosti brzo po probuzení (k tomu se vztahuje zm. ubezoumit B, han. obezhónit L ukonejšiti, utišiti dítě, tj. uspati), ranní svěžest duševní po nočním odpočinku, pak duševní bystrost vůbec, chápavost, rozumění. Staročeská vazba byla uměti k něčemu (k vojně, k boji, k dílu) = býti čilý k něčemu, z toho pak pouhé něčemu. Roz-uměti (i to se pojí s dativem) možno chápati jako vy-znati se v čem; rozum (obdobně jinosl.) je postverbale už v praslovanštině.; ten jeho ráz je dobře vidět z východoslovenského povedac komu na rozum Bf = aby rozuměl, velmi jasně. Dále do° se , po°, s°, vy-rozuměti. Umělý, umělec, umění; umný, umnice logika. Staročesky bezumý nerozumný. - Slovensky. um, umieť, r. um, uméť a obdobně jinde. Z češtiny je hl. wumělc.
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha : Academia, 1971. 866 s.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje v Plzni

Datum zadání dotazu

06.12.2007 16:21

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu