první výskyt slova brambor v češtině

Text dotazu

Kdy se v češtině objevilo slovo - brambor - (a odvozeniny)?

Odpověď

Dobrý den,

Etymologický slovník uvádí:

heslo brambor - nářečně též -a, -o, dále brambur(a),  brambúr(a), bran(i)bor, branthora, bandor)a), bandur, bandúr, bambol, bamboch. (Jsou i jiné nář. a lid. názvy: kartofel, kantofel z něm., Kartoffel; ertepel apod. z něm. Erdapfel; kalkem tohoto je zemský jablko, na Vysočině zkráceně jabko, hanácky Jablóško; zemák, zemče apod.; grubír, krupír, krumpel apod. ...o všem podrobně M. Korandová Naše řeč 45.181n.)- ...Zpravidla se b vykládá ze jména Branibor (tak i Frinta Naše řeč 39.259), neboť lužický název Braniborce zní prívě brambor. Tvrdí se (snad jen na základě této domněnky; historických zpráv není), že brambory "za třicetileté války pronikly přes Německo do našich zemí", M. K. 182. Podporou tohoto chápání je především české nářečně Branibor 'brambor' a brantbora a rumunské nářečně Brandraburca.. Po nalezení nářečních podob branibor atd. je tomuto výkladu nyní třeba dáti přednost před naší domněnkou v Etymologickém slovníku v 1. vyd. z roku 1957, že brambor patří k lotyšsky Bimbulis, bumbulis t/v a k českému boubel (u Presla byl bambol = brambor); spíše je bambol z brambor: první r zaniklo disimilací, druhé přešlo v l snadno

(MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997.)                                                                                                                                                                                                                                                                                                  

Odkazy na zmiňované články v Naší řeči:

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4509

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4903 :

"...Za třicetileté války pronikly (brambory) přes Německo do našich zemí.

Nová rostlina si nepodržela své původní indiánské jméno. Botanikové 17. století ji sice někdy označovali jako Papas Peruanorum nebo Papas Indorum, ale lid si volil jména jiná, výrazně motivovaná podobou bramborových hlíz. Tak v Itálii jí začali říkat tartufo, tartufolo, tj. vlastně lanýž, ve Francii pomme de terre, tj. zemské jablko. Ohlasy těchto dvou názvů najdeme dnes téměř ve všech evropských jazycích. Šířily se s různými hláskovými obměnami jako slova přejatá, která ztrácela svoji motivovanost a stávala se jmény značkovými: ital. tartufolo — švýc. cartoufle — něm. Tartuffel, Kartoffel — pol. tartofl, tartofel, kartojel — rus. kartofeľ — čes. kartofel, kantofel. Jindy se takové jméno překládalo, takže vznikala celá kalková řada: fr. pomme de terre — lat. Pomum terrae (Rohn, Nomenclator, Praha 1764 — 5) — něm. Erdapfel — pol. ziemne jablko — čes. zemské jablko (viz níže).

Přibližně v téže době jako brambory byly z Ameriky dovezeny bataty (Ipomoea batatas) a topinambury (Helianthus tuberosus). Jména těchto hospodářských rostlin, které bramborám dlouho vážně konkurovaly, byla často přenášena i na brambory, takže názvy se navzájem křížily a překrývaly. Italské a španělské patata, anglické potato (= brambor) je vlastně původní název batatů, podobně jako francouzské lidové patate, německé nářeční Potacken, Pataters, Patätschen. Německé výrazy Erdapfel, Grund- nebo Erdbirne, Grund- nebo Erdrübe označovaly přitom nejednou brambory i topinambury, stejně jako polské nářeční bułwy nebo české brambor. Řidčeji byly názvy bramboru společné i s jinými hliznatými rostlinami, např. s bramboříkem (Cyclamen), jak ukazují doklady z češtiny, němčiny aj.

Třebaže se brambory rychle šířily, objevovaly se v 17. stol. převážně jen jako kuriozita v šlechtických zahradách. Teprve přírodní pohromy, zvláště suchá léta, která škodila obilovinám, války a hlad ukázaly jejich užitečnost. K hromadnému pěstování vedla však ještě dlouhá cesta, provázená nezřídka nařízeními shora a nejrůznějšími, někdy až ostrými donucovacími prostředky. Osvícenští ekonomové podtrhují výnos brambor z hektaru a široké možnosti jejich upotřebení. Lidové vrstvy, zejména v úrodnějších obilnářských oblastech, přijímaly však novou „panskou“ rostlinu s nedůvěřivou zdrženlivostí, takže brambory u nás skutečně zdomácňovaly až od dob velikého hladu po r. 1772.

Přesto však mají četná lidová pojmenování, která zpravidla vytvářejí souvislé zeměpisné celky. Patrně tu nemálo přispěla ta okolnost, že na sklonku 18. stol., kdy se u nás brambory začaly intenzívněji pěstovat, byla česká nářečí ještě výrazně rozrůzněna. První zprávu o rozmanitosti našich názvů přináší V. M. Kramerius r. 1801: „… v Čechách neříkají všude brambory. Okolo Prahy jmenují je arpetle, erpetle, erteple, z toho německého slova Erdapfel; ale všecko nanic. V Plzeňském, Klatovském kraji i jinde slovou, a to dobře po česku, zemská jablka, protože podobu jablek mají …“

Zdroj: Naše řeč, Roč. 45 ( 1962), čís. 5 - 6

Další zdroj:

historie brambor viz Wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Lilek_brambor

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

04.06.2013 11:39

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu