-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den
v mnoha monografiích lze najít záznamy o relikvii: prstu svatého Jana Křtitele, který byl darován Borešem II. klášteru Osek. Zajímalo by mne, jaké prameny se k tomuto váží? Děkuji
Dobrý den,
doporučujeme obrátit se přímo na správu oseckého kláštera, viz http://www.osek.cz/vismo/dokumenty2.asp?id=2378&id_org=11298&p1=1391, kde např. na http://historie.osek.cz/kategorie/osecke-kroniky/prehled-kronik-archivaliivztazenych-k-oseku , jsou uveřejněny archiválie, které by mohly vaše otázky aspoň částečně zodpovědět.
Na relikvii - prst sv. Jana Křtitele upozorňuje v různých publikacích a článcích mnoho vědců z oblasti umění, historie a literatury. Spojitost je s oseckým klášterem, o jehož rozkvět se zasloužil vnuk zakladatele kláštera Slavek III, který se stal opatem komunity oseckých cisterciáků... Slavkův otec Bohuslav, od roku 1211 nejdříve jako podkomorník, od roku 1232 jako nejvyšší komorník krále Václava I., zastupoval mimo jiné panovníka v době jeho nepřítomnosti. Králi Václavu sloužil věrně i Bohuslavův syn Boreš II. V roce 1247, kdy česká šlechta dosadila na trůn Přemysla Otakara , postavil se Boreš na stranu krále Václava. Roku 1248 prospěl Boreš králi i vojenskou pomocí při dobývání hradu Mostu. Po panovníkově smrti dal dal Přemysl Otakar II. Boreše roku 1254 načas uvěznit, zbavil ho úřadu a zabavil jeho majetek. Omilostněn byl až poté, co se vyznamenal roku 1260, v bitvě u Kressenbrunnu, v níž Češi zvítězili nad uherským vojskem. Když ale došlo roku 1276 ke sporu mezi novým vladařem a německým císařem Rudolfem Habsburským, neloajální postoj vůči panovníkovi vyhnal Boreše do uherského exilu, kde také zemřel.
Nejvýznamnějším činem Boreše II. Však byla výstavba nového hradu, který vyrostl v letech 1240-1250 asi 2 km severovýchodně od Starého Oseka. Hrad byl pojmenován podle dobové módy německým názvem Riesenburg. S výstavbou zřejmě započal již otec Bohuslav I., ale Boreš začal jako první užívat přídomek z Rýzmburka....
Čerpáno z: VONDRA, Jiří. Osek Historie města. Osek: Město osek, [2004]. ISBN 978-80-260-1285-6.
Domnělý prst sv.Jana Křtitele, ve středověkém chápání nesmírně drahocenný ostatek, kterému byla přisuzována zázračná moc (proto také jej uherský král vezl sebou na válečné tažení), byl patrně uložen v relikviáři, který byl sám o sobě uměleckým skvostem. Podle Dalimilovy kroniky jej také Boreš skutečně nalezl mezi šperky ukořistěnými z vozů uherského krále v jeho táboře. Po návratu domů vzácnou relikvii daroval oseckému klášteru, kde byla po staletí opatrována. Jak ale legenda praví, prst oseckého konvenktu věnoval sám král Přemysl Otakar II. Klášterní tradice byla zřejmě ovlivněna dalším negativním vývojem vztahů mezi panovníkem a Borešem z Rýzmburka, vedoucím až ke snaze vymazat jakékoliv Borešovy zásluhy z historické paměti. Od konce 2. sv. války je stříbrný relikviář nezvěstný, jeho osud není znám.
Čerpáno z obsáhlé monografie: VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-498-x.
Z dalších zdrojů, viz odkazy níže; ( správnost však neověřujeme):
http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/08CS/08CS.htm
České země za vlády
posledních Přemyslovců
(1253-1306)
Přemysl Otakar II. (1253-1278)
r.1253 - nastupoval vládu přibližně dvacetiletý –...
r.1254 – první změna v domácích poměrech –
uvězněn Boreš II. z Rýzmburka – demonstrativní charakter tohoto aktu –
Boreš pro mladého Přemysla symbolem jeho neúspěchu z let 1248-1249,
jako komorník Václava I. pak zřejmě disponoval dosti rozsáhlými politickými pravomocemi –
nyní mladý panovník dával najevo, že vše se musí bezpodmínečně řídit jeho vůlí –
Boreš sice brzy propuštěn, ale již nikdy nenabyl zpět žádný úřad
...
r.1255 – zimní křížová výprava do Prus –
s Přemyslem Otakarem II. české panstvo (zúčastnil se i Boreš II. z Rýzmburka)
...
zmatek do dalších oddílů a uherské vojsko začalo prchat –
... –
záložní český oddíl, kterému velel Boreš II. z Rýzmburka, pronikl dokonce do uherského ležení,
tím ještě větší zmatek –
získána velká kořist –
sám Boreš si ponechal cennou relikvii uherských králů –
prst sv. Jana Křtitele –
daroval pak rodinnému klášteru v Oseku
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bore%C5%A1_z_R%C3%BDzmburka
Boreš z Rýzmburka
Příbuzenstvo
děda
Slávek z Hrabišic
otec
Bohuslav z Hrabišic
bratr
Slávek z Oseka
syn
Slávek z Rýzmburka
syn
Bohuslav z Rýzmburka
Boreš z Rýzmburka (Rieseburka) (1210/1215 – 1277), český šlechtic, za vlády Václava I. nejvyšší maršálek Českého království a nejvyšší komorník. Pocházel z rodu Hrabišiců. Psal se podle hradu Rieseburk, který založil a dnes je znám jako Osek. Jeho bratr Slávek byl opatem v oseckém klášteře.
Narodil se pravděpodobně mezi léty 1210–1215 jako syn Bohuslava.
Boreš měl dva syny: Slávka z Rýzmburka a Bohuslava z Rýzmburka, který měl za manželku Agátu z Šumburka, dceru Fridricha ze Šumburka. Po smrti Boreše se stal Fridrich poručníkem obou jeho synů.
Boreš měl velké majetky nejen v Čechách např. Osek, Krásno, ale i na Moravě např. Slavkov, Moravská Třebová, Horní Němčí. V roce 1267 (někde 1260) založil severně od Třebařova augustiniánský klášter Maria Kron.
Na začátku roku 1248 se vzbouřila část české šlechty, která byla nespokojena s vládou Václava I. a 31. července 1248 na pražském hradě zvolila králem jeho syna Přemysla Otakara II. Boreš z Rýzmburka, Havel z Lemberka, Ojíř z Friedberka a několik dalších zůstali věrni Václavovi. Nakonec je v srpnu 1249 uzavřen mír a Václav I. usedá znovu na trůn.
Po potlačení vzpoury zastával Boreš z Rýzmburka na královském dvoře Václava I. funkci komorníka. Situace se změnila po smrti Václava I. a po nástupu jeho syna Přemysla Otakara II. na trůn. Pro ambiciózního Přemysla představoval Boreš připomínku jeho nedávného pokoření, a tak už 25. ledna 1254 byl zatčen a uvržen v Praze do vězení. Uvěznění mělo především demonstrovat Přemyslovu moc a pravděpodobně po nedlouhé době byl Boreš z vězení propuštěn. Do funkce komorníka se již nevrátil, když jej v úřadu vystřídal Bavor ze Strakonic. Na přelomu let 1254 a 1255 se zúčastnil křížové výpravy do Prus.[2]
V roce 1260 se udála bitva u Kressenbrunnu, kde Boreš velel zálohám a v níž Češi porazili uherské vojsko. Boreš v bitvě získal vzácnou relikvii, a to prst Jana Křtitele.
Po neúpěšné vzpouře v r. 1275/6 spolu s Vítkovci a Závišem z Falkenštejna, proti králi Přemyslu Otakarovi II., byl zajat a roku 1277 popraven.
Další Borešova známá jména jsou Boreš II. Hrabišic anebo Boreš z Oseka.
Reference
1.↑ VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici : páni z Rýzmburka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 390 s. Dále jen Hrabišici : páni z Rýzmburka. ISBN 80-7106-498-X. S. 82.
2.↑ Hrabišici : páni z Rýzmburka, s. 68-70.
Literatura
VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici : páni z Rýzmburka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X.
Externí odkazy
http://litvinov.sator.eu/pages/pani-z-ryzmburka-195
http://www.osek.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=11298&id=1031&p1=1031
Portály: Středověk
http://www.e-stredovek.cz/kniznica.php?info=112-Ryzmburka
Boreš II. z Rýzmburka
* ? - 1277/8
Syn Bohuslava z rodu Hrabišiců, dlouholetého nejvyššího komorníka království (1224–1241), přední český šlechtic.
Narodil se nejspíš v druhém desetiletí 13. století. Poprvé je zmíněn v roce 1231, kdy společně s otcem a bratrem Slavkem svědčí na listině oseckého opata.
Dále je zmiňován v roce 1238, kdy do oseckého kláštera, nekropole Hrabišiců, zavítal král Václav I. Jeho bratr je tou dobou opatem kláštera, později bude nominálním pruským biskupem. Boreš je určen k správě rodových panství a po smrti otce v roce 1241 se jím stává.
Hrabišicům v té době patří poměrně rozsáhlá dominia v severozápadních Čechách – oblast mezi Mostem a Ústím nad Labem, Kadaňsko, řada vesnic v oblasti Českého středohoří, kde tyto páni založili např. město Žlutice. Majetky měl i na druhé straně Krušných hor, oblast v okolí města Sayda. Kromě toho vlastnil i pozemkovou enklávu jižně od Uherského Brodu.
Borešův vzestup začal s povstáním Přemysla proti svému otci – králi Václavovi. Boreš se stává velitelem královského vojska a u Mostu společně s Havlem z Lemberka odrazili armádu kralevice Přemysla. Z období dobývání Prahy se zachovala památka dokazující přítomnost Hrabišice. V malostranské mostecké věži jsou zachovány rytiny několika erbů, mezi nimi i hrábě, erb Boreše. V té době se stává královským komorníkem, kterým zůstává do konce vlády Václava I.
Začíná se psát podle hradu Rýzmburka a podle něj se uvádějí i jeho potomci – Rýzmburkové. Vlastní predikát a kamenný hrad znamená prestiž odpovídající přednímu šlechtici v království, kterým komorník krále je. Počátky stavby hradu odborníci kladou k roku 1240, v této době mohl mít hrad mít za sebou první fázi výstavby – hranolovou obytnou věž, trojcípé jádro s další věží a palácem.
Zřejmě za pomoc při povstání získává oblast mezi Moravskou Sázavou a Třebůvkou, kde zakládá řadu vesnic a město Moravskou Třebovou.
Smrt Václava znamená konec jeho kariéry u dvora, na počátku vlády Přemysla II. (září 1253) je ještě komorníkem, na konci roku již o tuto hodnost přichází. 25. 1. 1254 je králem dokonce zatčen a uvězněn v Praze. Záhy je ale Přemyslovcem, proti kterému dříve válčil, propuštěn. Na přelomu let 1254 – 1255 se účastní tažení do Prus, poté se již podle listin začíná objevovat v okolí krále.
V bitvě u Kressenbrunnu 12. 7. 1260 zřejmě velel zálohám, které vrhly do uherského ležení. Zde získal prst sv. Jana Křtitele, která daroval oseckému klášteru.
Boreš vlastnil v 60. letech území okolo ohbí Stropnice, kde měl při kolonizaci spory s Vokem z Rožmberka, který tam pronikal od Trhových Svin.
V listině z března 1264 se označuje jako kastelán na Rýzmburku, zřejmě se tehdy vyostřily vztahy mezi ním a králem a byl donucen k odevzdání hradu, který zpětně získal jako léno.
Po několika klidných letech, kdy se Boreš několikrát objevuje v králově blízkosti, se s Přemyslem dostává do sporu. Podle Neplacha v roce 1272 Přemysl Borešovi sebral ves Kostelec.
I on se měl zúčastnit povstání Vítkovců proti králi v roce 1276. Záhy byl uzavřen mír, ale na začátku roku začaly šarvátky znovu. Po dalších bojích a dalším míru byl Boreš zatčen a postaven Přemyslem před zemský soud. Není jisté, zda stařec zemřel ve vězení nebo na popravišti, na počátku roku 1278 je část jeho majetků na Moravě darována králem Uherskému Hradišti.
Dochovaly se informace o dvou Borešových synech s manželkou Richardis (z neznámého německého rodu), a to o Bohuslavovi (zemřel v roce 1279) a Slavkovi (poslední zmínka v roce 1272).
Boreš byl spjat se službou Václavu I. Jeho účast na potlačení povstání Přemysla II. určovalo jeho pozdější vztahy s tímto králem.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
22.06.2012 10:20