-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, potřebovala bych informaci, zda se v českých zemích v období stavovské monarchie (1485 - 1620) vyskytovalo příjmení Trčka také mezi poddanským lidem, nebo to bylo příjmení, které patřilo pouze pánům, resp. kdo byl nositelem tohoto příjmení ve středověku? Moc děkuji za informaci.
Pokud se příjmení Trčka ve středověku vyskytovalo jen v rodinách pánů, mohli byste mi, prosím, poradit nějaké příjmení, které se vyskytovalo v rodinách chudých rolníků nebo podruhů? Moc děkuji za informaci.
Dobrý den,
výklad příjmení Trčka jsme nalezli v knihách Naše příjmení a Jména tajemství zbavená:
"Trč - ze slovesa trčet; [příjmení odvozená ze stejného kmene jinými příponami:] Trča, Trčala, Trčálek, Trčan, Trčka (1399 [= nejstarší známý výskyt]; ze slovesa trčkat = běžet drobným krokem, cupitat)"
(zdroj: MOLDANOVÁ, Dobrava. s. 199.)
"Příjmení Trčka nejspíše patří do kategorie podle "vlastností tělesných a duševních". Samozřejmě, že souvisí se slovesem trčet, které má však několik různých (a zvláště dříve mělo!) významů. Některé jsou dokonce protimluvy, takže bychom mohli snadno dokázat jejich prvním nositelům jak vlastnosti pozitivní, tak i negativní. Jestliže někdo trčí (vězí, zdržuje se) někde celý boží den, aniž by něco pořádného vykonal, pak by to mohl být nejen "trčka", ale zrovna tak Louda, Stejspa apod. Ovšem prapředek dnešních Trčků mohl trčet docela jinak, v úplně opačném smyslu: vyčníval nad jiné svou pracovitostí, šetrností, šikovností, což někdy dokonce vede i k majetku. ...
Ve staré, hodně staré češtině měly výrazy trčení, trčit ještě jiný, dávno zapomenutý obsah. Muži trčili před sě a Rytíři trčili proti sobě anebo Oni v Tatary trčí; toto slovní spojení neznamenalo, že dotyční někde okouněli, stáli večer tak, kde je někdo ráno postavil, ale právě naopak, že běželi vpřed, brali nepřátele útokem ... Trčka tedy - "člověk odvážný, bojovník"?"
(zdroj: MATES, Vladimír. s.500 - 501 )
Historie vzniku příjmení je popsána v knize Dobravy Moldanové Naše příjmení.
Z kapitoly "Jak vznikala naše příjmení" citujeme část informací:
"Naše příjmení vznikala během několika století, od 14. do 18. století, nejprve u šlechty, pak u měšťanů a u svobodných sedláků. Vývoj společnosti a zdokonalování veřejné správy vyžadovaly přesnou evidenci osob: tato potřeba vedla k ustalování příjmení. Po rozmanitých nábězích byla u nás dědičnost a neměnnost příjmení uzákoněna r. 1780. Tehdy také dostali svá příjmení i bezzemci a čeleď.
Osobní jméno (tj. rodné nebo také křestní jméno) bylo dlouho jediným nebo alespoň hlavním označením osoby; ještě v 18. století bývaly seznamy osob pořádány podle něho. Dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmí (přízvisek), kterými se rozlišovali lidé stejného jména v obci nebo jiném kolektivu. Samo slovo příjmení dodnes naznačuje druhotný vztah k osobnímu jménu, stálo jen "při jméně" a doplňovalo je. Nabývá významu teprve ve chvíli, kdy označení osobním jménem nestačilo k přesnému odlišení osob.
Hlavně označení podle otce vedlo k dědičnosti příjmí a vzniku příjmení.
Někdy se dědičná jména u rodů držela přes několik generací, ale také se mohly podoby měnit už za života jednoho nositele. Mnohdy se příjmení drželo, snad vlivem urbářů, tj. knih, do nichž vrchonosti zapisovaly majetek a povinnosti poddaných, spíše na dvorci a na domě než na rodě. Poněvadž se městští obyvatelé více než vesničané od sebe lišili zaměstnáním a původem z různých míst, vystupovaly do popředí jako diferencující pojmenování označení podle řemesel, místa původu, domovního znamení či místa bydliště v obci.
Podoba a fyzické a duševní vlastnosti člověka byly dalěím zdrojem příjmí a
příjmení: buď popisované přímo, nebo nepřímo, přeneseně. Podobně se přijmími a příjmeními stávaly charakteristické slovní obraty, narážky na příhody, jejichž hrdinou (často nehrdinným) nositel byl."
Na základě těchto informací se domníváme, že příjmí/příjmení Trčka mohli kromě příslušníků panského rodu Trčků mít i poddaní. V rejstříku k Berní rule (nejstarší český katastr uzavřený k roku 1654) jsou mezi osobami se jménem Trčka uvedeni kromě pánů i sedláci, chalupníci, zahradníci, sousedi, podruzi nebo tkalci.
Použité zdroje:
* MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení. Praha : Agentura Pankrác, 2004. s. 199. ISBN 80-86781-03-8.
* MATES, Vladimír. Jména tajemství zbavená : malá encyklopedie nejčastějších příjmení. II. díl. Jména na 251.-501. místě. Adam-Žižka. Praha : Nakladatelství Epocha, 2003. s. 310-311. ISBN 80-86328-30-9.
* ČERVENÝ, Václav. Berní rula : generální rejstřík ke všem svazkům (vydaným i doposud nevydanými berní ruly z roku 1654 (tam, kde se nedochovaly) o soupis poddaných z roku 1651. 2 sv. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-058-6.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
28.12.2007 15:04
prosím Vás o informaci jaký je výklad nebo původ příjmení Tihlařík.
V naší vesnici Šitbořice patří k velmi četným příjmením a povídalo se, že pochází od francouzkého vojáka, ale pravděpodobně platí, že první Tihlařík přišel po Napoleonských válkách z Podivína. Moc děkuji za informaci.