příčestí minulé - shoda s podmětem - koně - živ. a neživ.

Text dotazu

Dobrý den, jaké i/y v příčestí minulém se píše ve
větě: "Houpací koně stáli ve výkladní skříni.". A ve větě: "Dřevěné houpací
koně stály ve výkladní skříni". Je to takto správně? V 2. větě určení
životnosti - resp. neživotnosti podle adjektiva, ale v 1. větě jsou ti koně
životní, i když fakticky neživotní (jako sněhuláci), takže "i"? Děkuji za
odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

Životnost příčestí minulého se ve větě určuje vždy podle substantiva.

U některých neživotných maskulin existují dvojí tvary: životný a neživotný, někdy se jména neživých objektů řadí pouze k deklinačním typům životným (jde především o nominativ množného čísla a akuzativ jednotného čísla).

U názvů hraček představujících živé bytosti je motivace životnými názvy tak silná, že ani nedošlo k vytvoření neživotných tvarů (viz "Pouštíme draka", "Dostal jsem plyšového medvídka", "Houpací koně se zdáli vhodným dárkem"; k této skupině řádíme i slovo "sněhulák" - "Před domem stojí dva sněhuláci").

V druhé Vámi citované větě je tedy chyba - správně by mělo být "Dřevění houpací koně stáli ve výkladní skříni".

U ostatních skupin se udržely tvary životné pouze ve dvou diferenčních pádech (akuzativ singuláru a nominativ plurálu), a to zpravidla vždy jen vedle tvarů neživotných. Výskyt životných tvarů je v těchto případech u různých skupin jmen rozdílný.

Jazykové dotazy zodpovídá i Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR (http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm) .

Zdroj:

Petr, J.: Mluvnice češtiny. Praha: Academia, 1986.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

10.02.2011 12:07

Petra píše:
Středa 16.05.2018 09:23
Dobrý den, zarazila jsem se u synova cvičení, kdy mu učitelka označila chybu ve větě "Polsko a Německo nebyly...". Správně prý má být "Polsko a Německo nebylo...". Hledala jsem v pravidlech, jedny uvádějí "y" v přísudku, druhé "o". Také přece neřeknu "Petr a Pavel byl..." nebo "Petra a Jana byla..." Je u středního rodu v rozvinutém podmětu nějaká výjimka, že se píše "o" v přísudku? Foneticky to možná zní lépe, ale mluvnicky si to vysvětlit neumím. Budu se těšit na odpověď.
PSK - admin píše:
Čtvrtek 17.05.2018 18:14
Dobrý den,

obáváme se, že Vaše otázka je určena spíše pro lingvisty. Pokusili jsme se odpověď dohledat, ale jak sama uvádíte, gramatiky se poměrně liší. Pro srovnání s Vaším dotazem - vydání mluvnice z roku 1995 používá: "Polsko a Maďarsko byly největšími kandidáty pro vstup do NATO." Jiná situace je i v případě vícenásobného podmětu v množném čísle - ve starých pravidlech z roku 1986 se jasně tvrdí následující: "V počátcích našeho letectví letadla a auta spolu závodila (anebo závodily)."

Podle současného úzu bychom si vysvětlovali koncovku v přísudku ve větě "Polsko a Německo nebylo." tak, že se jedná o podměty v jednotném čísle, čili koncovka zůstává stejná jako v případě, že by se jednalo o podmět jeden - tedy "Polsko bylo.", "Německo bylo." Viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=600#nadpis4

Jiná situace nastává, pokud jsou všechny členy několikanásobného podmětu středního rodu v množném čísle, pak je v příčestí minulém pevně stanovena koncovka -a. (Koťata a štěňata se dětem líbila). Stejně jako PRAVDOVÁ, Markéta, ed. a SVOBODOVÁ, Ivana, ed. Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 533 s. ISBN 978-80-200-2327-8. Ta opakuje výše zmíněné: "Auta a jiná motorová vozidla se řítila z kopce nepovolenou rychlostí. Kuřata a housata byla prodána za symbolickou cenu."

Pokud se chcete dozvědět více a nechce se Vám ptát se samotné paní učitelky Vašeho syna, můžete se obrátit na Ústav pro jazyk český a jejich Jazykovou poradnu. http://www.ujc.cas.cz/[…]/zakladni-kontakty.html

ZDROJE:
DOLEJŠÍ, Pavel. Základní pravopisné jevy a pravopisná pravidla s podrobným výkladem českého pravopisu: a navíc 220 pravopisných cvičení a diktátů zaměřených na psaní i/í a y/ý po souhláskách tvrdých, měkkých a obojetných (s klíčem). 2. vyd. Humpolec: Pavel Dolejší, 2005. 163 s. ISBN 80-86480-69-0.
GREPL, Miroslav et al. Příruční mluvnice češtiny. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 800 s. ISBN 80-7106-134-4.
HAVRÁNEK, Bohuslav a JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice: vysokošk. učebnice. 5. vyd. Praha: SPN, 1986. 568 s. Učebnice pro vysoké školy.
PRAVDOVÁ, Markéta, ed. a SVOBODOVÁ, Ivana, ed. Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 533 s. ISBN 978-80-200-2327-8.
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu