Předsádka u knihy 14. - 15. stol. Ano či ne?

Text dotazu

Dobrý den,
chtěl bych Vás poprosit o zodpovězení mého dotazu, jestli v 14.- 15. století existovaly u knih předsádky, popř.: jakou měly podobu a z jakého materiálu se nejčastěji tvořily.

Odpověď

Dobrý den,

 

předsádka je dvojlist těžšího papíru, který v knihách s pevnou vazbou spojuje knižní blok a desky.

http://www.pistorius.cz/ukazky/Pistorius_Jak_se_dela_kniha.pdf

 

Knižní blok - označuje svázané a oříznuté listy knihy bez desek. Tento blok je až na konci výroby přilepen („zavěšen“) do desek obálky pomocí předsádky.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha

 

Bohužel jednoznačnou odpověď, jak vypadaly předsádky knih ve 14. - 15. století, nemáme. V jedné zprávě o restaurování rukopisu jsme však zmínku našli:

 

"Rukopis ze 14. - 15. století byl díky nevhodnému uložení napaden plísní. Předsádky se zachovaly pouze v podobě jednotlivých listů celou plochou nalepených na dřevěné desce. Jejich poškození je stejného charakteru jako poškození celého bloku... Poté byl knižní blok na přídeští podlepen opravenými předsádkovými listy ..."

http://wwwold.nkp.cz/restauratori/2011/Benesova_2011.pdf

Mohli bychom si myslet,  že některé knihy již v těchto stoletích předsádku měly.

 

A další zmínka:

... Zřejmě nejdále se v programové syntéze

knižního dekoru s výtvarnými prvky knižní vazby dostalo řemeslo jednoty bratrské. Vedle dílen,

které působily u každého bratrského sboru a tím spíše při tiskárnách (Litomyšl, Mladá Boleslav),

vykazují umělecky nejzávažnější podíl knihvazači ivančicko-kralické Tiskárny bratrské. Český a

moravský původ vazeb lze dobře odlišit mimo jiné filigránem předsádkových papírů (např. Ivančice

mohou být spolehlivě identifikovány jihlavským papírem s průsvitkou ježka). Z knihvazačů známe

ivančického Samuela Škopa (zemř. 1594), a to jen dle písemných pramenů...

První a poslední složka se ještě počátkem 16. století zhusta vevazovala s použitím „křidélka“ čili

podélně přeloženého pergamenového pruhu, který zpevňoval kloubní partii. Před počátek a za

konec knižního bloku se našívaly předsádky. Tyto papírové či pergamenové dvoulisty stejně jako

vazy zpevňují přechod mezi deskami a blokem knihy a chrání krajní složky. Přední a zadní předsádku

má tak počínaje 15. stoletím každá kompletní publikace. Způsob připojení k počáteční a závěrečné

složce se řídí historickým typem vazby a hmotností bloku. Předsádka může být všita, vlepena, anebo

připojena kombinací obou způsobů. Polovina vnějšího dvoulistu je nalepena na přídeští neboli

samotnou vnitřní stranu knižní desky a ostatní části zůstávají volné. Přídeští výlep vítaně zakrývá

vazebný organismus (zapuštění vazů do desek). Exempláře knihvazačsky zpracovávané jako

bibliofilie obsahují bez ohledu na dobu vzniku volných předsádek více. Od počátku 17. století se čím

dál častěji vyskytovaly barevné předsádky. Tvořil je papír katunový, škrobový, tragantový, velurový

nebo bronzovaný. Počátkem 18. století přišel do módy papír brokátový a o století později dosavadní

historické techniky obohatil ještě papír batikový...

Obdobnou funkci jako na přídeští lepená polovina předsádkového dvoulistu plnila i

přídeštní useň, na níž dle orientální tradice pokračovala výzdoba započatá na vnějším pokryvu

desek. Tento způsob knihvazačského zpracování se nazývá vazba „doublure“. Počátky zdvojování

spadají do 15. století, kdy i přídeští některých vazeb orientálních byla zdobena koženou či papírovou

intarzií. Ze severoafrických dílen přešla tato umělecká manýra ještě během 15. století do Itálie, ale

širšího uplatnění nenalezla...

Zdroj:

VOIT, Petr. Nauka o knižní vazbě. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, FF UK, 2007.

http://sites.ff.cuni.cz/uisk/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/Nauka-o-kni%C5%BEn%C3%AD-vazb%C4%9B_Voit.pdf 

 

Dotaz jsme konzultovali s kolegy, kteří přicházejí do styku víc se starými tisky a rukopisy. Doporučují učebnice kodikologie a publikace k dějinám knižní vazby; jsou v nich ilustrace, z kterých si lze udělat lepší představu. Např. Hamanová, Pavlína a Nuska, Bohumil. Knižní vazba sedmi století z fondů Strahovské knihovny. 1. vyd. Praha: Orbis, 1966. 75 s., 32 s. obr. příl.

 

U vazeb 15. století se předsádky vyskytují, mají podobu pergamenového (někdy jde o zlomek staršího rukopisu) nebo papírového dvojlistu, jehož polovina je nalepena na přídeští. Ale samozřejmě mohou také zcela chybět.

 

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

18.04.2018 07:27

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu