Předložky

Text dotazu

Dobrý den,
nejsem si jistá, jak správně napsat např. větu: Viděla jsem se s Monikou, (s) Lenkou a (s) Markétou. Opakuje se předložka "s" i před dalšími slovy? Děkuju za odpověd.

Odpověď

Dobrý den,

v našich dostupných zdrojích jsme výrazně podobný případ, který vás zajímá, nenašli.

Nejsme sice zcela odborníci na českou mluvnici, ale podle citu se nám zdá, že v tomto vašem příkladu varianta bez předložky s u každého  jména je lepší. Na druhou stranu si ale myslíme, že použít s před každým jménem by nemusela být chyba.

Doporučujeme obrátit se  na odborníky v Ústavu pro jazyk český AV ČR http://www.ujc.cas.cz/.

V periodiku Naše řeč se problematikou opakování předložek u několikanásobných větných členů zabývá, z našeho pohledu velmi odborně,  např. Josef Hrbáček. Odkaz na jeho příspěvek, viz níže; doporučujeme k přečtení.

HRBÁČEK, Josef. Opakování stejných předložek v několikanásobných předložkových výrazech. Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 4, s. 169-179. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4963

 

Další příspěvek k problematice je také z Naší řeči, viz níže:

Některé jazykové jevy se nezdají nikterak významné a důležité, a přece mohou poskytnout dosti látky k přemýšlení a mohou ukázat ze stavby jazyka leccos, co by jinak unikalo naší pozornosti. Mezi takové málo nápadné jevy patří případy, kdy se má v rozvitém nebo rozšířeném větném členu opakovat předložka…

Když čteme starší texty trochu pozorněji, často se setkáme s případy, že se předložka opakuje tam, kde bychom ji sami neopakovali, a zase naopak nebývá někdy vyjádřena tam, kde bychom ji raději opakovali. Z toho plyne, že máme jakýsi cit pro to, kdy je lépe předložku znovu vyjádřit a kdy ne, ale jen těžko bychom tento svůj cit vysvětlovali nebo odůvodňovali...

Posuzovatelé knih v Naší řeči často vytýkali autorům, že neopakovali předložku... Je zřejmé, že se i posuzovatelé při svých výtkách řídili spíše jazykovým citem nebo svými jazykovými zvyklostmi. Také ti, kteří opravují rukopisy po jazykové stránce, řídí se v této věci namnoze jen svou vlastní zkušeností, bez pevnějších a určitějších zásad. Není divu, že je při tom mnoho nejistoty a kolísání, neboť mnohem snadněji se řídíme svým jazykovým citem při psaní než při opravování jiných.

V tomto článku se chci pokusit ukázati, že tento náš cit není náhodný a že přese všechny jeho individuální rozdíly lze jeho zásady aspoň v hlavních obrysech stanovit. Nepůjdu při tom do minulosti; bylo by to zajisté cenné pro srovnání i pro hlubší pochopení tohoto problému, ale věc, beztoho již dosti složitá, by se nám tím ještě více zkomplikovala...

Předložka se neopakuje tam, kde výraz má býti brán v svém souhrnném významu, tam, kde je čisté spojení slučovací, nebo tam, kde se výraz jakoby nastavoval...

Tam, kde spojení je volnější a kde si obě části plně zachovávají svůj vlastní význam, nemísíce jej ve výsledný význam celkový, předložka se opakuje...

Čerpáno z: BEČKA, Josef V. Opakování předložky v rozvitých a rozšířených členech větných. Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 2-4, s. 29-44.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

02.07.2019 15:26

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu