-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, ve starých matričních záznamech se běžně vyskytuje podoba ženského příjmení totožná s mužským, např.
Marie Trnka. Ráda bych se dozvěděla, kdy přesně a čím (zákonem?) bylo určeno odlišení ženského a mužského příjmení
příponou -ová. Děkuji předem
Dobrý den,
v běžné ani úřední komunikaci není přechylování příjmení povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem, vyhláškou či předpisem. Miloslava Knappová ve svém článku v časopise Naše řeč uvádí konkrétně: "Zákon o matrikách usměrňuje výlučně zápis příjmení do matrik, veřejných listin atd. a není tedy zákonem, který by se vztahoval na užívání příjmení v běžné české jazykové, veřejné, společenské apod. komunikaci, ať již mluvené, či psané. Pro tuto oblast společenské komunikace ovšem neexistuje pro přechylování příjmení žádná právní opora, tj. nějaký jazykový zákon o češtině. České mluvnice (příručky) uvádějí spisovnou normu, resp. její kodifikaci, která sice není právně závazná, přesto je však obecně uznávána a respektována a představuje normu též z hlediska společenského (tedy sociologického, nikoli právního)."
V současné době pro úřední zápis příjmení platí novela zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů, která je účinná od 1. 1. 2022. Novela nově umožňuje občankám ČR svobodnou volbu nepřechýleného příjmení a rodičům svobodnou volbu nepřechýleného příjmení pro své dcery. V neúřední komunikaci je i v těchto případech možné – ideálně po domluvě s jejich nositelkami – taková příjmení přechylovat.
Přechylování ženských příjmení se v češtině uplatňuje po staletí, tvoření slov pomocí přechylovací přípony je typickým rysem českého jazyka. Tento jev se u nás vyvíjel od nejstarších dob – spolu se samotnými příjmeními. Doklady tvoření ženských označení příponou -ová od jména muže se dají nalézt v nekrolozích, urbářích či městských knihách rovněž již od 14. století. Označování žen s příponou -ová je doloženo od 15. století, a takové označení vyjadřovalo především povolání muže, které s ním zpravidla žena nějakým způsobem sdílela: císařová, rychtářová, hospodářová, sekretářová, zámečníková, dudáková, kostelníková, kantorová, mistrová. Stejné tvary (ciesařová, králová, kupcová, mistrová) se používaly i pro ženy, které samy vykonávaly danou funkci či profesi. Ve východních nářečích se obdobně tvořila i přechýlená jména příbuzenská: dětková bába, svatová, teščová, bratová.
Používání ženských příjmení v nepřechýleném tvaru bylo v češtině běžné zejména kvůli kontaktu s německojazyčným prostředím, tedy jak administrativním a společenským vlivem habsburské monarchie, tak staletou přítomností německé menšiny v českých zemích a bilingvností značné části obyvatelstva i úředních procesů. Každý z jazyků přitom s příjmeními zacházel podle svých pravidel a ta se v řadě případů prolínala. Trend důsledného přechylování nastal zejména v rámci degermanizace po vyhnání většiny Němců.
* KNAPPOVÁ, Miloslava. K jazykovým a právním aspektům přechylování příjmení v češtině. Naše řeč. 2003, 86 (3). S. 113-119. Dostupné také z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7728.
* Wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wi[…]%AD_p%C5%99%C3%ADjmen%C3%AD
* Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR - https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=700
* AMRICHOVÁ, Katalin. Postoje Čechů k přechylování českých příjmení. Praha, 2022. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Dostupné také z: https://dspace.cuni.cz/[…]/130339518.pdf
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
13.04.2023 00:49