-
To se mi líbí
-
Doporučit
Aké spolocne znaky maju pranostiky, príslovia, porekádlá a hádanky?
Dobrý den, ze způsobu formulace Vašich tří dotazů (Spolocene znak, Vers a sloha, Hádanky), které jste nám zaslal prostřednictvím Ptejte se knihovny, se domníváme, že jsou součástí nějaké školní úlohy či testu. Dovolili bychom si Vás upozornit, že služba Ptejte se knihovny nezpracovává odpovědi na otázky ke zkouškám a jejím účelem není ani vypracovávat školní referáty (http://www.ptejteseknihovny.cz/ask.php#pravidla). Obdobná služba existuje kromě toho i na Slovensku pod názevem Spýtajte sa knižnice, bližší informace naleznete na http://www.snk.sk/?spytajte-sa-kniznice.
Níže uvádíme charakteristiky pranostiky, pořekadla, přísloví a hádanky převzaté ze Slovníku literární teorie:
VLAŠÍN, Štěpán a kol. Slovník literární teorie. 2. rozšířené vyd. Praha :
Československý spisovatel, 1984. 465 s.
pranostika (z řec. prognósis = předpověď a prognóstika = znamení budoucích
jevů) - přísloví a pořekadla tematicky specializovaná na oblast zemědělského hospodaření a meteorologických jevů. Jsou lidovým pokusem formulovat přírodní zákonitosti, důležité pro rolníkovu praxi.
Lit.: K. Pejml, Pranostiky, Praha 1941.
pořekadlo - ustálené spojení slov, vyjadřující obrazně jistou situaci.
Oproti rčení není u pořekadla ještě obrazný ráz setřen, spolu s významem nepřímých se vybavuje i původní význam bezprostřední... V protikladu k přísloví neobsahují pořekadla rozumovou zkušenost, ale smyslový postřeh.
Lit.: J. Zaorálek, Lidová rčení, Praha 1963.
přísloví - stručně a jadrně stylizovaný soud obsahující zásady nebo zevšeobecněné zkušenosti kolektivu. Nadosobní, imperativní a poznávací obsah přísloví vyniká zvláště v kontrastu s příbuznými folklórními útvary pořekadlem, rčením a úslovím, v nichž převládá tvořivost fantazijní a čistě jazyková. Přísloví se dělí na metaforická, v nichž se doslovná výpověď nekryje se svým smyslem a gnómická, jež vyslovují mravní naučení přímo a abstraktnějším jazykem. Po stránce tematické se přísloví dotýkají všech oborů praktického života lidu; práce, vztahů mezi kolektivem a jednotvcem, sociálních rozporů, člověka a jeho vlastností, přírody i meteorologických jevů (viz pranostiky)...
Lit. Československá vlastivěda III, Lidová kultura, Praha 1968. J. Mukařovský, Přísloví jako součást kontextu, in: J. M., Cestami poetiky a estetiky, Praha 1971. O. Zich, Lidová přísloví z logického hlediska, Praha 1956.
hádanky (starší český termín pohádka) - krátká literární forma, naznačující několika neobvyklými pohledy určitý (nejčastěji konkrétní) předmět tak, aby zároveň zůstal utajen, a výbízející svou významnovou otevřeností nebo přímo výslovným požadavkem k rozuzlení. Základem hádanky může být metafora, slovní hříčka, početní problém a u hádanek nepravých čili anekdotických zdánlivě vážná otázka s žertovným řešením... Hádanka, stabilní a dodnes živá součást folklórního repertoáru, patří k nejstarším slovesným projevům, doloženým ve všech literaturách světa, zejména orientálních, u Němců a Slovanů, nezřídka v pohádkovém kontextu. V anglické literatuře hádanka působila na rozvoj detektivního žánru, její princip proniká do vyprávění s tajemstvím. Význam hádankovitého, enigmatického (z řec. ainigma=temná řeč,
hádanka) myšlení přerůstá ve středověku žánr hádanky a stává se spolu s alegorickým, symbolistickým a perifrastickým vyjadřováním charaktreistickým rysem literatury vůbec. Nejstarší sbírka hádanek - vzor pozdějších středověkých souborů - pochází z 5. století od Římanů. Evropsky významnou naší sbírkou-vzorníkem byl v polovině 14. stol. latinsky psaný Klaretův Enigmaticus, souborem nejoblíbenějším pak z němčiny přeložené Pohádky kratochvilné (1695). K hádance se vrací i moderní poezie pro děti (např. F. Hrubín).
Lit.: R.Caillois, L´enigme, origine de l´image, in: Poetics - Poetik - Poetyka, Warszawa, 1961. A. Taylor, A Bibliography of Riddles, Helsinki 1939.
Další informace o těchto literárních útvarech naleznete v češtině i v následujících publikacích:
Fraus Slovník literárních pojmů aneb Co se skrývá za slovy. Plzeň : Fraus, 2006. 159 s. ISBN 80-7238-620-4.
MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha - Litomyšl : Paseka, 2004. 699 s. ISBN 80-7185-669-X.
PAVERA, Libor; VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. Olomouc :
Nakladatelství Olomouc, 2002. 422 s. ISBN 80-7182-124-1.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
27.11.2007 15:21