povinnosti krále ve středověku

Text dotazu

Dobrý den, předem děkuji za solidní odpověď.
Rád bych věděl úplně všechno o povinnostech krále ve středověku.
A je pravda, že král dával rady a řešil spory prostého lidu???

Odpověď

Dobrý den,

 

Jako odpověď na Váš dotaz si dovolujeme citovat z dokumentu Lesk královského majestátu ve středověku. "Od nejstarších dob byli králové považováni za bytosti s nadpřirozenými schopnostmi, s magickou silou, za tvory božského původu, někdy přímo potomky konkrétních bohů, kteří nesli odpovědnost za řád věcí. Křesťanství navíc dodávalo postavení krále sakrální charakter, který byl potvrzen pomazáním posvátným olejem při církevním obřadu korunovace. Charisma panovníkovy osoby bylo chápáno odděleně  od panovníkova fyzického těla, jež se nelišilo od ostatních smrtelníků. Posvátnost a mystiku "politického těla" bylo ovšem nutno náležitě prezentovat a neustále znovu dokazovat a potvrzovat. Stejně jako každý společník středověké společnosti se panovník prezentoval náležitým oděvem, řečí , chováním, zvyklostmi při stolování, dokonce i nejjednodušším každodenním jednání. Panovník však musel především neustále prokazovat legitimitu své moci. Spočívala v kontinuitě moci, ve starobylém, ba přímo božském původu panovnického rudu, v hrdinství a mimořádných činech předků i samotného panovníka. Veřejnosti tyto skutečnosti soustavně sdělovala propaganda, o niž se vedle politiků starali autoři hrdinských eposů, básníci, historikové a umělci. Zároveň se v procesu interakce mezi panovníkem a ostatní společností utvářelo symbolické jednání, rituály spojené s gesty jako prostředky neverbální komunikace i s verbální komunikací, která je doprovázela demonstrovala panovníkovu nadřazenost. Vizuálním ztvárněním se stal ceremoniál, v němž se akce - rituál měnila v představení - reprezentaci. Ceremoniál plnil dvě hlavní funkce" potvrzoval základní společenské vztahy a zároveň zobrazoval dobové elementární učení o lidech a světě. Ve feudální společnosti , kde se feudální panství projevovalo volným nakládáním s půdou a lidmi, ale také veřejnou prezentací tohoto panství souhlasnými formami reprezentativního jednání, mělo ceremoniální jednání mimořádnou důležitost. Jak již bylo naznačeno, způsob prezentace královského majestátu se v průběhu doby měnil, osoba panovníka však musela být vždy zřetelně středem , k němuž se vztahovaly všechny panovnické úkony. To je typický projev středověku, kde se každý, kdo zastával nebo nárokoval určité postavení, musel "prokázat" konkrétním zjevem a vystupováním. Symbolické dimenze tohoto zjevu musely však být zároveň zakotveny v rámci univerzálních představ o společenském uspořádání. Vizuální prezentace panovnického majestátu prostřednictvím slavnostních ceremoniálů přišla ke slovu především při slavnostním vjezdu panovníka do měst, udílení ,lén, zahajování sněmů, soudů ukončování konfliktů, audiencí, hostinách, svatbách  a křtinách, zvláště výrazně při korunovacích a panovnických pohřbech. K jednotlivým příležitostem byly  se stavovány slavnostní ceremoniály. Sestávaly z řady symbolických jednání a byly někdy i písemně fixovány. Některé měly základ již v antickém období. Postavení panovníka odrážela ovšem i každodenní dvorská etiketa, v pozdním středověku rovněž zachycená v písemných předpisech."

Zdroj: BOBKOVÁ, Lenka, ed. a HOLÁ, Mlada, ed. Lesk královského majestátu ve středověku: pocta prof. Phdr. Františku Kavkovi, CSc. k nedožitým 85. narozeninám. 1. vyd. Praha: Paseka, 2005. 378 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7185-773-4.

 

Citujeme z Encyklopedie středověku: " Hlavní ctnosti středověkého křesťanského panovníka jsou poslouchat Boha a sloužit církvi, zajišťovat svému lidu spravedlnost a mír a dbát na jeho potřeby. V posledním případě mají být panovníkovy skutky inspirovány několika podmínkami: nutností (neccessitas), užitečností (utilitas) a dostupností (commoditas). V oblasti první právně - posvátné funkce, je královská moc omezována nejen církví,  která brání existenci krále - kněze (středověký král je laik), ale i právními institucemi, jejichž činnost se rozvíjí v relativní nezávislosti na královské moci, Druhá funkce, válečnická je nejjednoznačnější, prochází však vývojem. Ten se projevuje například v postupném poklesu významu vojenského vítězství jako zdroje a ospravedlnění královské moci. V pozdním středověku zacházejí někteří tak daleko, že zakazují králi a jeho synům podstupovat riziko na bitevním poli, aby nebyli zabiti nebo zajati. Třetí funkce je nejobtížněji definovatelná. Je to funkce prosperity. Obraz krále se v této oblasti mění a relativně slábne. Obraz krále - rolníka (rex agricola), který dává obilí růst, když prochází zemí, je stále méně připomínán setkáváme se však s ním ve spojení s Filipem Augustem. Král ovšem vykonává tuto funkci v oblasti peněžnictví, kde se kombinuje s funkci první v rámci královského monopolu na drahé kovy. Projevuje se rovněž v úloze krále při ochraně obchodníků. V obecném smyslu působí středověký král v rámci společenského systému založeného na vzájemném oplácení darů. Tento aspekt třetí funkce krále se v průběhu středověku značně změnil směrem k dvojímu obrazu krále poskytujícího almužny a krále marnotratného. Panovník musí projevovat velkomyslnost a štědrost. Jako laik je král posvěcen nikoliv svou přináležitostí k vyvolenému rodu či z povahy své funkce, nýbrž prostřednictvím náboženského obřadu vykonávaného církví. V případě francouzských králů bylo pomazání vykonáno křižmem údajně božského původu uchovaným v nádobce považované za zázračnou. Král se tak přibližuje jakési svátosti, aniž by se stával skutečným světcem. Pokud jde o krále - kněze , je to především požadavek císařů, který církev nikdy nepřijala. V průběhu posvěcení francouzský král bezpochyby získává jisté klerikální rysy: je pomazán na hlavě jako biskup a má ohnutý plášť na levé ruce jako kněz. Nakonec přijímá Tělo Páně jako kněz podobojí způsobem, ale toto gesto je jedinečné, nikdy se neopakuje,  a pomazání krále zůstává  zásadně odlišné od kněžského či biskupského svěcení.

 

Královský čas je mnohotvárný. Znamená i určitý denní rozvrh. Aniž by žil podle přesné každodenní etikety, jíž se budou řídit panovníci novověku, má středověký král tou měrou, jak se stává kolečkem v soukolí státu, vykonávat každý den pravidelný sled činností. Král je panovníkem putujícím, který mění místo pobytu z tradice, z nutnosti i z politických důvodů. Z tradice proto, že navzdory vývoji hlavních měst zůstává středověký král v zásadě bez stálého sídla. Nutnost putovat z místa na místo pro něj platí i jako pro velitele vojsk, který se musí ne-li každé jaro, tak alespoň častokrát v průběhu své vlády vydat na vojenské tažení. Podobně od okamžiku, kdy se království stává územní, lidskou i duchovní realitou, je nezbytné, aby se panovník ukázal svému lidu v krajích vzdálených od obvyklého sídla. A konečně král cestuje, protože se často vydává na pouť  a královský poutník ve 12. a 13. století putoval pod znamením kříže po zemi nebo po moři na vzdálená svatá místa. Doba královských cest rovněž souvisí s rychlostí jakou ke králi přicházejí informace. Nemá monopol na informace, ty ovládají již dlouho sítě klášterů. Od 13. století  zaujme přední místo v šíření informací nová kategorie osob, totiž obchodníci, ale na konci středověku již král organizuje stále lépe a lépe oddíl královských poslů.

Zdroj: Le Goff, Jacques, Schmitt, Jean-Claude a Alessio, Franco. Encyklopedie středověku. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2008. 935 s. ISBN 978-80-7021-917-1.

 

Váš konkrétní dotaz byl, jestli král dával a řešil spory prostého lidu. Možná ojediněle. Každopádně i úřad krále se vyvíjel. Karel IV., který vládl ve 14. století, přestože stále hodně cestoval, tak již jako se sídelním místem  počítal s Pražským hradem, který se snažil přebudovat podle francouzského vzoru. Zároveň se založením Nového Města pražského sledoval jeho postupný růst a měl radost z počtu stavení. Dokonce jsme se v knize od autorky Bobkové dočetli, že " po návštěvě žitavských řemeslníků, kteří za ním přijeli do Hirschbergu se svými záležitostmi ozbrojeni, se Karel IV. rozčílil tak, že křičel na purkmistra a městskou radu Žitavy a požadoval pro řemeslníky tvrdé tresty."   

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

18.08.2014 16:46

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu