Potomci Klementa Gottwalda

Text dotazu

Dobrý den,

jaké byly osudy jediné dcery Klementa Gottwalda M. Čepičkové a jejich dvou dcer? Žijí dnes v ČR či v emigraci? Poskytly někdy rozhovor do médií, či existují nějaké články na toto téma?

Odpověď

Dobrý den,

mnoho zpráv o dalších osudech jediné dcery Klementa Gottwalda Marty Gottwaldové - Čepičkové v tisku a monografiích není k dispozici. Po smrti jejího otce a sesazení jejího manžela Alexeje Čepičky ze všech významných funkcí, se o ní a její rodině v tisku již nemluvilo. Zpětně se osudy potomků prezidentů věnuje až monografie z roku 2000 "Povolání otce: prezident republiky: osudy dětí našich prezidentů". Z ní k osudu Marta Gottwaldové - Čepičkové citujeme:

 

 "I jako žena prominenta Marta Čepičková-Gottwaldová chodila  do zaměstnání. Zpočátku působila na ministerstvu zahraničí ve vysoké funkci sekční šéfové. S koncem kariéry Alexeje Čepičky ve vysoké politice, přešla i Marta Čepičková na méně významné místo, do redakce nakladatelství Orbis, kde se stala šéfredaktorkou časopisu pro zahraničí Československo v obrazech. Měla prý trochu problémy přizpůsobit se obyčejnějšímu životu, po dlouhých letech třeba objevila tramvaj jako dopravní prostředek. V letech normalizace byla na pracovišti v prověrkových komisích. V místě bydliště byla dlouho předsedkyní místní organizace KSČ." (...)V rodině Čepičkových se narodily ještě dvě dcery, jedna ještě za Gottwaldova života. Vnoučata však byla pro veřejnost tabu, stejně jako kdysi Gottwaldova dcera. Několik stručňoučkých zmínek najdeme pouze o nejstarší z nich, jejímž pravým otcem ale nebyl Alexej Čepička a s níž se objevuje i prezident na několika oficiálních fotografiích. (...) Alexej Čepička trávil poslední roky života v domově důchodců na Dobříši, protože vážně onemocněl. Jeho žena ho tam často navštěvovala. Po smrti svého muže prožila Marta Gottwaldová-Čepičková ještě jeden několikaletý partnerský vztah, který vydržel až do její smrti. Zemřela tragicky, na následky nešťastného střetu s autem, 18. února 1998 v Praze."

(zdroj: HUTAŘOVÁ, Ivana, s. 78 - 79)

 

Dalším zdrojem informací je kniha o jejím manželovi - Alexeji Čepičkovi:

"Pro Alexeje Čepičku byla nová situace (sesazení ze všech funkcí pozn. PSK) samozřejmě velmi nepříjemná, neboť byl pořád ještě relativně mladým člověkem - v roce 1964 se dožil čtyřiapadesáti let. Stejně tak mu musela vadit skutečnost, že je nyní materiálně závislý na své manželce, která se vlastně stala živitelkou rodiny. Politický pád jejího muže se samozřejmě promítl i do její kariéry. Přestože Marta Čepičková-Gottwaldová žila v komunistickém Československu a přestože byla dcerou Klementa Gottwalda, jeho zakladatele, nemohla už dál zůstat na ministerstvu zahraničních věcí a musela přejít do služeb ministerstva školství, na místo mnohem méně významné a samozřejmě také hůře honorované. Rodina Alexeje Čepičky žila i nadále pod dohledem Státní bezpečnosti. Bývalému ministrovi to samozřejmě vadilo." (...) Ještě v době, kdy se tzv. Dubčekovo vedení KSČ snažilo o revizi politických procesů 50. let a o nápravu zločinů, jichž se tehdy komunistická strana dopustila, chtěly různé rehabilitační komise a stranické orgány Čepičkovo vyjádření o roli, kterou sehrál, a jeho svědectví. Čepička vždy disciplinovaně uposlechl a své vyjádření napsal, ale postupem doby i tento zájem ustal. Alexej Čepička pak žil v ústraní, v kruhu své rodiny, nedával o sobě vědět a v myslích lidí se postupně měnil v jeden ze symbolů komunistické totality, krutosti její politiky a absurdnosti doby, v níž se komunistický režim rodil. Když se v  československém tisku objevila zpráva, že Alexej Čepička 30. září 1990 zemřel, mnoho lidí to překvapilo, protože se domnívali, že je mrtev již dávno. Dočkal se tak i pádu komunistického režimu, s nímž - přes všechny zvraty - byl jeho život těsně spojen. Pravděpodobně však už tuto skutečnost nevnímal. Jeho mysl byla zatemněna pokročilým stadiem Alzheimerovy choroby, s níž dožíval v sanatoriu pro takto postižené pacienty v Dobříši u Prahy. Jeho žena Marta, rozená Gottwaldová, se o něj příkladně starala až do posledních dnů života a jezdila za ním skoro denně. Sama jej přežila ještě o osm let; zemřela v roce 1998 v důsledku tragické nehody."

(zdroj: Jiří, POSPÍŠIL, Jaroslav a LUKÁŠ, Antonín. s. 297 - 298)

 

V tisku se po roce 1990 objevuje jméno  Marty Gottwaldové - Čepičkové až v souvislosti s jejím tragickým úmrtím v roce 1998:

 

"Předevčírem večer ve věku sedmdesáti sedmi let zemřela v Praze Marta Gottwaldová-Čepičková na následky úrazu, jenž se jí stal počátkem února při přecházení vozovky. Přes velmi dobrou péči ve Všeobecné fakultní nemocnici se jí nepodařilo udržet při životě. PhDr. M. Gottwaldová-Čepičková, dcera prezidenta Klementa Gottwalda, byla členkou KSČ od roku 1938. Před svým odchodem do důchodu pracovala jako šéfredaktorka časopisu Socialistické Československo, jenž reprezentoval naši zemi v zahraničí."

(zdroj. Anopress -  (za). Zemřela Marta Gottwaldová - Čepičková. Haló noviny ze dne 20.02.1998 ).

 

"Rozloučení s Martou Čepičkovou - Gottwaldovou PRAHA (bg) - Včera v dopoledních hodinách se v přeplněné Malé obřadní síní strašnického krematoria rozloučila rodina, přátelé i veřejnost s Martou Čepičkovou - Gottwaldovou. Mezi smutečními hosty nechyběli místopředseda ÚV KSČM Z. Klanica, tajemník Pražské rady KSČM V. Pázler a předsedové pražských obvodních výborů strany. Se zesnulou se jménem přítomných rozloučil předseda Zemského výboru Antify K. Perman. Připomněl mimo jiné i skutečnost, že to byl právě hlas mladé Marty Čepičkové - Gottwaldové, který v těžkých dobách okupace povzbuzoval náš národ na vlnách českého vysílání moskevského rozhlasu."

(zdroj: Anopress - (bg). Rozloučení s Martou Čepičkovou - Gottwaldovou. Haló noviny ze dne 26.02.1998. )

 

O osudu třech dcer Marty Gottwaldové - Čepičkové již není možné v tisku nalézt žádné podrobnější informace.

Použité zdroje

HUTAŘOVÁ, Ivana. Povolání otce: prezident republiky: osudy dětí našich prezidentů. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2000. 171 s. ISBN 80-7229-043-6.

* PERNES, Jiří, POSPÍŠIL, Jaroslav a LUKÁŠ, Antonín. Alexej Čepička: šedá eminence rudého režimu. Vyd. 1. Praha: Brána, 2008. 305 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7243-382-7.

* databáze Anopress

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

26.02.2018 14:20

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu