Pojetí českých pověstí tzv. Rukopisů na rozdíl od Kosmovy, Dalimilovy či Hájkovy kroniky
Text dotazu
Dobrý den, ráda bych se zeptala, v čem se liší pojetí českých pověstí tzv. Rukopisů (Královédvorský a Zelenohorský) od Kosmovy, Dalimilovy či Hájkovy kroniky? Uvádí se, že Rukopisy měly velký vliv např. na výzdobu Národního divadla - přinesly tedy nějaké zcela nové postavy? Nebo uvedly dosud neznámé podrobnosti? Děkuji
Odpověď
Dobrý den,
Chronika Boemorum (Kronika česká) neboli Kosmova kronika. Protože jejím autorem je kněz Kosmas. Ten psal kroniku od roku 1119 do roku 1125.
Pro její základní charakteristiku můžeme uvést, že je psaná latinsky, Kosmas užíval prosimetru - prózu prokládanou verši.
Kosmas svou kroniku psal pro učené přátele, obsahuje četné reminiscence na antické autory.
Ve svém vyprávění o původu Čecha a počátcích Přemyslovců, přináší pojetí národa a státu. Národ tvoří potomci praotce Čecha, kteří si zvolili za vládce člena přemyslovského rodu. Kníže ztělesňuje národ a stát je shodný s mocí knížete.
Souvislé vyprávění Kosma střídá s analistickými záznamy.
Rozlišuje bájivá vyprávění starců, hodnověrná podání, vyprávění svědků a vlastní zkušenost. Ale, nezvažuje hodnověrnost jednotlivých zdrojů, uzpůsobuje je ideovým a kulturním potřebám doby.
Kosma začínal své vyprávění obšírně od potopy světa až po vládu Soběslava I.
Svou kroniku rozdělil na 3 části, přičemž právě v 1 části se nacházejí pověsti - bájná vyprávění.
Dalimilova kronika (Kronika tak řečeného Dalimila), pochází z počátku 14. století. Události, které líčí začínají příchodem Čechů a končí korunovací Jana Lucemburského v roce 1911.
Kronika je psaná ve verších (sdruženým rýmovaných bezrozměrným veršem). Má v sobě politický a agitační tón. Mísí v sobě historii a mýtus, skutečnost a fikci.
Autor tíhne k vznešenosti, polemické útočnosti a prostému nazírání na svět. Vznešenost se projevuje v soustředění na mýtické počátky českých dějin a mýtus o původu přemyslovského rodu.
Hlavním pramenem Dalimila je Kosmova kronika, dalším podstatným zdrojem je legenda Oriente iam sole, ze které přebíral celé části.
Počáteční kapitoly Dalimilovi kroniky kapitoly 2 – 21), tvoří souvislou paralelu s Kosmovou kronikou a postihují dobu od osidlování země do války s Lučany.
Kosmas spojuje epizody bez výraznějších předělů, jejich návaznost je velmi volná a epizody často nemají vnitřní souvislost.
Dalimil oproti tomu přetvořil volný sled dějů své předlohy.
Rozdíly si můžeme uvést na příkladu, jak oba dva autoři pojímají Luckou válku.
Kosmas se věnuje Lucké válce jako odbočce do minulosti, při výčtu knížat, které panovali po smrti Přemysla Oráče (přičemž celý výčet slouží k tomu, aby dospěl ke knížeti Bořivojovi, prvnímu křesťanskému knížeti).
Kosmas pojímá vyprávění samotné Lucké války, stupňování napětí zvraty a přerušováním dějů.
Dalimil klade důraz na epičnost a kompoziční řád a sevřené vyprávění. Vyprávění má symetrické uspořádání, děje, postavy a motivy jsou často vedeny do antitezí, jako například pražskou vědmu proti lucké vědmě, obranu vlasti pro výbojnosti, Durynkův zločin proti jeho trestu.
Nyní přejdeme ke Kronice české Václava Hájka z Libočan.
Kronika se řadí mezi literární památky českého humanismu. Její vyprávění začíná od příchodu Čechů a končí začátkem vlády Habsburků v českých zemích.
Jako prameny využívá předešlé české kroniky od Kosmovy kroniky, přes Dalimilovu až po Vavřince z Březové.
Václav Hájek z Libočan je spíše vypravěčem než kronikářem. Ve svém vyprávění se orientuje na dějové složky, z Dalimilovi kroniky čerpá pro postkosmasovské období (o Kosmu se zase opírá, když se zabývá nejstarším obdobím českých dějin. Hájek často z Dalimila cituje celé části, soustředí na epickou složku Dalimilovi kroniky a vypouští její agitačně – politickou složku.
Dostáváme se k Rukopisu královédvorskému a Rukopisu zelenohorskému.
Rukopis královedvorský byl knižně vydán 1818 a Rukopis zelenohorský až 1822. Rukopisy patří do literárního proudu zvaného ossianismus, který započal skotský učitel James Macpherson, když v roce 1760, útlý svazek starodávných zlomků poezie, které jsou spojeny hrdinou a pěvcem Ossianem. Ústředními tématy opěvování minulosti a hrdinství předků, z nadějí, že dojde k jejich oživění v budoucnosti.
Pochybnosti o středověkém původu této poezie se potvrdili po Macphersonově smrti. Přesto došla svého ohlasu v Evropských literaturách (kromě Rukopisů, například v ruské literatuře Slovo o pluku Igorově, dále v Německu). Vynecháme problematiku a historii sporu o Rukopisy a přejdeme k samotným básním.
Rukopis Královedvorský je psán ve verších, lze v něm najít, jak básně epické, tak básně lyrické. Některé z básní se odehrávají již v středověkých Čechách.
Budeme se soustředit na dvě epické básně z bájných dob, jedná se o básně Čestmír a Vlaslav, Záboj a Slavoj (Závoj, Slavoj a Luděk).
Čestmír a Vlaslav jsou zasazeny do dávných dob, konkrétně Lucké války. Jako první ve své kronice uvádí Luckou válku Kosmas, po něm jí přebírají další kronikáři až k Palackému.
Přistoupíme k tomu v čem se báseň odlišuje od předcházejících zpracování Lucké války.
V Rukopisu je krajina ve které se děj odehrává neurčitá. Oproti tomu v Kosmově, Dalimilově i Hájkově kronice jsou boje zasazeny do blízkosti Turska.
Dalším odchýlením je, že v Rukopise Čechové obětovali jalovici, tím se shodují s novějšími kronikami, oproti tomu Kosmas a Dalimil uvádějí, že obětována byla oslice. Kosmas hovoří o boji Čechů, v Rukopise se píše, že se jedná o boj Pražanů.
Epizoda se zrádcem Čechů Kruvojem je inspirována kronikou Václav Hájek z Libočan.
Báseň Záboj a Slavoj je umístěna do pohanských dob, vypráví o vítězství pěvce a bojovníka Záboje nad Němcem Luďkem, který napadl jeho zemi. Báseň obsahuje širší rámec pohanských reálií než je tomu u např. u Čestmíra a Vlaslava. Neuvádí doložení slovanské bohy, ale přichází s bohy jako Vesna, Morana, Třas a Strach.
Ústřední téma básně je vzdor proti cizímu vládci, který si podrobil zemi a narušuje víru předků. Postava Záboje, pak představuje obnovitele dávného řádu.
V Rukopisu zelenohorském se nachází báseň nazvaná Libušin soud. Epický příběh je zatížen popisnými pasáže, to jak monologickými, tak dialogickými. V popředí je slavná minulost Slovanů v Čechách a ani spor není zcela uzavřen ( jedná se o spor dvou bratrů, které rozsuzuje kněžna Libuše, ten z bratrů, jenž prohrál urazil kněžnu a to směřovalo k volbě knížete).
Libušin soud je mnoha motivy spojen s Hájkovou kronikou. Příkladem je postava Lutobora, která se objevuje pouze v Hájkově kronice, další je obraz Libušina soudu, s tím, že V Rukopisu zelenohorském je pozměněn na základě historického bádání v 2. polovině 18 století.
Z výše uvedeného, můžeme na Vaší otázku odpovědět, že Rukopisy přinesly, jak nové variace již vyprávěných dějů (Čestmír a Vlaslav), tak nové postavy (Záboj a Slavoj).
Vliv rukopisů na výzdobu Národního divadla se odráží například v sochách Záboje a Lumíra (bájný pěvec vyskytující se v básni Záboj a Slavoj), autorem soch je Antonín Wagner. Dále v lunetovém cyklu Mikoláše Aleše Vlast. Konkrétně v obraze Dvůr Králové. Celý cyklus je provázán bájným hrdinou, který se rozhodne pro svou vlast získat svobodu. Právě ve Dvoře Králové se mění v pěvce, jednalo se o oslavu autora Královédvorského rukopisu, tehdy ještě neodhaleného jako padělek. Význam písní je spatřován v tom, že pozdvihují národní sebevědomí.
Tímto jsme u konce naší odpovědi. Pokud máte o danou problematiku hlubší zájem, nahlédněte do níže uvedené literatury. I přes určitou obsáhlost odpovědi se rozhodně nejedná o vystižení všech aspektů kronik, kterým se věnujeme výše.
Čerpáno z:
* NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Vyšehrad, 2000
* LEHÁR, Jan. Nejstarší česká epika: Dalimilova kronika, Alexandreida, první veršované legendy. Praha: Vyšehrad, 1983
* HÁJEK Z LIBOČAN, Václav a KOLÁR, Jaroslav. Kronika česká: výbor historického čtení. Praha: Odeon, 1981
* LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008
* DOBIÁŠ, Dalibor. Rukopis královédvorský: Rukopis zelenohorský. Brno: Host, 2010 Rozbor jednotlivých básní, str. 277 až str. 307.
* DVOŘÁK, František. O Národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010
Případně můžete nahlédnout do:
* Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia. Díl třetí, část druhá P – Ř. s. 1329 – 1337.
Obor
Jazyk, lingvistika a literatura
Okres
Praha
Knihovna
Národní knihovna ČR
Datum zadání dotazu
04.01.2022 15:11