-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímala by mne historie podnikání na českém území. Odkdy je tento pojem používán? S kým je spjat?
Mnohokrát Vám děkuji za odpověď!
Dobrý den,
podnikatele lze definovat jako jedince, který vlastní a vede podnik…Jedna z prvních definicí pojmu podnikatel vznikla již v 18. století a za autora bývá považován Richard Cantillon (1755). Tento významný ekonom a publicista pohlížel na podnikatele jako na osobu, která přejímá riziko….“ (Zdroj: ZICHOVÁ, Jaroslava. Živnostenské podnikání. Ostrava: Key Publishing, 2008.)
Heslo podnik, podnikání viz nikání - sloveso nikati, nikání života - pohyb, vývoj, dění
Zdroj: TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.
Kdy poprvé byl v Čechách použit název podnik, podnikatel, podnikání se nám nepodařilo zjistit. Jisté je, že slovo podnikatel bylo běžně známo již před vydáním Ottova slovníku naučného v roce 1893. Mluví se v něm např. o podnikatelské koalici, které stojí v protikladu ke koalici dělnické. Název podnik, podnikatelé je zmiňován i ve starém spolkovém zákonu 253/1852 ř.z. (Zdroj: ASPI, elektronická právnická databaze).
"V procesu zdomácnění, právního zakotvení i státní regulace úvěrového podnikání v Čechách sehrála rozhodující úlohu šlechta...."
Zdroj: BůŽEK, Václav. Úvěrové podnikání nižší šlechty v předbělohorských Čechách. Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1989.
Čerpáno z internetu:
http://www.ronge.cz/dokumenty/skripta_VS/M_1_dejiny_ekonomickeho_mysleni_a_podnikani.pdf
Aristoteles rozlišoval mezi ekonomikou, která byla v jeho pojetí v podstatě
naturálním hospodářství, a chrematistikou, která byla označením pro peněžní
ekonomiku zaměřenou na dosahování zisku a úroku...
Na Aristotelovo ekonomické učení navázali a dále je rozvíjeli středověcí
scholastikové. Největším z nich byl Tomáš Akvinský (1225 –1274), jehož hlavní
práce má název „Summa Theologica“. Rozpracoval zejména dvě ekonomická
témata. Prvním z nich je otázka spravedlivé ceny, a druhá otázka lichvy. Podobně
jako Aristoteles i T. Akvinský se zabývá problematikou ceny z morálního
hlediska, prodávat zboží za cenu nespravedlivě vysokou nebo nakupovat za cenu
nespravedlivě nízkou považoval za nemorální a hříšné, přičemž přesněji
nestanovil, co je to spravedlivá cena. Pokud se týče lichvy, tu absolutně odsuzoval
a vcelku převzal Aristotelovo stanovisko...
Zajímavé odkazy na internetu:
http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Fakta-o-CR/Historie/Vznik-manufaktur
Za vlády Karla IV. (14. století) došlo v důsledku nuceného odklonu od mezinárodního obchodu k výrazné podpoře domácího podnikání. Podnikatelé získávali četné výsady a bezúročné půjčky....
Vznik manufaktur se v počátku odehrával zcela mimo staré cechovní struktury, které pomalu ztrácely své někdejší výsadní postavení. Navazoval zejména na rozvinutá domácká řemesla, zejména plátenictví. V raném období se tak jednalo hlavně o tzv. rozptýlené manufaktury. Přadláci a tkalci žili na vesnicích, hlavně v podhorských oblastech, často ještě v nevolnickém poměru ke své vrchnosti. Jejich výrobky vykupovali tzv. faktoři (prostředníci mezi podnikateli a domáckými dělníky), kteří je dodávali do velkých skladů v Lužici a Slezsku, odkud se přes Hamburk vyvážely do Anglie. Faktoři drobným řemeslníkům také práci přidělovali. Celý systém byl organizován za vydatné pomoci zahraničních odborníků povolávaných šlechtickými podnikateli, kteří disponovali potřebným kapitálem i dostatkem pracovních sil. Ostatně výchozí podmínky českých zemí pro rozvoj průmyslové výroby byly ve srovnání s ostatními státy monarchie poměrně dobré. Země disponovala potřebnými surovinovými zdroji i dobrou úrovní řemeslné výroby...
V oblasti textilní výroby pak došlo k dalšímu pokroku, totiž ke vzniku manufaktury centralizované, kde již nebyly jednotlivé fáze výroby rozptýlené mezi na sebe navázané a lokálně rozptýlené dílny, ale výroba byla soustředěna na jedno místo. První takovou manufakturou byla výrobna sukna v Horním Litvínově, založená Janem Josefem z Valdštejna v roce 1693, další pak punčochárna v Oseku, založená při místním klášteře v roce 1695 povolaným saským specialistou. Dalším odvětvím, které dosáhlo velkého rozmachu, bylo sklářství, které se rozvíjelo především v lesnatých a pohorských krajích (Jizerské hory a Pošumaví). Ty poskytovaly jednak základní surovinu pro výrobu skla (křemičitý písek), a jednak dostatek dříví na výrobu dřevěného uhlí nezbytného pro provoz sklářských pecí. Podle dochovaných pramenů tzv. český křišťál dosahoval kvality vyhlášeného benátského skla a představoval jeden z hlavních vývozních artiklů. Díky nižší ceně než zavedené výrobky benátské se prosadil nejen v balkánských oblastech, ale i ve vyspělých zemích západní a jižní Evropy. V průběhu osmnáctého století se kromě výše zmíněných odvětví začíná rozvíjet i cukrovarnictví, výroba porcelánu (Horní Slavkov) a papírnictví.
Zajímavé je, že již tehdy byly položeny základy budoucích průmyslových regionů. A protože první strojová výroba byla vázána na vodní pohon, vytvářela se centra této výroby v oblastech, kde pro to byly příhodné přírodní podmínky při tocích malých, ale vydatných řek (Jizera, horní tok řeky Moravy, Labe a Odry, částečně též Vltava a další). Jednalo se tedy zejména o podhorské regiony na severu Čech a severní Moravy s převažující soukenickou výrobou, sklářstvím, prvními hutěmi a začínající strojírenskou výrobou. I když vodní pohon později vytlačily parní stroje, tyto regiony si stále zachovaly svůj „průmyslový charakter“, i když postupem doby se výrobní sortiment samozřejmě částečně obměnil. V důsledku napoleonských válek a s tím spojené kontinentální blokády došlo k úpadku tradičních exportních odvětví, jako bylo plátenictví a sklářství, zároveň se však objevila odvětví nová. Kvůli totální absenci dovozu zejména z Anglie se začalo rozmáhat domácí bavlnářství, soukenictví a výroba a zpracování železa, tedy produkce, která až do té doby byla téměř výhradně kryta dovozy...
Z Internetu dále čerpáno:
Základem drobného podnikání byla a jsou řemesla, která nahradila uzavřenou výrobu v rámci rodinného hospodářství. Jejich největší rozvoj se datuje do období 10. – 15. století, kdy docházelo k prudkému růstu počtu obyvatel a ke vzniku městského typu osídlení v Evropě. Na počátku 13. století docházelo ke sdružování řemeslníků do tzv. cechů. Nejstarší dochovaná zmínka o zřízení cechu pochází z roku 1318 (cech krejčích) a z roku 1324 (cech zlatníků). Prodej jednotlivých druhů zboží a poskytovaných služeb se řídil cechovními předpisy, které upravovaly rovnost při nákupu surovin, regulovaly objem výroby a odbytu, stanovovaly pracovní podmínky a řešily i otázky zaměstnanosti. Vznik cechů je možné vnímat i jako ochranu před nežádoucí konkurencí. Cechy po dobu své existence prošly řadou zlomových období, od absolutní volnosti působení cechů až po jejich násilné rušení. K významnému střetu mezi cechy a panovníkem došlo za vlády Karla IV., který si uvědomoval nebezpečí monopolizace řemesla. Cechovní soustava byla v té době navíc vnímána jako překážka rozvoje nových forem podnikání – manufaktur.
Vznik manufaktur znamenal zásadní přelom v organizování výroby a obchodu, v počátku se odehrával zcela mimo staré cechovní struktury, které pomalu ztrácely své výsadní postavení. V raném období se jednalo hlavně o tzv. rozptýlené manufaktury, vlivem pokroku pak vznikaly manufaktury centralizované, kde již nebyly jednotlivé fáze výroby rozptýlené mezi na sebe navázané a lokálně rozptýlené dílny, ale výroba byla soustředěna na jedno místo. V roce 1739 vydal Karel IV. Generální cechovní artikule, které sjednotily cechovní předpisy v českých zemích. V souladu s merkantilistickou teorií byla pravomoc cechů omezena a jejich činnost podřízena státnímu dozoru. Definitivní konec cechovního zřízení nastal v roce 1860, kdy vstoupil v platnost živnostenský řád vydaný Císařským patentem č. 227/1859 ř. z.
Živnostenský řád upravoval základní práva a povinnosti osob provozujících živnost, stanovoval např. povinnosti při označování provozoven, při oceňování výrobků
nebo při zajištění hygieny. Zároveň byl i sankčním nástrojem a obsahoval řadu donucovacích prostředků, např. možnost zabavit zboží nebo právo zastavit práci strojů či uzavřít provozovnu. Volnost při provozování živností vedla k rychlému nárůstu počtu řemeslníků, ale také k citelnému zhoršení kvality výrobků. To vyvolalo novelu živnostenského zákona v roce 1883, která spočívala v zavedení průkazu způsobilosti k výkonu daného řemesla. Živnostenský řád vydaný za vlády císaře Františka Josefa I. byl převzat jako platná právní úprava i Československým státem v roce 1918 a definitivního zrušení se dočkal až v roce 1965, kdy byl vydán zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce. Až do roku 1989 nebylo živnostenské podnikání nikde právně zakotveno.
O podnikání byste se dočetla např. v následujících knihách:
Základy podnikání : teoretické poznatky, příklady a zkušenosti českých podnikatelů / Jitka Srpová, Václav Řehoř a kolektiv. Praha: Grada, 2010.
Předmět. heslo podnikání
podnikový management
podnikání -- Česko
podnikový management -- Česko
Šlechtic podnikatelem - podnikatel šlechticem : šlechta a podnikání v českých zemích v 18.-19. století : výstup z mezinárodní konference ... pořádané ve dnech 8.-9.11.2007 Ostravskou univerzitou v Ostravě a statutárním městem Ostrava ... / Jiří Brňovják, Aleš Zářický (eds.)
Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008
Předmět. heslo podnikání -- Česko -- 18.-19. stol.
šlechta -- Česko -- 18.-19. stol.
Chronolog. údaj * 18.-19. stol.
Ekonomické vědy, obchod
--
Národní knihovna ČR
07.03.2013 18:30