Podkrkonoši - židovství, židé

Text dotazu

Dobrý den.
Mohli židé u nás v 17 . století žít mimo gheta? Mohli židé nebo původem židé žít v Podkrkonoší, konrétně v Pecce nebo jejím okolí? M. Terezie neměla židy příliš ráda.....vykázala je ze země nebo z Prahy? Pokud židé v Podkrkonoší žili, dá se říci, že byli spíše chudí nebo bohatí? Stačilo pro asimilaci konvertovat ke katolicismu? Jaká povoláni směli vykonávat židé, pokud nekonvertovali? A jak se změnila situace po konvertování? Směli kupovat a vlastnit půdu? Děkuji za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

zpracování Vašich dotazů trvalo déle, takže se omlouvám za zpoždění. Toto téma není zcela probádané, ale kolega Zahradník z trutnovského muzea mi poslal svůj článek, ve kterém nějaké informace jsou a hlavně je tam spousta zajímavých odkazů na soupisy Židů v oblasti a další literaturu. Nejedná se o téma, které by šlo řešit "od stolu", takže pokud tyto prameny nebudou dostačující, doporučuji Vám oslovit přímo kolegy z krkonošských a podkrkonošských muzeí.

 

Nyní již slíbený článek:

Citace:

Zahradník, Pavel R.: Židé na Trutnovsku v 18. Století. Židé v Čechách 4. Sborník příspěvků ze semináře konaného v říjnu 2012 v Trutnově, Praha 2013, s. 65-70


Židé na Trutnovsku v 18. století

Pavel R. Zahradník

Ve svém příspěvku se věnuji historii židovského etnika na Trutnovsku v 18. století,  době velkých změn ve státní politice vůči židům (familiantský zákon, translokační reskript, reformy Josefa II.). Hlavním pramenem tohoto příspěvku jsou soupisy Židů z let 1723-1724, 1783, 1793 a 1799.[1] Dále bych se krátce zastavil u několika materiálů z fondů Archivů měst, uložených ve Statním okresním archivu Trutnov, které se týkají historie Židů v 18. století.[2]

Na úvod připomeňme nejstarší zmínky o Židech na Trutnovsku. Jsou zaznamenány v Hüttlově kronice města Trutnova z 16. století. První se vztahuje k roku 1523, kdy měl Heřman ze Šumburka oloupit bohaté pražské Židy mezi Vlčicemi a Volanovem v tzv. Židovském dole (který podle toho dostal své jméno).[3] Další záznam informuje o  dvou židovských domech v Trutnově, které měl postavit Žid Samuel v roce 1540.[4] Tyto domy jsou znovu připomínány roku 1545.[5] Další záznamy referují o židovském katovi v Trutnově (1573, 1574, 1577).[6]

Informace o Židech žijících na Trutnovsku v 18. století jsou obsaženy, jak již bylo zmíněno, v soupisech Židů. První soupis Židů vznikl v letech 1723-1724. V tomto soupisu je evidováno venkovské obyvatelstvo. Stejně jako soupis pražských Židů z roku 1729, prováděla i tento soupis Židovská komise (Commissio in rebus Judaeorum).[7] Jejím hlavním úkolem bylo připravit redukci počtu židovského obyvatelstva v Čechách, jež by vedla k omezení hospodářského vlivu Židů. Z území okresu Trutnov zde nacházíme pouze Židy na panství Choustníkovo Hradiště. Jde o židovskou komunitu ve Velké Bukovině. Celkem se jednalo o jedenáct rodin a 39 osob.[8]

Židovské osídlení ve Velké Bukovině dodnes připomíná tzv. židovská ulička a třísetletý židovský hřbitov ležící v polích za vsí. V obci byla dokonce i synagoga, postavená roku 1829, která sloužila do roku 1906 a v roce 1910 byla zbourána. Přítomnost Židů ve Velké Bukovině bývá obvykle kladena do souvislosti s osudným požárem Náchoda roku 1663, po němž byl počet Židů v Náchodě radikálně redukován na deset rodin. Dosud však tuto teorii nic nepotvrzuje. Nejstarší zmínka o přítomnosti Židů ve Velké Bukovině je z roku 1699. Příchod Židů do Velké Bukoviny tak spadá do období, kdy tento statek vlastnili Rodovští z Hustířan.[9]

 V soupisu z roku 1723-1724 bohužel nejsou uvedeny žádné bližší údaje tykající se obživy těchto Židů. Mnohem více Židů je v tomto soupisu uvedeno na náchodském panství (58 rodin) a v Hořicích (32 rodin).[10]

Výsledky uvedených soupisů se staly podkladem pro regulační opatření z let 1726-1727, kdy byl stanoven přísný „numerus clausus“ pro počet židovských rodin a vydán tzv. familiantský zákon. Bylo stanoveno, že inkolát mohou získat pouze ženatí či ovdovělí židé, kteří měli děti. V tomto zákoně bylo rovněž stanoveno, že pouze prvorození synové familiantů mají právo uzavírat sňatek, další potomci byli nuceni zakládat rodiny v cizině.

Téhož roku byl vydán tzv. translokační reskript zakazující např. židovskému obyvatelstvu bydlet mezi křesťany. Tato nařízení jsou počátkem doby označované jako období „úředního antisemitismu“. Jeho vyvrcholením bylo obvinění Židů ze zemské zrady a jejich vypovězení z Českého království v roce 1744 Následný možný návrat, byl pak podmíněn platbou „toleranční daně“ v roce 1748. Familiantský zákon byl zrušen až v roce 1849.[11]

Po zrušení židovské komise v roce 1781 převzalo její agendu české gubernium, jež uskutečnilo v následujících letech další sčítání, sloužící především k daňovým účelům.[12] Tato sčítání se již odehrávají ve zcela jiné době, charakterizované reformním úsilím Josefa II., jež mělo velký význam k odstartování emancipace židovského obyvatelstva českých zemí. Tyto reformy, vedené snahou osvícenského panovníka o modernizaci státu, vycházely z praktických potřeb, především ekonomických, avšak neomezovaly se jen na změny v hospodářské oblasti, ale významně zasáhly i do oblasti jazykové, školské a právní. Předně byla zrušena povinnost zvláštního označení, Židům bylo povoleno studovat na vyšších školách, včetně univerzit (s výjimkou teologické fakulty) apod. [13]

Z našeho pohledu jsou důležité především reformy týkající se změny hospodářského postavení židovského etnika. Soupisy židovských rodin z let 1783, 1786, 1793, 1799 a 1811 nebyly již pořizovány primárně za účelem regulace židovské populace, ale hlavní motivací zde byla evidence daňová (kontribuční). Velký hospodářský význam mělo rozšíření možností obživy židovského obyvatelstva. Bylo jim povoleno provozování všech řemesel a živností, nájmů panských gruntů, obdělávání půdy (doposud byl židům vyhrazen především obchod). V těchto soupisech se rovněž odráží zavedení stálých osobních a rodinných jmen v roce 1787.[14]

V soupisu z roku 1783 na území trutnovského okresu a v jeho bezprostřední blízkosti nacházíme již větší počet židovských rodin. Největší počet židovských familiantů byl opět ve Velké Bukovině, a to celkem devatenáct. Celá komunita čítala 72 osob. Židé z Velké Bukoviny se živili především obchodem. Devět familiantů se živilo obchodem s peřím. Dále zde byl obchodník se střižním zbožím, obchodníci s vydělanou i surovou kůží, obchodník s šátky a obchodník s jatečním dobytkem. Mimo tyto obchodníky zde žil ještě učitel Isack Peter. Kontribucí povinní židé platili od 4 do 160 zlatých. Je tedy zřejmé, že mezi nejchudším a nejbohatším členem komunity zde byl velký rozdíl.  Nejčastějším příjmením je příjmení Nettl (3 případy) a Salomon (rovněž tři případy). V roce 1783 nacházíme dalšího židovského familianta v městě Úpici. Jde o nájemce vinopalny Faltina Eliase, který platil 19 zlatých kontribuce. Byl ženatý a měl dvě děti. Další nájemce vinopalny byl ve Starých Bukách. Jmenoval se Abraham Isak Levy, byl ženatý a bezdětný. Platil 70 zlatých kontribuce. Rovněž v Janovicích byla jedna pětičlenná židovská rodina. Moyses Elias z Janovic obchodoval se surovou kůží a peřím, obdělával též pole o dvaceti čtvrtcích nedaleko Záboře. Osmičlenná židovská rodina Simona Veitraudnitze, nákladníka tabáku, žila ve Vrchlabí. Veitraudnitz platil 70 zlatých kontribuce. Přímo v Trutnově byly zaznamenány dvě židovské rodiny - Jacoba Isaaca Kosena (Kohena, Kohna), nákladníka tabáku a Bernarda Wienera, nákladníka tabáku a obchodníka s plátnem. Včetně služebných se jednalo o dvacet devět lidí. Bernard Wiener platil 380 zlatých a Jacob Isaac Kosen 240 zlatých kontribuce.[15] S oběma se ještě v tomto příspěvku setkáme.

Celkem bylo tedy na Trutnovsku v roce 1783 dvacet pět židovských rodin, což představovalo 120 osob. Největší kontribuci, 380 zlatých, platil Bernard Wiener. Pro srovnání - v Hořicích bylo v roce 1783 šedesát židovských rodin, celkem tedy 264 osob, přičemž Elias Baruch, nejbohatší hořický Žid, platil 950 zlatých kontribuce.[16]

V roce 1783 se celkem deset Židů na Trutnovsku živilo obchodem s peřím, osm se živilo obchodem s kůží, tři obchodovali s tabákem, dva provozovali vinopalnu. Pouze jeden obdělával pole.

V roce 1793 žilo na území trutnovského okresu více Židů než v roce 1783. Nově nacházíme židovskou rodinu v Prostředních Starých Bukách. Jednalo se o rodinu nájemce vinopalny Abrahama Lewiho, která pocházela z Brandýsa nad Labem. Celkem zde žili čtyři židé. Největší komunita byla opět ve Velké Bukovině. Celkem zde bylo 19 židovských rodin a 136 židů. Živili se především obchodem s kůží a peřím, dále obchodem se střižním zbožím, vlnou, plátnem a potaší. Jeden ze zdejších židů byl učitelem a košerákem ve službách obce. Nejčastěji se zde opět objevuje příjmení Nettl (celkem 7 rodin), dále Kohn (3) a Feik (3).

 Další Žid je uváděn na panství Maršov v Horním Maršově. Jmenoval se Moses Kohn a pocházel z Mladé Boleslavi. Byl to též nájemce vinopalny. Celkem zde žily čtyři osoby židovského původu. Dalšího vinopalníka objevujeme v soupisu z roku 1793 v Úpici. Byl jím Josias Morawetz z Ledče. Jedná se zřejmě o předka významné rodiny Morawtzů v Úpici. Rodinu tvořily čtyři osoby. Další židovský vinopalník, Michel Steiner z Hořic, žil v městě Žacléři. Celkem v Žacléři žilo osm židů. V Trutnově je k roku 1793 zaznamenána pouze jedna židovská rodina,  Bernarda Wienera, okresního nákladníka tabáku. Tato rodina včetně služebných měla 18 členů. Chybí zde rodina Jacoba Isaaca Kohna (Kohena) uváděná v roce 1783. Z pozůstalostního spisu víme, že Kohen zemřel v Trutnově v roce 1814. Vzniká zde otázka, kde se jmenovaný v roce 1793 nacházel.

Další židovskou rodinu nacházíme znovu v Janovicích u Trutnova.  Jedná se o sedmičlennou rodinu obchodníka Goldmanna Mosese. Jednu židovskou rodinu nacházíme rovněž ve Vrchlabí. Jedná se o rodinu obchodníka s tabákem Simona Veita, původem z České Lípy. Rodina byla osmičlenná.

Celkem bylo tedy na Trutnovsku v roce 1793 dvacet šest židovských rodin, což představovalo 189 osob. V roce 1793 se jedenáct Židů na Trutnovsku živilo obchodem s kůží, osm obchodem s peřím, tři s potaší, jeden s vlnou, jeden s plátnem, dva se střižním zbožím, dva obchodovali s tabákem a čtyři byli nájemci vinopalen.[17]

Poslední soupis, kterému zde budu věnovat pozornost, pochází z roku 1799. Jsou v něm uvedeny židovské rodiny žijící na panství Choustníkovo Hradiště, tedy ve Velké Bukovině (celkem 15 rodin), dále jedna židovská rodina v Úpici, jedna na panství Dolní Teplice a jedna na panství Hostinné. Je zřejmé, že tento soupis není úplný.[18]

Nyní bych rád věnoval pozornost dokumentům vztahujícím se k historii Židů na Trutnovsku v 18. století, jež se dochovaly v Archivech měst. Nejprve se zastavme u Archivu města Trutnova.

V Archivu města Trutnova se dochoval spis z roku 1777, který se týká zřízení lázní pro trutnovské Židy. Tento spis dokládá, že židovská komunita, ač nepočetná, byla v této době v Trutnově již natolik etablovaná, že se mohla pokusit o stavbu vlastního zařízení. Hlavní součástí spisu je žádost podepsaná Jakobem Isaacem Kohenem a Bernardem Wienerem. V žádosti prosí o zřízení lázní v místě, kde jsou židé tolerováni. Zřízení lázně bylo povoleno. Spis obsahuje i vyčíslení nákladů. Celkové náklady byly vyčísleny na 60 zlatých 9 krejcarů.[19]

Se jménem Jakoba Isaaca Kohena (Kohna) se setkáváme znovu v pozůstalostním spisu z roku 1814. Z tohoto spisu se dovídáme, že jmenovaný držitel c. k. tabákového skladu v Trutnově měl celkem deset dětí. Prvorozeným byl syn Hermann Kohn, v roce 1814 již šestačtyřicetiletý. Nejmladší byla desetiletá dcera Rosalie. Podle inventáře zanechal Jakob Isaac Kohn majetek ve výši 7502 zlatých.[20]

V archivu města Trutnova je rovněž uchován přípis krajského úřadu z roku 1786 týkající se přijetí katolické víry židovkou Sarl Amtschelovou.[21]

Ačkoli ve Dvoře Králové nebyli podle soupisů žádní Židé, v archivu tohoto města se dochovalo poměrně hodně materiálu, který se vztahuje k historii Židů v 18. století. Povětšinou se jedná o spisy týkající se obchodních záležitostí a dluhů. Tak například Jakob Mautner Herschel píše 14. května 1782 ohledně Jana Burgra, který mu nesplácel dlužný kapitál 250 zlatých. Dále například Markus Eliáš, Žid z Nového Bydžova, píše hraběti z Valdštejna ohledně nájmu nákupu koží v devíti věnných městech království Českého. [22]

Na závěr bych ještě rád zmínil dokument z Archivu města Úpice. Jedná se o seznam osob, které se přiznaly, že byly u Žida a pily tam kořalku. Tento dokument je nedatovaný, ale pochází zřejmě z 18. století.[23]

 


[1] Anita KŘEPELKOVÁ, Soupisy židů (HBS) 1724 (1723) – 1811. Inventář, Praha 1965, s. 2n.

[2] Státní okresní archiv Trutnov (dále SOkA Trutnov), fond Archiv města Trutnov (dále AM Trutnov), Přípis krajského úřadu ohledně přijetí katolické víry Židovkou S. Amtschel, inv. č. 339, karton 7. Tamtéž, Záležitosti lázní pro Židy, inv. č. 449, karton 9. Tamtéž, Pozůstalostní a dědické řízení Jacob Kohen, c. k. držitel tabákového skladu, inv. č. 1195, karton 32.  SOkA Trutnov, fond Archiv města Dvůr Králové nad Labem (dále AM Dvůr Králové nad Labem), „Jarmarky. Židé“, inv. č. 171, karton 72. SOkA Trutnov, fond Archiv města Úpice (dále AM Úpice), Seznam osob, které se přiznaly, že byly u Žida a pily tam kořalku, inv č. 357, karton 3.

[3] Ludwig SCHLESINGER (ed.), Simon Hüttels Chronik der Stadt Trautenau (1484-1601), Prag 1881, s. 51-53.

[4] Tamtéž, s. 81.

[5] Tamtéž, s. 106

[6] Tamtéž, s. 211, 213, 224.

[7] Anita KŘEPELKOVÁ, Židovská komise (HBK) 1714 (1751) – 1783. Inventář, Praha 1965, s. 1n.

[8] Národní archiv Praha (dále NA Praha), fond Soupisy židů (dále HBS),  inv. č. 27, karton 9.

[9] David VITNER, Židovská komunita ve Velké Bukovině od konce 17. století do třicátých let 20. století, in: Královédvorsko. Sborník pro dějiny regionu 2007, Dvůr Králové nad Labem 2007, s. 10-12.

[10] NA Praha, HBS, inv. č. 27, karton 9.

[11] Tomáš PĚKNÝ, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha 2001, s. 95-97.

[12] Martin HOLÝ – Marie WASKOVÁ – Jan BOHÁČEK – Vlasta MÁDLOVÁ – Renata SÁDLOVÁ – Mlada ŠTĚPÁNOVÁ (eds.), Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793, 4. díl, Praha 2004, s. 351.

[13] Tomáš PĚKNÝ, c. d., s. 107-117.

[14]  Tamtéž.

[15] Ivana EBELOVÁ a kolektiv (eds.), Soupis židovských familiantů v Čechách z roku 1783, 1. díl, Praha 2008, s. 149. Ivana EBELOVÁ  a kolektiv (eds.), Soupis židovských familiantů v Čechách z roku 1783, 2. díl, Praha 2010, s. 36-37, 49-51.

[16] Ivana EBELOVÁ a kolektiv (eds.), Soupis židovských familiantů v Čechách z roku 1783, 1. díl, Praha 2008, s. 130.

[17] Martin JIŘINEC – Michal ŘEZNÍČEK – Zdeněk VÁCHA – Jana BOŇKOVÁ (eds.), Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793, 2. díl, Praha 2003, s. 289. Martin HOLÝ – Marie WASKOVÁ – Jan BOHÁČEK – Vlasta MÁDLOVÁ – Renata SÁDLOVÁ – Mlada ŠTĚPÁNOVÁ (eds.), c. d., s. 357, 362-366, 369, 388, 395-396.

[18] NA Praha, HBS, karton 26.

[19] SOkA Trutnov, AM Trutnov, Záležitosti lázní pro Židy, inv. č. 449, karton 9.

[20] Tamtéž, Pozůstalostní a dědické řízení Jacob Kohen, c. k. držitel tabákového skladu, inv. č. 1195, karton 32.

[21] Tamtéž, Přípis krajského úřadu ohledně přijetí katolické víry Židovkou S. Amtschel, inv. č. 339, karton 7.

[22] SOkA Trutnov, AM Dvůr Králové nad Labem, „Jarmarky. Židé“, inv. č. 171, karton 72.

[23] SOkA Trutnov, AM Úpice, Seznam osob, které se přiznaly, že byly u Žida a pily tam kořalku, inv č. 357, karton 3.

Použité zdroje

PhDr. Pavel Zahradník, Ph.D. (Státní okresní archiv Trutnov)
Mgr. Libor Dušek, Ph.D. (Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí)

Obor

Antropologie, etnografie

Okres

--

Knihovna

Datum zadání dotazu

02.01.2020 13:29

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu