-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den.
R. 1639 na panství Nové Hrady u Litomyšle byl Pan Matthias Cyrillus Heyn z Heynburgu
(jinak zapsáno by to též mohlo být jako Hain z Hainburgu, či i jinak podobně). Patrně měl nějaký bližší vztah s vlastníky panství - šlechtickým rodem Trautson (který vlastnil panství asi od r. 1604 až do poloviny 18. století, předtím jej vlastnili Popelové z Lobkovic, naposledy Anna Popelová z Lobkovic vdaná Trautsonová, †1604.).
Jsou o této osobě Matěj Cyril Hain z Hainburgu nějaké údaje (kdo to byl, jeho vztah k Trautsonům či uvedenému panství Nové Hrady)? Pokud jsou o tom někde nějaké podrobnější záznamy, pak prosím sdělit, kde se dají nalézt.
Velice děkuji
Dobrý den,
odpovídáme na Váš dotaz ohledně osobnosti Matyáše Cyrila Heina z Heinbergu. Po bitvě na Bílé hoře zakoupil majetky ve Vysokém Mýtě, mj. Vyhnanovský dvůr na Litomyšlském předměstí, dnes známý jako Klöcklerův. V roce 1627 byl spolu s bratrem Davidem Františkem povýšen do rytířského stavu a obdržel přídomek “z Heinberga”. V letech 1629–1650 spravoval jako hejtman novohradské panství, patřící v té době Janu Františkovi Trautsonovi. Sídlil pravděpodobně na hradě Nové Hrady. Z doby Heinovy správy pochází i Poddanský řád panství Novohradského (u Litomyšle), který měl sepsat jménem majitele Trautsona v roce 1636. Roku 1640 nechal obnovit oltář sv. Markéty v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi, daroval k němu malovanou, zlatem a stříbrem vyzdobenou archu. V severní lodi téhož kostela, v predele oltáře sv. Kateřiny a sv. Barbory je umístěn epitaf od neznámého malíře, na němž by mohl být vyobrazen s rodinou, nicméně o tom panují pochybnosti. Byl velmi bohatý, neboť byl schopen půjčit větší obnos obci města Litomyšle, avšak se nedočkal vrácení peněz. Jeho manželkou byla Františka Barbora rozená Senatová, měli spolu čtyři dcery, jež se dožily dospělosti. Zemřel v říjnu roku 1650 a je pohřben v chrudimském chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
Stal se předmětem různě tradovaných pověstí, podle nichž se choval krutě k poddaným na panství, mj. je dokonce nutil pracovat o nedělích a svátcích. Za rouhání proti svátku Proměnění Páně, kdy nedovolil lidem jít na bohoslužbu, ho stihnul trest – omdlel a zemřel dříve, než ho mohl zaopatřit kněz. Jeho duch se pak proháněl po hradě i v podhradí v kočáře taženém párem černých hřebců a děsil svou šklebící se tváří. Lidé věřili, že kdo ho potkal, toho stihlo neštěstí. Podle jedné z pověstí měla jakási bába kořenářka poradit, aby byla oddělena hlava od těla mrtvoly a pohřbena jinde. Od té doby byl klid a bezhlavý duch již nikomu neškodil.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
02.03.2026 08:29